Ačkoliv volby oficiálně připadly na pondělí, norské úřady vyšly voličům vstříc a dveře volebních místností se jim v téměř polovině obcí otevřely již v neděli. Volební urny se definitivně uzavřely v pondělí v devět hodin večer.
Druhou nejsilnější stranou je Solbergové Konzervativní strana Höyre, která získala 26 procent hlasů a třetí je populistická a antiimigrační Pokroková strana se 16 procenty.
Příští norskou vládu tedy pravděpodobně povede předsedkyně konzervativců Erna Solbergová, které se přezdívá "železná Erna". Blok čtyř pravicových stran zahrnující konzervativce i populisty může dohromady počítat s 96 mandáty z celkových 169. Dosavadní červeno-zelená koalice jich získala údajně jen 73.
ČTĚTE TAKÉ: |
Vláda levého středu je u moci od roku 2005, ale sociální demokraté po novém rozdání karet už nedokážou se svými přirozenými partnery vytvořit potřebnou parlamentní většinu.
Na sestavování nové vlády by se mohla také podílet populistická Pokroková strana prosazující silně anti-imigrační politiku, která získala 16 procent hlasů. Stalo by se tak poprvé po 40 letech od jejího vzniku, přestože představuje druhou nejsilnější politickou frakci v zemi. Pokroková strana dosud nikdy nebyla vládní stranou. Ostatní politické strany jí dosud vždy přístup k vládním křeslům zablokovaly.
V norských volbách vítězí pravice:
Levý střed vládne osm let
Vláda levého středu je u moci od roku 2005, ale sociální demokraté po novém rozdání karet už nedokážou se svými přirozenými partnery vytvořit potřebnou parlamentní většinu.
Samotný Stoltenberg a jeho Norská dělnická strana se nadále těší značné popularitě. Premiér se podle Norů osvědčil jak po Breivikových atentátech, tak i v době finanční krize.
Norská ekonomika je v dobré kondici a země patří i díky příjmům z těžby ropy a zemního plynu mezi nejbohatší na světě. Nezaměstnanost činí jen 3,3 procenta.
Jens Stoltenberg, předseda Norské dělnické strany
Sociálnědemokratické vládě však uškodila i selhání úřadů při krvavém atentátu se 77 oběťmi, který v červenci 2011 spáchal pravicový extrémista Anders Breivik, jenž se v mládí angažoval u pravicových populistů.
Populistická Pokroková strana sice po Breivikových útocích o část příznivců přišla, ale nyní by se mohla poprvé podílet na vládě.
Možný nástup radikálů do vlády budí emoce
Možná účast Pokrokové strany při sestavování nové vlády však vyvolává v Norsku značně vypjaté emoce. Jejím členem byl svého času i pravicový radikál Anders Breivik, který v červenci 2011 v centru Osla a na ostrově Utoya připravil o život 77 lidí. Strana se sice od něj veřejně distancovala a po osudných červencových událostech před dvěma lety zmírnila i svoji anti-imigrační rétoriku, přesto však zůstává ostře vyhrazená vůči přistěhovalcům.
Restrikce na poli přistěhovalecké politiky prosazovala také šéfka konzervativců Erna Solbergová v letech 2001 až 2005, kdy šéfovala ministerstvu pro místní rozvoj. Ideologicky tedy ke kontroverzní Pokrokové straně nemá daleko a není tudíž vyloučeno, že s nimi konzervativci společně zformují vládu.
Ostatně ještě před volbami avizovala Pokroková strana, že vládu Solbergové nepodpoří, pokud se v ní také nebude angažovat. A právě to mezi částí Norů vyvolává obavy.
"Děsí mě, že by se Pokroková strana mohla dostat k moci," upozorňuje na možnou změnu politických poměrů jeden z přeživších Breivikova masakru na ostrově Utoya, devětadvacetiletý Vegard Wennesland. "Někteří z jejich čelních představitelů i nadále užívají silně anti-imigrační rétoriky. Takovýto druh rétoriky vytváří jen více nepřátelské ovzduší," dodal. Britskému listu The Times se svěřil, že z obav z možného nárůstu vlivu radikálů volil levici.
KDO JE ERNA SOLBERGOVÁ?Norská média jí dříve přezdívala "železná Erna". V letech 2001-2005 jako ministryně místní správy zpřísňovala imigrační zákony, v roce 2009 ji vyzývali k odstoupení na základě obvinění z přílišné tvrdosti vůči norským voličům. Nyní se asi stane druhou ženou v čele vlády po Harlem Brundtlandové, která přišla do úřadu v roce 1981 a vládla celkem tři volební období. Z neústupné "železné Erny" se totiž změnila v mírnější konzervativní političku. Přízeň voličů v pondělních volbách jí vynesl její zájem o pracovní místa, zdravotnictví a školství. Solbergová v roce 2011 dokonce napsala knihu s názvem Lidé, ne miliardy, polemizující s kritikou její Konzervativní strany Höyre (H), která se údajně soustředila více na daňové škrty bohatých, než na život obyčejných Norů. V souladu s tím začala Solbergová také více navštěvovat nemocnice, domovy důchodců a školy. Erna Solbergová se narodila 24. února 1961 a vyrůstala v Bergenu, druhém největším norském městě. Byla oblíbená mezi studenty, ale neměla dobré známky, protože podle učitelů ve třídě moc mluvila a špatně psala. V mládí jí diagnostikovali dyslexii. Bývalá skautská vedoucí vystudovala na Bergenské univerzitě politické vědy, sociologii, statistiku a ekonomiku. Od roku 1979 po dvě volební období zasedala v radě města Bergenu. Po vstupu do politiky ji v pouhých osmadvaceti zvolili do parlamentu, kde setrvala dalších pět volebních období. Workoholička Solbergová prokázala talent při vyjednávání legislativy a v roce 2002 se stala místopředsedkyní strany Höyre, jejíž vedení převzala v roce 2004. Vdaná matka dvou dětí dokázala rozšířit voličskou základnu konzervativců a vrátit Norům chuť volit stranu, považovanou za tak trochu zaprášenou a škrobenou. Profesor politických věd na univerzitě v Bergenu Terje Knutsen popsal Solbergovou jako "pevnou a spolehlivou, racionální typ", ačkoliv podle něj zatím postrádá charisma svého předchůdce Stoltenberga. Podle kolegů a rodiny je hodně soutěživá. "Hrozně ráda vyhrává ve všech hrách, a to i doma v rodině nad svými dětmi," prohlásila v norské televizi TV2 její sestra Ingrid. |
