Pro mnoho rodin zoufalé hledání svých milovaných a blízkých pohřešovaných od sobotního útoku končí právě tady, v márnici. "Měli jsme tu 38 těl, teď už jich zbývá jen šestnáct," řekl AFP správce márnice Sammy Nyongesa Jacob.
Pach rozkladu se line z otevřených oken márnice, která nemá klimatizaci, a je tím prvním, co návštěvníci cítí, hned jak zastaví na parkovišti. Mihnou se zakrvácené rukávy patologa, zatímco zřízenci v jednorázových ochranných overalech, rouškách a gumových rukavicích nakládají další tělo do čekajícího pohřebního vozu.
ČTĚTE TAKÉ: |
"Včera jsme jezdili od nemocnice k nemocnici a hledali jsme ho. Teď jsme tu, abychom ho formálně identifikovali," řekla AFP Alice, vdova po třiašedesátiletém Davidovi Muthumbim Karechuovi, který pracoval jako manažer místní banky.
"Nevěděl jsem, kam šel. V sobotu kolem páté mi volala máma, jestli o něm něco nevím," dodal nejstarší syn Zachary. "Až když jsme viděli zprávy, začalo nám docházet, že táta se možná připletl k tomu útoku." "Celý sobotní večer jsme ho hledali a pak celou neděli," dodal Zachary. V neděli bylo tělo jeho otce přivezeno do márnice.
"Snažíme se tu situaci nějak zvládnout," uvedla příbuzná Jane Mwigiová, a pak se odvrátila, sundala tmavé brýle a utřela si oči. "Člověk vyjde ráno ven a už se nikdy nevrátí," řekl David Nyaboga, další z manažerů banky, který přišel podpořit truchlící rodinu.
Sjednoceni ve smutku
V koutě zahrady před márnicí se ve zlomeném hloučku choulí rodina řidiče Wachirua. "Šel do nákupního střediska s rodinou svého šéfa. Pracoval pro ně jako řidič," říká jeho nejmladší syn Mark. Wachiruův bratr Steven je příliš zničený, než aby mohl mluvit a přátelé a příbuzní ho utěšují. Elizabeth Akinyiová, pastorka rodiny, vzpomíná, jak těžké bylo mladému muži tu zprávu říct. "Steven je hrozně citlivý." Diplomatické vozidlo přivezlo tři zaměstnance velvyslanectví, aby pomohli vyřídit formality, zatímco zřízenci nakládají do pohřebního vozu tělo britského občana.
Na parkovišti nabízejí prodejci červené stužky, které musí mít pohřební vozy připevněné na oknech, lana k přivázání rakví ke střechám minibusů a samozřejmě také květiny.
V zemi, kterou často sužují etnické a třídní střety, se nyní všichni sjednotili ve smutku. "Tenhle útok zasáhl úplně každého," řekla Sarah Mboneová. "Prezident (Uhuru) Kenyatta ztratil synovce a já, obyčejná osoba, jsem přišla o neteř. Jenom si tam odskočila do banky," dodala.
