Až opadne voda, pomůžeme Balkán obnovit, říká Šimon Pánek z Člověka v tísni

Lidovky.cz: Jak Člověk v tísni nyní pomáhá na Balkáně?
My jako humanitární organizace nejsme záchranáři, takže se neúčastníme záchranných prací, které pořád ještě běží. Co se týče prvosledové pomoci, jako je oblečení, chleba, voda, tak jsme to vyhodnotili tak, že je nesmyslné vodu a chleba vozit z ČR. Takže v tuto chvíli se na místě neuplatňujeme. Ta největší potřeba začíná ve chvíli, kdy povodně mizí z prvních stránek novin a z obrazovek televizí, protože lidé sice překonají to okamžité ohrožení, ale je před nimi to obrovsky dlouhé, fyzicky i finančně náročné období obnovy. A to je to, na co my se soustřeďujeme i tady v České republice, máme za sebou šestery povodně.

Lidé se kvůli povodním přemisťují pomocí lodí.

Lidovky.cz: Kdy pošlete tedy do oblasti své lidi?
Do Srbska a Bosny posíláme tento týden zkušené popovodňové koordinátory, chceme pomáhat především s přenosem informací, jak vůbec si s tou spoustou zasažených rodina a vytopených domácností poradit, jak přistupovat k té podpoře během období obnovy. Přikládáme příručku "Odstraňování následků povodní v domácnostech", kterou jsme tady za ta léta vyvinuli, máme ji v tisících kusech ve sklepě. Teď se pracuje na jejím překladu, bude se distribuovat v jakémsi výtahu, protože popisuje řadu věcí pro období 3-6 měsíců po povodních pro lidi, kteří se s tím setkali poprvé.

Lidovky.cz: Jak je to s finanční podporou postižené oblasti?
Finanční prostředky shromažďujeme, protože se budeme podílet na obnově části veřejných objektů, zejména v místech, kde jsme pracovali jako Česká republika už po válce. Například ve střední Bosně, kde byla tzv. česká škola ve městě Maglaj pro více než 1000 žáků, která byla tehdy v letech 1995 a 1996 obnovena. Tam bylo teď několik metrů vody. Není vyloučeno, že se budeme podílet i na pomoci některým vybraným rodinám, těm, které mají ještě některé další zatížení. Ale to určitě přes místní partnery, to teď nedokážu říct. Jsme schopni spolu s ostatními organizacemi pokrýt vlastně všechny vytopené po povodni, přinejmenším je navštívit, vidět tu situaci a rozhodnout, jestli mají nebo nemají dostat nějakou podporu. 

Lidé, kteří se prohrabují věcmi z charity.

Lidovky.cz: Podle čeho se rozhodnete?
Záleží na vybraných financích, asi to bude výběrová skupina rodin a domácností, které potřebují zvláštní péči, dovedu si představit rodiny přesídlenců z dob války, rodiny mužů, kteří během války zahynuli, rodiny, kde jsou děti nebo dospělí se zvláštními potřebami, fyzicky a mentálně postižení, opuštění, staří lidé. Ale v každém případě bychom to dělali přes srbské nebo bosenské nevládní organizace, které tam existují, pracují, fungují. Jsem přesvědčen, že nemá smysl stavět paralelní systém pomoci, kterou by dělali Češi, v zemi, kde existuje občanská společnost. Přijdeme jenom s částečnou finanční podporou.

Lidovky.cz: Kdo teď tedy na místě působí?
Česká vláda na místo vyslala hasiče a záchranáře, to je v této chvíli ten nejlepší způsob pomoci. Humanitární pomoc je reálnější a logisticky zvládnutelnější zajistit na místě. To, na co se my zaměříme, je období obnovy. Navíc ty finanční potřeby jsou daleko větší. Třeba zkušenosti z ČR ukazují, že okamžitá pomoc se pohybuje kolem 5 až 7 procent finančního objemu a kolem 90 procent je pak potřeba na tu obnovu. Obdobím obnovy mám na mysli týdny až měsíce po povodních. Na to samozřejmě budeme potřebovat finanční pomoc od lidí a doufám, že lidé přispějí.

Lidovky.cz: Potravinové balíčky tedy také poskytla vláda?
Ano, to byly balíčky záchranného systému, takže je bylo možno uvolnit okamžitě, nemusely se kupovat. Když už dolů jely české hasičské sbory, vzaly to s sebou.