Dohoda o íránském jaderném programu - průlom, nebo ústupek?

Psal se duben roku 2009. Americký prezident Barack Obama pronášel před zaplněným Hradčanským náměstím svůj projev. Za zády měl lehce zamlžené pražské panoráma. „Věříme v dialog,“ vzkázal tehdy do Teheránu, načež následoval potlesk.

Tato scéna se odehrála v době, kdy se Obama čerstvě nastěhoval do Bílého domu a signalizoval, že je ochotný začít s Íránem jednat o jeho kontroverzním jaderném programu. A to bez jakýchkoliv předběžných podmínek.

Ale až teprve nyní – po více než čtyřech letech – se zdá, že by se Obamovi mohl jeho vstřícný postoj vyplatit. Víkendová ženevská jednání šesti mocností a Íránu vyústila v podpis dohody o omezení íránského jaderného programu. Prozatím ohraničené na šest měsíců.

Teherán by měl výměnou za zrušení části sankcí umožnit rozsáhlé inspekce svých jaderných zařízení. „Smlouva obsahuje podstatná omezení, která Íránu brání ve výrobě jaderné zbraně,“ prohlásil Obama. „Diplomacie otevřela cestu k bezpečnějšímu světu,“ dodal.
Došlo tedy po více než 11 letech, kdy íránské jaderné choutky přidělávaly Západu vrásky na čele, ke skutečnému průlomu?

Americký prezident Barack Obama hovoří o ženevské dohodě (Bílý dům, 23. 11. 2013)

Dohoda - úspěch pro Obamu

Na bezbřehý optimismus je zatím brzy, což ostatně moc dobře ví i Obama. Dohoda představuje pouhý první krok, který má umožnit, aby se v příštích šesti měsících pracovalo na trvalejší úmluvě. Pokud by se ukázalo, že je Írán nespolehlivým partnerem, mohla by ho opět zasáhnout další várka tvrdých sankcí. Přesto nynější dohoda představuje docela slušný úspěch. A to pro Obamu osobně.

Lehce paradoxní přitom je, že na začátku svého prvního prezidentského období platil za idealistického politika, který byl za svou vstřícnost vůči Íránu často kritizován. Nyní se chová mnohem pragmatičtěji, a přesto (či právě proto) přišel diplomatický úspěch, o kterém vždy snil.

Ajatolláh Alí Chameneí

Čím to je způsobeno? Aktuální dohodě nahrála nedávná prezidentská výměna v Íránu, kdy umírněný konzervativec Hasan Rúhání nahradil Mahmúda Ahmadínežáda, který se vyžíval v provokacích Západu. Rúhání si novou dohodu pochvaloval. Podle něj uznává právo Íránu obohacovat uran a její text je v souladu s požadavky, které stanovil duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí.

Příliš mnoho za příliš málo

Írán mohly k dohodě motivovat i sankce, které uvalilo mezinárodní společenství na jeho ekonomiku. Za Rúháního se totiž Írán pokouší vylepšit ekonomickou situaci země, což bez zmírnění „klatby“ trvale nejde. Provizorní dohoda je velice křehká. Jak upozornil list The New York Times, ohrozit ji mohou političtí „jestřábi“ na obou stranách. I někteří nejbližší Obamovi spojenci jsou přesvědčeni o tom, že pakt nejde dostatečně daleko.

Jinými slovy, že Írán získá mnoho za minimální ústupky. Podle demokratického poslance Sněmovny reprezentantů Eliota Engela úmluva zcela nezabrání obohacování íránského uranu ani nezlikviduje jeho centrifugy.

Na íránské straně mohou dohodu ohrožovat Islámské revoluční gardy, které jsou americkými tajnými službami obviňovány, že mají vlastní zbrojní program. Ty mohou podle kritiků argumentovat tím, že úleva spojená se zmírněním sankcí bude jen mírná. Gardy mají navíc dlouhodobě zájem o to, aby rozvoj íránských jaderných kapacit pokračoval.

Obama na křižovatce

Co se tedy bude dít dál? Je jasné, že ostrá jednání o budoucnosti íránského jaderného programu vlastně teprve začnou. Barack Obama jako politik tak nyní stojí na křižovatce. Buď se o něm v budoucnu bude psát jako o prezidentovi, který s pomocí vyjednávání dokázal zastavit íránské jaderné choutky, nebo vstoupí do historie jako politik, s nímž si Teherán jen pohrál. V sázce je hodně.

Znalostmi o výrobě jaderných bomb Írán disponuje již delší dobu. Jde však o to, aby je nepoužil. Vminulosti se však Američané s podobnou dohodou již jednou spálili. V KLDR.

Severní Korea v těchto dnech opět spustila jaderný reaktor, který částečně rozebrala na základě dohody s Bushovou vládou. V průběhu času se každá dohoda může otočit. Zatím jde tedy jen o malý krok kýženým směrem.