Jsou-li zapotřebí ještě nějaké další důkazy, že historie se dokáže vzepřít i těm nejpevnějším přesvědčením, pak Obamovo prezidentování takovým důkazem je, napsala agentura Reuters.
Od začátku války v Sýrii prezident opakovaně veřejně pranýřoval zabíjení nevinných civilistů - boje už si vyžádaly více než 100.000 obětí - přičemž vyjadřoval své odhodlání nepřipustit, aby USA byly do konfliktu vtaženy.
Pomyslné překročení hranice
Před rokem Obama prohlásil, že pokud by syrský prezident Bašár Asad použil chemické zbraně, představovalo by to překročení pomyslné hranice. Letos na jaře se objevily důkazy, že tato hranice byla překročena. Přesto nenásledovala žádná vojenská reakce. Oficiální činitelé Bílého domu uvedli, že Washington odpoví poskytnutím zbraní opoziční syrské vojenské radě; není ovšem jasné, zda vůbec nějaké dorazily.
Po více než dvou letech ostrých prohlášení a vojenské zdrženlivosti někteří současní i bývalí poradci jsou přesvědčeni, že nyní opatrný prezident nemá jinou volbu než zakročit proti Asadovi silou. "Jde o udržení americké důvěryhodnosti," řekl bývalý vysoký americký vládní činitel o možné vojenské reakci na útok chemickými zbraněmi z 21. srpna, který americké rozvědky připsaly Asadovi a jeho armádě.
Bez mandátu OSN a bez očekávané podpory britské armády čelí Obama vyhlídce vojenské akce proti Sýrii s ještě menší mezinárodní a domácí podporou, než jakou měl George Bush mladší pro válku v Iráku - a Obama tehdy byl proti ní. Existuje tu ale jeden klíčový rozdíl. Obama zvažuje dvou až třídenní raketové nálety, ne pozemní invazi. A v tom, tvrdí kritici, spočívá ten zapeklitý problém: Čeho se dá dosáhnout s takhle omezeným nasazením síly? Na pozadí humanitární pozice a obav o národní bezpečnost, o nichž Obama a ministr zahraničí John Kerry hovoří, je jistý druh rezignace a smíření se s tím, že - ať se mu to líbí nebo ne - pořád se objevují chvíle, kdy USA musí zakročit jako globální policista.
Poznámka k tématu |
Pro muže, který vstoupil do Bílého domu v roce 2009 se slibem rychlého odsunu z Iráku a nové éry multilateralismu po osmi letech vlády George Bushe mladšího a jeho takzvané "kovbojské diplomacie", nemůže být ošemetnost nastalé situace palčivější.
Obama ovšem není, ani se sám neprezentuje jako pacifista. Když kandidoval na svůj úřad, vymezil svou opozici jen vůči "pitomým válkám", ne proti všem. A pokračoval v boji svého předchůdce proti teroristické síti Al-Káida, jen rozdílnými prostředky.
Jakmile byl v Bílém domě, rychle přesunul vojenskou pozornost z Iráku do Afghánistánu, který jeho poradci prezentovali jako "dobrou válku" v boji proti islámským ozbrojencům.
V roce 2010 přesunul do Afghánistánu dalších 33.000 vojáků, ale dal generálům méně sil a méně času, než kolik chtěli. Poslední z těchto posil se vrátily domů před rokem a Obama plánuje návrat všech amerických příslušníků bojových sil z Afghánistánu do konce roku 2014.
Obama značně rozšířil program bezpilotních letounů Bushovy vlády a jeho "seznam terčů" se ukázal být účinný při likvidaci ozbrojenců Al-Káidy v Afghánistánu, Pákistánu a Jemenu, aniž by byly ohroženy americké síly. Poslal také vojáky do bombardovací kampaně NATO v roce 2011 proti libyjskému vůdci Muammaru Kaddáfímu, což odůvodnil nutností zabránit hromadnému vraždění při vládních útocích na oblasti kontrolované povstaleckými silami.
Obamova žádost o souhlas Kongresu překvapila poradce
V sobotu oznámené rozhodnutí amerického prezidenta Baracka Obamy překvapilo dokonce i mnohé jeho poradce. Zrodilo se během páteční konzultace s šéfem jeho kanceláře Denisem McDonoughem, uvedla agentura Reuters. Podle zdrojů Reuters z Bílého domu své rozhodnutí poté Obama obhajoval při dvouhodinové vypjaté debatě s týmem poradců.
V sobotu Obama sice oznámil, že by USA měly podniknout vojenskou akci, zároveň však požádal o její schválení Kongres. Tento krok, jenž vedl k odložení případného zásahu, překvapil samotné Obamovy poradce, kteří podle informací Reuters nebyli těmi, kdo by mu doporučili požádat o souhlas Kongres.
Po páteční třičtvrtěhodinové procházce s McDonoughem po zahradě Bílého domu si Obama svolal bezpečnostní poradkyni Susan Riceovou, jejího zástupce Tonyho Blinkena, zkušeného rádce v záležitostech komunikace Daniela Pfeiffera a další členy poradního týmu, aby jim oznámil svůj pohled na věc. K opatrnějšímu postoji Obamu podle Reuters přimělo několik věcí. Jednak zamítnutí účasti nejvěrnějšího amerického spojence Británie parlamentem. Zástupci republikánů v Kongresu si rovněž hlasitě postěžovali na to, že s nimi Obama příliš málo konzultuje americkou pozici před potenciální vojenskou akcí. Podle průzkumů veřejného mínění navíc většina Američanů patrně pod vlivem vleklých a krvavých konfliktů v Iráku a Afghánistánu se zásahem nesouhlasí.
Obama je však podle Reuters přesvědčen o tom, že Kongres jeho žádost posvětí i z toho důvodu, že jde o ochranu amerických spojenců Izraele a Jordánska. Také někteří experti považují schválení zásahu kongresmany za velmi pravděpodobné. "Pokud začnou přemýšlet o důsledcích, které by mohlo mít neschválení na (americkou) důvěryhodnost, zvláště ve vztahu k Íránu, pak to ve Sněmovně reprezentantů projde," řekl politolog a bývalý vysoký činitel ministerstva obrany Colin Kahl a dodal, že demokraty ovládaný Senát Obamův krok schválí bezpochyby.
