Lidovky.cz

Bukurešťské podzemí: drogy, AIDS a nechtěné děti. Vítejte v pekle

Svět

  7:00aktualizováno  8:23
PRAHA - Zatímco na povrchu je Bukurešť rozvíjející se velkoměsto, v němž lidé vedou běžný život obyvatel Evropské unie, jen pár metrů pod zemí vypadá vše jinak. Stovky narkomanů živoří v temných a špinavých stokách, všude je horko, špína, AIDS a tuberkulóza. Toto je realita bukurešťského podzemí. K peklu nemá daleko.

Nejčastější drogou v podzemí je aurolac - barvivo používané při chromování, které se inhaluje z igelitových pytlíků. foto: Reprofoto

Reportér britské televize Channel4 Paraic O'Brian se vydal do rumunského hlavního města, aby natočil reportáž o místní podzemní komunitě. Jako jeden z mála mohl s kamerou vstoupit do jámy na bukurešťském nádraží a setkat se s lidmi, pro něž je toto hrůzné místo domovem.

Když v Rumunsku vypukla v roce 1989 revoluce a Ceausescův komunistický režim se hroutil, v sirotčincích a jiných "státních" zařízeních byly desítky tisíc dětí. Po revoluci vyšlo najevo, že v těchto zařízeních panovaly hrůzostrašné podmínky ne nepodobné koncentračním táborům.

Děti, které sirotčince opustily, skončily na ulici, mnohé z nich později přesídlily právě do podzemí bukurešťského hlavního nádraží. Jak se O'Brian na místě přesvědčil, děti z komunistických sirotčinců už mají své vlastní děti, většina z nich je HIV pozitivní. Podzemí vládnou drogy.

Nejčastější drogou v podzemí je aurolac - barvivo používané při chromování,...

Nejoblíbenější je zde Aurolac, barvivo používané při chromování, které narkomani inhalují z černých igelitových pytlíků. Užívá ho i malý Nico, chlapec s plně rozvinutou nemocí AIDS, který se sem dostal z ulice. Vypadá na 12, ale ve skutečnosti je mu 17 let, jeho fyzický vývoj zastavilo právě užívání Aurolacu. Na obličeji má dokonce trvalé stříbrné skvrny.

Jeden z nejmladších obyvatel zdejšího podzemí.

Dolů se jen tak někdo nedostane. Podzemní svět má totiž svého vládce a nikdo nemůže vstoupit bez jeho svolení. Muž si říká Bruce Lee, protože se zamlada věnoval pouličním bojům. Má spoustu jizev a tetování a na rukách masivní řetězy se zámky. Navzdory svému drsnému vzhledu s reportérem televize Channel4 přátelsky hovoří. Pro svou komunitu je Bruce Lee králem, prodává a distribuuje drogy a o všechny své "ovečky" se stará. A ony mu vděčí za teplé místo ke spaní a relativní bezpečí.

Král stok a tunelů. "Jsme spodina společnosti," říká muž, jemuž nikdo...

Tunely jsou úzké a musí se zde lézt po čtyřech. Je tam nesnesitelné horko a zápach po Aurolacu. V největší místnosti, které místní říkají "The Office", duní hudba, povalují se zde desítky lidí, všichni mají pytlíky u úst nebo jehlu v předloktí. "Pokud by byl v pekle disco klub, vypadalo by to tam takhle," říká v reportáži Paraic O'Brian.

Dealer se srdcem, ale pořád dealer

Tyto tunely jsou pozůstatkem systému, z něhož plánoval Ceausescu vybudovat rozvodnu tepla. Nyní je z nich jakýsi "paralelní vesmír" moderní Bukurešti. Součástí komplexu je i tzv. "Hotel", kde prý v zimě bydlí stovky lidí. Dnes je v této soustavě nuzných pokojů s koberci z umělé trávy jen několik mladých dvojic. Všichni zde jsou díky Bruceovi, berou ho jako svého otce a zachránce.

Bruce a Raluca jsou jediní dospělí v Nicově životě. Dohromady tvoří velmi...

Zvláštní status muže, který si říká Bruce Lee, potvrzuje i sociální pracovnice Raluca, která o celou komunitu pečuje zvenčí a pomáhá s výchovou malého Nica. "Kdyby šlo o můj osobní pocit, Bruce bych zabila. Jenže on je potřebný pro všechny ostatní. Je to dealer se srdcem, ale pořád je to dealer," uzavírá Raluca.

Children underground

  • Komunitě žijící v bukurešťském podzemí se věnoval už dokumentární film Children underground z roku 2001.
  • Film pojednává o pěti dětech žijících ve stokách. Je jim mezi osmi a šestnácti lety, všechny jsou závislé na drogách.
  • Dokument získal speciální cenu poroty na filmovém festivalu v Sundance a byl dokonce nominován na Oscara.

Všichni jsou jako velká rodina a všichni jsou velmi blízko svému zničení. Pro člověka zvenčí nesnesitelné místo, pro "podzemní děti" domov. "Poslední část materiálů, které jsme dole natočili, byla nepublikovatelná," říká posmutněle autor reportáže Paraic O'Brien.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.