„Vandalové hanobí a strhávají sochy Vladimira Iljiče Lenina. Jedno město dokonce ponechává svoji sochu kapitalistickému osudu: prodá ji tomu, kdo nabídne nejvíc," stálo ve zprávě agentury AP z 22. července 1990. Do definitivního rozpadu Sovětského svazu tehdy zbývalo půldruhého roku a v zemích východního bloku sílily snahy o získání nezávislosti.
S trochou nadsázky lze říct, že po více než dvou desetiletích od pádu SSSR je situace kolem pomníků V.I. Lenina podobná. Nejen ruská města, ale i metropole dalších zemí bývalého sovětského prostoru se těchto pozůstatků sovětské éry zbavují dosud.
A je v podstatě jedno, jakým způsobem; hlavní je, aby pomníky bolševického revolucionáře z náměstí a dalších veřejných prostranství zmizely. Monumenty tak končí u sběratelů, v zaprášených skladech nebo jako stavební materiál.
Mumie Lenina
Jedním z míst, kde se v poslední době Leninovy sochy zbavili, je Mongolsko. Obří monument dělníci strhli v hlavním městě Ulánbátaru přímo před Leninovým muzeem. Nahradit ho totiž má muzeum dinosaurů, nikoliv politických.
Vandalové ničí Lenina i v Rusku
Ne všude se ale s pozůstatky totalitní minulosti dokážou vyrovnat podobně jako v Mongolsku. Vandalismu páchaného na Leninových sochách přibývá hlavně v Rusku samotném.
Výjimkou nejsou situace, kdy odpůrci předchozího režimu sochy nelegálně odstřelili, posprejovali pestrými barvami nebo rozbili na kusy. Známý je mimo jiné i incident, kdy dvojice opilých Rusů chtěla Leninově soše nasadit čepici, ale místo toho jí utrhla hlavu.
Za časů SSSR stála Leninova socha v každém městě. Jen Petrohrad, tehdy Leningrad, jich měl přes sedmdesát. Často se se stavěly na místech, kde před nástupem komunistů k moci stávaly kostely. Jenže pravda je taková, že ne všichni jsou s odstraňováním sovětského dědictví zrovna spokojení.
„Znamená to snad, že nepotřebujeme paměť? Sochy jsou také potřeba. Všechny. Tohle jsou dějiny naší země, dějiny našich životů,“ ohrazuje se proti ničení pomníků na serveru ntd.tv Dmitrij Muravjev, obyvatel města Krasnoje Selo, které leží pár desítek kilometrů od Petrohradu. A není v tomto názoru sám.
Symboly Sovětského svazu v někde nevadí
Nové instalace Lenina
Někde šli dokonce ještě dál. V takové Ufě to před dvěma lety připomínalo dobu dávno minulou, neboť v centru této uralské metropole s pompou instalovali obřího Vladimira Iljiče Lenina z žuly. Většinu nákladů na dosazení sochy zpět do města (tu sádrovou demontovali na konci 80. let) uhradili sponzoři.
Patrně nejobskurnější památník revolucionáře Lenina je k vidění v burjatském hlavním městě Ulan-Ude. Leninova obří hlava tam byla instalována v roce 1970 a na východosibiřské město shlíží dosud. Na výšku měří osm metrů a váží 42 tun.
Leninovy sochy ovšem nejsou jen doménou dnešního postsovětského bloku. Jedna je totiž k vidění i v americkém státě Washingtonu, a to nikoliv v muzeu, ale rovnou na jedné ze tříd města Seattlu. Jde o sedmitunový bronzový pomník původně ze slovenského Popradu, kde ho odstranili během sametové revoluce.
"Se SSSR na věčné časy a nikdy jinak"
Unikátní socha, která nejspíš jako jediná nevyobrazuje Lenina s knihou nebo kloboukem, avšak obklopeného zbraněmi a plameny, stála u našich východních sousedů pouhý rok. Dílo, jehož autorem je sochař Emil Venkov, objevil a do Spojených států dopravil americký veterán Lewis Carpenter, který v Popradu po revoluci učil.
Jaká je tedy odpověď na otázku, co vlastně se sovětskými monumenty po tak dlouhé době dělat? Někteří sociologové k tomu zaujímají postoj chytré horákyně: zbavit se jich a zároveň nezbavit. „V případě soch z komunistické éry navrhuji, abychom pro ně našli místo v muzeích a na hřbitovech,“ uzavírá debatu na ntd.tv sociolog Roman Mogilevskij.
