Trest smrti pro gaye chtějí v Ugandě i američtí pastoři

Lidovky.cz: Proč homosexuálové v Ugandě čelí tak masivními útlaku?
Nechrání nás zákon, všechny útoky jsou beztrestné. Přestože jsme před třemi lety vyhráli soudní spor s bulvárním deníkem, který zveřejňoval fotografie gayů a leseb s výhrůžnými titulky, minulý týden udělaly to samé státní noviny. Stojí za tím náboženští fundamentalisté, kteří udělají cokoli,aby nás umlčeli.

Lidovky.cz: Proč je právě odlišná orientace v zemi takové téma?
V Africe se o sexu nemluví. To je bráno jako západní vliv a Západ je z pohledu Uganďana místo, kde je možné všechno. Ovšem v naší kultuře musíte mít hodně dětí, abyste byli respektováni, a to nejde dohromady s homosexualitou, která je tím pádem považovaná za zcela nepřijatelnou. Je to také vděčný terč pro politiky, kteří kdykoliv se vynoří nějaký problém, obrátí pozornost na homosexuály.

Lidovky.cz: Homosexualita je v Ugandě ilegální. Jaké tresty lidem dnes hrozí?
Každému, kdo je chycen při homosexuálním styku, hrozí doživotní trest. Mladistvým 14 let. V současné době poslanci projednávají přísnější verzi zákona, podle které by doživotí měl nahradit trest smrti. Může být schválen každým dnem.

Statečná žena z Ugandy Ugandská queer feministka a advokátka Kasha Nabageserová aktivně bojuje proti diskriminaci osob s menšinovým sexuálním zaměřením ve své zemi i v celé Africe. Své původní povolání účetní opustila a v americkém státě Massachusetts vystudovala práva se zaměřením na ochranu lidských práv.  Ugandská queer feministka a advokátka Kasha Nabageserová v Praze. Nyní pracuje jako výkonná ředitelka organizace Freedom and Roam Uganda (FARUG) hájící práva ženských sexuálních menšin. Je považována za mimořádně inspirativní osobnost a získala řadu ocenění, například prestižní cenu Martina Ennalse pro obhájce lidských práv. Letos jí bude v Norimberku udělena mezinárodních cena lidských práv za soustavnou práci v oblasti aktivismu za práva gayů a leseb. V březnu zasedla v porotě mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět v Praze.

Lidovky.cz: Před třemi lety zákon neprošel hlavně kvůli mezinárodnímu tlaku. Je teď situace jiná?
Na svět se nemůžeme spoléhat. Zákon má v Ugandě obrovskou podporu a politické strany jím sbírají body. Tlak z venku je v Ugandě poněkud citlivé téma kvůli koloniální historii. Hrozí, že vláda bude chtít naopak ukázat, kdo je v zemi pánem a zákon naschvál projde. Z tohoto důvodu jsme i proti demonstracím v zahraničí, jsou nakonec velmi kontraproduktivní. Celkově je teď situace ještě horší. Lidé jsou vyhazováni ze svých domovů, biti na ulicích. Dva z mých přátel skončili v vězení, kde je drželi pomocí falešných obvinění jako například šíření viru HIV.

Lidovky.cz: Jste advokátka, skončila jste sama někdy za mřížemi?
Snažili se mě zavřít několikrát, jednou se jim to podařilo asi na půl hodiny. Rozumím právu, vím jak jej interpretovat, takže na mě s falešnými obviněními nemohou. Současný zákon mluví jasně. Na to, aby člověk skončil ve vězení, musí být chycen přímo při aktu. Ovšem podle navrhované normy bude možné člověka uvěznit jenom proto, že je gay.

Lidovky.cz: Vystupujete ve filmovém dokumentu „Říkejte mi kuču“ pojednávajícím o vraždě aktivisty Davida Katoa, jež otřásla světovou gay komunitou. Ve snímku jsou vidět i exaltovaná kázání amerických pastorů, co je k tomu vede?
Právě oni nejvíce lobbovali za zpřísnění zákona proti gayům. Uganda je totiž magnetem pro americké konzervativní evangelíky. Je to velmi křesťanská země, kde prostě vycítili příležitost. Máme tu mnoho vlastních fundamentalistů, kteří tu byli vždycky, s americkými pastory ovšem přišly i dolary na kampaň proti gayům a radikalismus dosáhl ohromných rozměrů.

Lidovky.cz: Opravdu nikdo nestojí na straně gayů? V zemi neexistují třeba nezávislí novináři?
Média jsou cenzurována. Rádio, které nám v minulosti poskytlo prostor, bylo zavřeno a jeho moderátor skončil na dlažbě. Naopak katolíci i protestanti brojící proti homosexuálům jsou ve vysílání neustále. Modlitby a diskuze o škodlivosti homosexuality jsou na programu každý den. My ale nesmíme napsat jediný článek.

Lidovky.cz: Jak se osobně vyrovnáváte s mediální štvanicí? Zmínila jste, že už i státní noviny otiskují fotografie gayů...
Dohromady je nás asi pět nebo šest, kteří se veřejně hlásíme k odlišné orientaci. Už jsem si zvykla. Často jsme v televizi nebo novinách. Lidé nás znají, zároveň ale vědí, že rozumíme právu. Jediné, co nám mohou udělat, je zbít nás. Alespoň zatím to tak je.

Lidovky.cz: Nebojíte se, že na vás někdo třeba na tržišti zaútočí?
Na tržiště nechodím. V minulosti mě už napadli, od té doby se po městě pohybuji vždy ve skupině a vyhýbám se davům. Lidé na nám někdy hrozí a pokřikují, že se nemohou dočkat, až zákon projde. Je to život v neustálém strachu.

Lidovky.cz: Jak se vůbec žije lidem s odlišnou sexuální orientací v okolních státech?
Myslím, že to není moc rozdílné, jen v Ugandě jsou aktivisté víc slyšet. Situace ale není dobrá na celém africkém kontinentu. Například Nigérie byla prvním státem, kde podobný zákon, který teď leží na stole ugandským poslancům, schvalovali už před sedmi lety. V Kamerunu dochází k zatýkání... Být gayem je ale nebezpečné i v Keni, Tanzánii nebo Jižní Africe. Naštěstí v rámci celé Afriky funguje aktivní komunita homosexuálů. Scházíme se a diskutujeme o kultuře a náboženství, a probíráme sociální a zdravotní otázky.