Ale v Severní Koreji jsou postavy, které tvoří Čang a jeho tým, předmětem zbožné úcty. Dokonce ani ti nejvyšší představitelé se nemohou nechat vyfotografovat s modely zesnulých severokorejských vůdců Kim Ir-sena a Kim Čong-ila, které jsou vystavené nedaleko hlavního města Pchjongjangu.
Dojetí vede až k slzám
"Lidé pláčou, když ty voskové sochy vidí," řekl Čang. "Pro Severokorejce to je, jako by se přiblížili k bohu. Respektují ty figury stejně, jako by respektovali skutečného člověka. Není to jen umělecké dílo. Dokonce i nejvyšší představitelé od nich zachovávají odstup nejméně 1,5 metru. Nikdo si nedovolí sáhnout jim na šaty nebo vlasy," citoval jej britský list The Guardian.
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidé si je smějí vyfotit jen z jednoho místa, které je vybrané tak, aby z něj daná postava vypadala co nejlépe. A musí zachytit celou postavu, jako by fotografovali sochu nebo malbu.
Čangova spolupráce s Pchjongjangem začala v roce 1994 po smrti Kim Ir-sena. Tehdy ho oslovil severokorejský vyslanec v Číně s tím, že země by chtěla voskovou postavu zesnulého vůdce. Pokyny od oficiálních činitelů sahaly do takových podrobností, jaké si nikdo neumí představit, a zasahoval do nich i nástupce a syn Kim Ir-sena Kim Čong-il, dodal Čang. Dokončenou figurínu do Pchjongjangu převážela eskorta strážců v černých oblecích s bílými rukavicemi.
Později jeden nejmenovaný vysoce postavený činitel navrhl, že by měl vzniknout i model Kimovy manželky, matky Kim Čong-ila. Protože existovalo jen málo jejích fotografií, a ty existující byly malé a rozmazané, opírali se umělci o její sochu.
"Snažili jsme se to pojmout jako její obraz v srdcích lidí," uvedl Čang. Její model předali do Severní Koreje, když v prosinci 2011 zemřel Kim Čong-il. A jeho syn Kim Čong-un rozhodl, že také on by měl být zvěčněn ve vosku.
Jaterní skvrny Kim Čong-ila
Projekt ale ohrozila diskuse o jaterních skvrnách zesnulého vůdce. "Ve starším věku jich měl docela dost. Severokorejci si mysleli, že na modelu by neměly být žádné. Já jsem si myslel, že bychom měli jejich počet snížit, ale nějaké by na něm měly být. Vedli jsme o tom několik kol rozhovorů, ale nemohli jsme dosáhnout dohody. Nakonec se do toho vložil Kim Čong-un a rozhodl, že by nebylo správné vymazat všechny jaterní skvrny. Že by nějaké měl mít," vzpomíná Čang.
Voskové vypodobnění Kim Čong-ila.
Bývalý dokumentarista se pustil do voskových modelů poté, co navštívil slavné londýnské muzeum Madame Tussaudové - a zjistil, že jeho zobrazení Mao Ce-tunga a dalších čínských vůdců podle jeho názoru není odpovídající. Proto se rozhodl sehnat čínské umělce a využít jejich pomoci. Trvalo ale šest let, než se jim podařilo založit Muzeum voskových soch velkých osobností, především kvůli složitému vyjednávání s celou řadou vládních úřadů a ministerstev.
"Jakmile je voskové dílo spojené s politikou, umělecká stránka je až druhořadá," dodal. "Můžete se rozhodnout, že někoho zobrazíte jako sedmdesátníka, ale ozve se vysoký představitel a řekne: 'Možná jako osmdesátník by byl lepší.' Tak to změníte, ale pak přijde jiný představitel a prohlásí: 'Možná by byl lepší jako sedmdesátník'." Čang se ve všech ohledech snaží, aby jeho voskové modely byly co nejpodobnější originálu - s jedním rozdílem. Jsou podstatně vyšší. Jinak by si diváci mysleli, že jsou postavy příliš malé, protože se na ně dívají z dálky. Proto například jeho voskový dvojník Teng Siao-pching, který v reálném životě měřil jen asi 150 centimetrů, měří 178 centimetrů.
