Dozorci se na nás učili taekwondo, vypověděl uprchlík z KLDR

Snahy OSN přimět Pchongjang k lepšímu zacházení se svými obyvateli v minulosti vyzněly do prázdna, poznamenává agentura AP. To, co je podle oficiálních představitelů nové, je skutečnost, že OSN dala komisi pravomoc sbírat důkazy o porušování lidských práv v KLDR a postarat se, aby se tato země "plně zodpovídala" za jakékoli zločiny proti lidskosti.

Doporučení komise budou předána OSN a dalším mezinárodním agenturám k posouzení - a je možné, že povedou k následkům pro KLDR. Ovšem i když bude Severní Korea potrestána, pravděpodobně to nic nezmění; celé roky severokorejský režim pokrčením ramen přechází sílící tlak zvenčí včetně tvrdých sankcí OSN a USA kvůli jadernému a raketovému programu.

Jste jediní, kdo je může zachránit, řekl OSN bývalý dozorce

"Jste jedinou nadějí na záchranu těch lidí," řekl An Mjung-čchul před tříčlennou komisí. An pracoval jako dozorce a řidič v několika táborech pro politické vězně v 90. letech, než přeběhl na jih.

KLDR, která popírá jakoukoli existenci vězeňských táborů i týrání, které do mučivých detailů popisovali svědci před komisí; Pchjongjang neodpověděl ani na pozvání k rozhovorům s komisí ani na žádost o návštěvu KLDR.

Kresby bývalých vězňů táborů v Severní Koreji.

Proto komise začala vyslýchat ty, kdo tam byli - členy zhruba pětadvacetitisícové komunity severokorejských přeběhlíků žijící v Jižní Koreji. Většina toho, co tento týden zaznělo, není nová, ale svědectví, které nyní v Soulu a později v japonském Tokiu uprchlíci poskytnou, bude tvořit klíčovou část zprávy, kterou komise předloží v březnu příštího roku.

Děti umíraly v sirotčincích, ubitých vězňů bylo nespočet

V posluchárně soulské prestižní univerzity přeběhlíci vypovídali většinou klidným tónem, ale někdy i se slzami a hněvem.

Kim Hjong komisi řekl, že od sedmi let žil na ulici, vybíral odpadky a žebral o jídlo nedaleko železniční stanice, kde přespával. Když mu bylo devět let, viděl veřejnou popravu. Zažil, jak děti mladší než on na ulici umírají, protože nejsou dost úspěšné při žebrání nebo krádežích.

Sirotčinec, v němž později žil koncem 90. let během děsivého hladomoru, který zabil statisíce lidé, se snažil děti za každou cenu propouštět, protože jeho vedení připadalo lepší, když budou žebrat na ulici, než aby umíraly v sirotčinci, dodal.

Dozorce An vypověděl, že jeho kolegové si běžně brali vězně pracující v táborech na poli, aby si na nich cvičili korejské bojové umění taekwondo a našli svá "slabá místa". Komisařům řekl, že při podobných "cvičeních" viděl tolik vězňů ubitých k smrti, že je přestal počítat. "S vězni v táborech se nezachází jako s lidskými bytostmi," dodal An.

Kresby bývalých vězňů táborů v Severní Koreji.

Vládní Korejský ústav pro národní sjednocení v Soulu, který systematicky provádí průzkumy a rozhovory se severokorejskými přeběhlíky, odhaduje, že ve vězeňských táborech v KLDR je drženo 80.000 až 120.000 lidí.

Naděje rozdělených rodin na shledání

Korejská válka, která v letech 1950-53 rozhodovala o budoucím osudu oblasti, vyústila v politickou parcelaci Korejského poloostrova, jež trvá dodnes. Ostatně jako válečný stav - konflikt Severu a Jihu skončil pouze příměřím (to je dosud v platnosti), nikoli mírovou dohodou.

A dodnes trvá i rozdělení tisíce korejských rodin. Některé z nich teď mohou doufat v opětovné shledání: výsledek jednání, které vedli zástupci Jižní Koreje a KLDR v pohraniční vesnici Pchanmundžom. Příbuzným, kteří se dlouhá léta neviděli, umožní setkání korejský Červený kříž.

Holubice u plotu demilitarizovaného pásma oddělující obě znepřátelené země.

Rodiny se mají potkat v severokorejském letovisku Kumgang v oblasti Diamantových hor mezi 25. a 30. zářím, obě strany se ještě musejí shodnout na konkrétním dni a rozsahu. Nicméně už nyní je jisté, že o setkání bude obrovský zájem: v Jižní Koreji o účast žádá na 70 000 lidí. A každý z nich doufá, že los padne právě na něj.

Kim Kjung-rjun čeká na to, až opět spatří své rodiče a sourozence, už celá desetiletí. "Došlo už k tolika setkáním, ale mě nikdy nevybrali," cituje ženu BBC. "Přemýšlím nad tím, jestli se na mě vůbec kdy usměje štěstí," dodává Kim rezignovaně.

Šanci shledat se měly rozdělené rodiny naposledy v říjnu 2010. Letošní dohoda obou států je považovaná za další důležitý krok směrem k uklidnění vzájemných vztahů.