Lidovky.cz

Svědectví indických žen: Jsme jako rohožky, sexuálně může zaútočit kdokoli

Svět

  7:00
PRAHA/DILLÍ - Případ brutálního znásilnění studentky v Dillí spustil v Indii lavinu protestů. Ženy chtějí bezpečnější město a odmítají sexuální obtěžování. Server Lidovky.cz proto oslovil tři ženy, které se denně pohybují po indické metropoli. "Násilí může přijít od kohokoliv: souseda, podomního prodejce nebo i pomocníka v domácnosti," svěřila se dvaatřicetiletá překladatelka.

Překladatelka Gítándžali Džajsválová. foto: Archiv Gítándžali Džajsválové

Lidovky.cz:  Podle médií patří Dillí mezi města s nejvyšším počtem znásilnění v celé Indii. Je pro vás těžké se po metropoli sama pohybovat? 
SUNPRÍTA KAUROVÁ
: Pocit strachu máte pořád kdesi vzadu v hlavě, ať jdete kamkoliv a s kýmkoliv. V Dillí totiž všude narazíte na někoho, kdo na vás zírá. Říkáme tomu rentgenové oči. Je přitom úplně jedno, co máte na sobě nebo co děláte. Dokonce i když si hrajete s dětmi v salvar kamízu (tradiční indický oděv stávající z tuniky a volných kalhot, poznámka red.), budete pod nepříjemným dohledem mužů. Co se vysokého počtu znásilnění v Dillí týče, je to politická záležitost, protože jde o hlavní město. Já sama pocházím z Džarkandu (jeden z nejzaostalejších svazových států Indie, poznámka red.), kde je se ženami zacházeno jako s rohožkami a žijí v daleko horších podmínkách. V Dillí jsem se jednou vracela autobusem na kolej a cestou si všimla, že mě pronásleduje jeden muž. Nalepil se na mě a snažil se mě dotýkat. Chtěla jsem ho nakopnout, ale nezbylo než vystoupit. Naštěstí kolej nebyla daleko a od zastávky k bráně to byl jen kousek.

SÁKŠÍ MAHÁDŽANOVÁ: Žádné místo v Dillí není stoprocentně bezpečné. Existuje mnoho statistik o incestech, znásilnění manželem, vražd kvůli věnu (kvůli nízkému věnu trpí mnoho novomanželek šikanou ze strany manželovy rodiny - někdy týrání končí i smrtí, pozn. redakce) nebo obtěžování na pracovišti. Ano, to nebezpečí je znatelné. Pracuji v oblasti reklamy a v kanceláři zůstávám dlouho do noci. Každý druhý den média přinášejí zprávy o sexuálním obtěžování a zneužívání. Když nezvedám telefon, rodiče propadají panice.

GÍTANDŽALÍ SUDHA DŽAJSVÁLOVÁ: Být svobodnou pracující ženou z vás v Dillí dělá tu nejsnadnější oběť. Násilí může přijít od kohokoliv: souseda, podomního prodejce nebo i pomocníka v domácnosti. Po setmění sama raději nikam nevycházím, naštěstí však nemám žádnou špatnou zkušenost.

Šestadvacetiletá účetní Sunpríta Kaurová demonstruje v ulicích indické metropole

Lidovky.cz: V Indii každým rokem narůstá počet žen, které drží zbraň. Máte ji nebo plánujete její pořízení?
SUNPRÍTA KAUROVÁ:
Ne, zatím nic takového neplánuji. Ale myslím, že je to dobrá věc, i když není právě jednoduché si ji obstarat. Nosím s sebou pepřový sprej. 

GÍTANDŽALÍ SUDHA DŽAJSVÁLOVÁ: Ne, zbraň nemám a ani si ji neplánuji pořídit.

SÁKŠÍ MAHÁDŽANOVÁ: Ne, ale pokud se nic nezmění, vážně uvažuju o tom, že si ji pořídím. Elektrický paralyzér je také dobrá alternativa.

Lidovky.cz: Co by se mělo udělat pro zlepšení situace kolem sexuálního obtěžování žen v Indii?
SUNPRÍTA KAUROVÁ:
Jediné možné řešení je změna myšlení. Lidé se musí začít vzájemně respektovat. Důležité je otevřené vzdělání a výchova. Je to zdlouhavý proces, ale zároveň jediný recept, jak předcházet podobným útokům na ženy. Pokud se ptáte na okamžitá opatření, pak by pomohlo zpřísnění zákonů a více policejních hlídek v ulicích. Policie ale pomůže jen do určité míry, protože mužům přeci nepřikáže, aby si nás nevšímali. Také si myslím, že indický filmový průmysl, který ženy zobrazuje jako hračky, má na násilí páchaném na ženách značný podíl viny. 

Indické ženy čelí brutálním útokům velmi často, jen zlomek z nich však incident nahlásí na policii.

SÁKŠÍ MAHÁDŽANOVÁ: Zatímco v ulicích se protestuje, ke znásilněním dochází dál a dál. Existuje tolik podobných případů, kde policie postupuje naprosto laxně. Pokud se pak takový násilník dál potlouká Dillím kvůli tomu, že policie selhala, pak si přímo koledujeme o podobné tragédie, které končí smrtí.

GÍTANDŽALÍ SUDHA DŽAJSVÁLOVÁ: Pomohlo by více bezpečnostních kamer, policejních hlídek a lepší telefonní linky, kam se mohou lidé obracet pro pomoc. Na školách a v zaměstnání by se měla vyučovat sebeobrana. Kromě těchto opatření by se ale měla změnit především společnost.

Čtěte také:

Lidovky.cz: Jaký trest byste volila pro šestici násilníků?
SUNPRÍTA KAUROVÁ:
Ani trest smrti, ani doživotí té dívce život nevrátí. Nedávno jsem viděla rozhovor s násilníkem, který na otázku proč to udělal, odpověděl, že mu dělalo dobře, když dívka byla pod jeho kontrolou. Musí se změnit mentalita indických mužů, žádný exemplární trest znásilňování nezastaví. Lidé na více než na samotný verdikt čekají na změnu současných zákonů. Bohužel kromě zvýšeného počtu policistů v ulicích jsem si zatím nevšimla žádné výrazné změny.

GÍTANDŽALÍ SUDHA DŽAJSVÁLOVÁ: Trest by měl být stejně brutální jako čin, který spáchali. Jsem pro nejvyšší možný trest.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.