Lidovky.cz: Původně relativně poklidné demonstrace o víkendu přerostly v otevřené násilí. Přestože se zdá, že nyní se situace stabilizovala, v ulicích Kyjeva zůstávají desítky tisíc lidí, zatímco vláda do oblasti vysílá policejní posily, a spekuluje se rovněž o možném vyhlášení výjimečného stavu...
Spekulací se vynořila celá řada, počínaje tím, co bylo spouštěčem víkendového zásahu. Nejdříve se říkalo, že policie napadla poklidnou demonstraci pod zcela nesmyslnou záminkou, že brání v rozsvícení svátečních dekorací, následně milice vydala prohlášení, že reagovala na útoky ze strany demonstrantů, načež opozice prohlásila, že násilí vyvolali provokatéři z řad policistů. Situace je velmi nepřehledná a dopátrat se toho, co se skutečně stalo, je nesmírně obtížné. Obě strany se navzájem obviňují z provokací a záměrného vyvolávání napětí. Vláda opravdu posiluje policejní přítomnost, z toho však není nutné vyvozovat, že si připravuje půdu pro vyhlášení výjimečného stavu – protesty jsou skutečně masové, takže se z její strany jedná o poměrně logickou reakci. Nicméně na obou stranách evidentně převládá touha řešit spor mírovou cestou, násilnosti neprospějí ani jedné z nich.
VŠE O SOUČASNÉ SITUACI NA UKRAJINĚ Střety mezi policisty a protivládními demonstranty |
Lidovky.cz: Podle odhadů opozice se protivládních protestů zúčastní statisíce lidí – nepochybně velmi početná síla. Ale nakolik je jednotná?
V tomto ohledu jsou řady demonstrantů dosti nesourodé. Týká se to už politické opozice – vedle sebe tu stojí proevropští Arsenij Jaceňuk ze strany Vlast či Vitalij Kličko, lídr strany Úder, a Oleh Ťahnybok s dalšími představiteli nacionalistické strany Svoboda, jejíž hlavním motivem není eurointegrace, ale protest proti prezidentu Janukovyčovi. Stejně tak se mezi demonstranty mísí běžně smýšlející lidé s menšími skupinkami, které chtějí vyvolávat násilí. Současná opozice je složena z různorodých složek, jež mají odlišné zájmy, nikoli jednotná skupina ve smyslu nějakého kontruktivního řešení. Sjednocujícím prvkem je každopádně odpor proti Janukovyčovi.
"Zbabělče!" křičí demonstrant v Kyjevě a trhá portrét prezidenta Janukovyče
Lidovky.cz: Z čeho ten odpor pramení?
Janukovyč odmítl asociační dohodu s EU, nicméně jeho stopka eurointegraci byla spíše roznětkou. Skutečnou příčinu je třeba hledat jinde – v dlouhodobé frustraci Ukrajinců. Ta je způsobená v prvé řadě vleklou a hlubokou hospodářskou krizí, v níž se země nachází. Nezanedbatelné části populace však vadí i samotná osoba Janukovyče, obviňuje jej ze sobectví a autoritativních sklonů, které ústí v omezování svobody veřejného života.
Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč na summitu ve Vilniusu
Lidovky.cz: A jeho údajná proruská orientace?
Západ problém Ukrajiny často zjednodušuje na opozici proruské vs. proevropské, resp. východ vs. západ. Jenže věc je výrazně složitější, což se ukazuje už na osobě Viktora Janukovyče. Janukovyč není ani proruský, ani prozápadní, Janukovyč je v prvé řadě pro „projanukovyčovský“. Sleduje svůj vlastní prospěch, který zdaleka není jen politicko-mocenský, ale rovnou měrou i ekonomický. Je třeba mít na pamětí, že propojení ukrajinské politiky a byznysu je nesmírně silné, což platí jak v případě Janukovyče, tak i dalších ukrajinských oligarchů, vzpomeňme si například na Rinata Achmetova. Ukrajinská politika je v tomto ohledu velmi komplikovaná, vždy se za ní skrývají ekonomické zájmy. Ukrajinští oligarchové po Rusku v zásadě nijak netouží – už tak soupeří sami mezi sebou, natož aby se chtěli dělit ještě s ruskými konkurenty. Na druhou stranu: přestože se hospodářsky orientují na Evropu, kde investují a mají hlavní odbyt, dveře do Ruska si také zavřít nechtějí. Nejvýhodnější pro ně je, když koketují s oběma stranami.
