Vláda, kterou sestavil Orbánův Fidesz s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou (KDNP), se na jaře 2010 ujala moci s ambiciózním programem politických a hospodářských reforem. V den hlasování o důvěře vládě nastupující premiér veřejnosti slíbil, že Maďarsko povede "jeho vlastní jedinečnou cestou", která se odlišuje od západních a východních tradic.
Jednou z největších změn, které kabinet Viktora Orbána prosadil, byla nová ústava. Ta jednak změnila název státu z Maďarské republiky na Maďarsko, zároveň však obsahovala řadu problematických ustanovení, týkajících se například pravomocí ústavního soudu nebo postavení centrální banky. Opozice v této souvislosti varovala před oslabením demokratické podstaty státu, a na její stranu se postavila i Evropské unie.
Kontroverzní zákony
Opakovanou kritiku ze strany Bruselu a mezinárodních organizací vyvolaly i některé další zákony, ať již šlo o problematickou mediální legislativu nebo potenciálně zneužitelnou pravomoc předsedy úřadu pro dohled nad soudnictvím přesouvat případy mezi soudními institucemi. Nevoli vzbudil rovněž návrh, podle které se měli občané sami aktivně registrovat u úřadů, pokud by chtěli jít volit, či snaha přenést placení pokut uložených státu Soudním dvorem EU přímo na bedra občanů formou zvláštní daně. Podstatná část ze zmíněných návrhů však nakonec narazila u ústavního soudu, případně je v reakci na kritiku ze zahraničí zrušil sám parlament.
ČTĚTE TAKÉ: |
Velkou změnu pro politický systém znamenalo přijetí nového volebního zákona, v jehož důsledku vzejde z následujících voleb jen 199 poslanců namísto dosavadních 386. Podle vlády jde o snahu šetřit prostředky daňových poplatníků. Opozice ale míní, že skutečným cílem je ztížit malým stranám vstup do parlamentu.
Nový volební zákon přinesl ještě jednu významnou změnu. Přiznal volební právo Maďarům trvale žijícím v zahraničí, kteří mají od ledna 2011 výrazně zjednodušenou možnost získat maďarské občanství. Obě opatření vyvolala negativní reakce slovenských a rumunských politiků, kteří to vnímali jako možnou újmu svrchovanosti svých zemí.
'Orbánomika'
Rozporuplné reakce doma i v zahraničí vzbuzovala také hospodářská politika Orbánova kabinetu. Vláda se v předvolební kampani chválila, že se jí podařilo předčasně splatit úvěr od MMF, který si Maďarsko vzalo v roce 2008, dále zajistit obyvatelům nižší ceny energií, a při tom všem ještě snížit rozpočtový schodek pod tři procenta HDP. Kritici však podotýkají, že zmíněné úspěchy mají svou odvrácenou stránku. Vláda znejistila zahraniční investory tím, že uvalila tvrdé daně na banky, energetické a telekomunikační společnosti či obchodní řetězce. K dalším příjmům si kabinet pomohl také faktickým zestátněním soukromých důchodových fondů. Je proto otázka, nakolik je "Orbánomika", jak se hospodářské politice současného kabinetu někdy přezdívá, udržitelná i do budoucna.
Nebyla to však jen vláda, která na sebe v uplynulých čtyřech letech poutala pozornost. Velmi se činilo také krajně pravicové Hnutí za lepší Maďarsko, které ve volbách na jaře 2010 skončilo třetí s nevelkou ztrátou na (do té doby vládní) Maďarskou socialistickou stranu (MSZP). Představitelé Jobbiku, jak se hnutí zkráceně nazývá, prosluli například návrhem na vytvoření seznamu židovských poslanců a členů vlády. Kromě antisemitismu je straně přičítán podíl na přiživování protiromských nálad v zemi, jež v minulosti vyústily do několika rasově motivovaných vražd.
