Alespoň toto číslo nejčastěji uvádějí americká média. Byť třeba The upozorňuje, že v 70. letech nedošlo pokaždé k opravdovému zastavení práce úřadů. Jednalo se spíše o výpadky v rozpočtu, které neznamenaly nutně zastavení provozu úřadů. A byly dořešeny retrospektivně.
To se však změnilo za vlády Jimmyho Cartera, během jehož vlády v 70. letech vyústil boj senátu se sněmovnou a prezidentem ohledně schvalování státního rozpočtu do propásnutí lhůty hned několikrát. Jen v roce 1977 neměla vláda schválené peníze na provoz hned třikrát. A to kvůli sporu o to, zda platit interrupce ze zdravotního programu Medicaid.
K TÉMATU: |
Carterův ministr spravedlnosti Benjamin Civiletti pak v roce 1980 prozkoumal americkou ústavu a prohlásil, že v případě neschváleného rozpočtu musí vláda nechat státní zaměstnance prostě doma, protože nemohou pracovat zdarma nebo v očekávání, že budou jednou zaplaceni.
Od té doby vláda částečně "zavřela krám" hned několikrát, a to za vlády prezidentů Ronalda Reagana, George W. H. Bushe (staršího) i Billa Clintona. Většinou se přitom jednalo o krátké záležitosti. Třeba během Reaganovy vlády museli federální zaměstnanci zůstat doma sice několikrát, pokaždé však nanejvýš půl dne až tři dny.
Rekord v tomto ohledu padl v roce 1995, kdy byl u moci demokratický prezident Bill Clinton a při schvalování státního rozpočtu se střetl s republikány v čele s Newtem Gingrichem. Hlavně kvůli programu zdravotního pojištění Medicare. Státní zaměstnanci museli tehdy na neplacené volno hned dvakrát.
Nejprve na šest dní (byť se do toho započítal i víkend) a podruhé na celých 21 dní (včetně víkendů). Nutno podotknout, že tehdy (ostatně stejně jako před tím) dostali nakonec zaplaceno i za dny, kdy v práci kvůli půtkám politiků nebyli. Alespoň podle vládní zprávy o dopadu tehdejšího omezení provozu úřadů (). První uzavření úřadů se tehdy dotklo 800 tisíc federálních zaměstnanců. Druhé asi 280 tisíc lidí. (ipl)Vložil: ipl