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidovky.cz: Tedy zářný příklad houpačkové politiky...
Ukrajinská politika lavírování mezi Východem a Západem není nic nového. Měl ji v oblibě už bývalý prezident Leonid Kučma (post ukrajinského prezidenta zastával v letech 1994-2005, pozn. redakce) – jedné straně přislíbil, že se s ní spojí, ale jakmile došlo na lámání chleba a něco se od něj čekalo, otočil se k druhé straně , které se jal slibovat zas něco jiného. Přesně to samé teď dělá i Viktor Janukovyč. Potřebuje evropské peníze, ale zároveň má oporu v ruskojazyčné Ukrajině a ví, že otočit se k Rusku zády si dovolit nemůže.
Lidovky.cz: Jakou roli hrál v jeho odmítnutí asociační dohody onen často zmiňovaný ruský nátlak?
Rusko neúnavně zdůrazňuje výhody své celní unie a nepochybně je připraveno Ukrajině nějakým způsobem pomoci. Jenže ruská pomoc není nikdy zadarmo. Moskva sleduje především vlastní ekonomické a geopolitické zájmy, a aby Ukrajinu dostala pod svůj vliv, jednoduše ji uplácí, přičemž, jak je jejím dobrým zvykem, neopomene poznamenat, že EU Ukrajinu vydírá. Co se Kyjeva týče, ten se v rámci již zmíněné politiky lavírování snaží získat z obou stran co nejvíc. A je namístě říct, že mu to zatím vycházelo.
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidovky.cz: A co všichni ti lidé, kteří nyní protestují v ulicích?
To sice ano, ale mějme na paměti dvě věci. Zaprvé: protestují v ulicích Kyjeva, který má v tomto ohledu jako hlavní město dost specifické postavení. A za další: demonstrace jsou sice masové, nicméně stále jde o maximálně několik set tisíc lidí v zemi, jež má 45 milionů obyvatel. Domnívám se, že nejpravděpodobnější scénář dalšího vývoje je ten, že protesty postupně opadnou a situace se pomalu uklidní. Existuje jistě i druhá možnost, tedy ten výjimečný stav, který jsme zmiňovali na začátku, a armáda v ulicích, tu však považuji za naprosto extrémní.
Demonstranti v Kyjevě blokují vládní budovu
Lidovky.cz: A třetí možná cesta, tedy že opozice se prostřednictvím pouličních protestů nakonec dostane k moci? Není to tak dávno, kdy se na Ukrajině něco podobného stalo – od tzv. oranžové revoluce neuplynulo ještě ani deset let...
To se pochopitelně stát může. Podobnost s oranžovou revolucí se jistě nabízí, přestože tehdy byly spouštěčem volby a jejich zjevná falzifikace, zatímco nyní je jím problém eurointegrace. Je tu však i zásadní rozdíl: tehdy byli opoziční vůdci jasní a jednotní, byli jimi Viktor Juščenko a jeho spolupracovnice Julija Tymošenková. Na jejich místě dnes stojí vícero nejednotných bloků, které teď možná stojí bok po boku, ale ve skutečnosti jsou poměrně rozhádané a o post předáka mezi sebou bojují. Ani Tymošenková, jejíž propuštění Západ tak akcentuje, tu nemá jednoznačné postavení – ona už není hybatelem, navíc je veřejným tajemstvím, že třeba Arsenij Jaceňuk s ní nevychází zrovna nejlépe. Druhá strana to má výrazně jednodušší, jejím vůdcem je zcela jasně Viktor Janukovyč. V tomto ohledu se sluší připomenout další styčný bod s oranžovou revolucí – opozice tehdy proti Janukovyčovi vystoupila a podařilo se jí ho odstavit, jenže pak se roztříštila a Janukovyč se opět chopil otěží. Aktuální situace je skutečně velice složitá. Víme, co se děje nyní, ale to, co bude dál, lze předvídat jen stěží.
Mgr. KAREL SVOBODA, PhD. Karel Svoboda přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Věnuje se problematice postsovětského prostoru s důrazem na hospodářské vztahy mezi zeměmi. V roce 2006 se účastnil voleb na Ukrajině jako pozorovatel. V letech 2012-2013 byl v rámci stipendia Fulbrightovy nadace na studijním pobytu v USA na University of Rochester, kde také přednášel. |
