Invaze a následná okupace Iráku přitom podle studie napomohly k šíření terorismu, přivodily smrt nejméně 100 000 Iráčanům a přiměly na dva miliony uprchlíků k odchodu ze země.
Královský ústav pro obranná studia (RUSI), ústav s takřka 200letou tradicí ve výzkumu bezpečnosti a obrany, nad kterým má patronát britská královna, zároveň spočítal, že od pádu Berlínské zdi do současnosti Brity veškeré válečné angažmá stálo na 35 miliard liber (1,2 bilionu korun).
Invaze stojí za rozvojem terorismu
Účast v konfliktech v Iráku i v Afghánistánu označuje RUSI za strategická selhání. Vojenská akce v Libyi z roku 2011 se prý možná také zařadí do skupiny neúspěchů, záleží na dalším vývoji země.
Invaze do Iráku a následný přístup okupantů k iráckým sunnitům podle studie také stojí za nárůstem teroristických operací organizace Al-Káida na Arabském poloostrově. Podobně vojenská akce v jihozápadním Afghánistánu v provincii Hílmand údajně vedla k nárůstu násilí a k výraznému zvýšení místní produkce opia. Podle ředitele RUSI Michaela Clarka byla zásadním problémem skutečnost, že k dosažení ambiciózních cílů bylo k dispozici málo jednotek a vybavení.
Válku v Perském zálivu hodnotí studie pozitivně
Obě války tak vrhají stín na méně komplexní britské vojenské intervence, které studie s názvem "Wars in Peace" (Války v době míru) hodnotí pozitivně. Jako úspěšnou hodnotí válku v Perském zálivu, kde se proti irácké invazi do sousedního Kuvajtu v roce 1990 postavila široká koalice států včetně Británie. Kladně studie vnímá i britskou intervenci v rámci občanské války v Sieře Leone, kde Londýn v roce 2000 pomáhal zejména se záchranou rukojmích a logistikou. Tyto operace ale neměly tak náročný úkol, jakým je budování státu.
Třebaže rozčarování z vývoje v Iráku a Afghánistánu zřejmě stojí za britskou zdrženlivostí k dalším vojenským akcím, Clark si nemyslí, že Británie zcela rezignuje na zahraniční intervence.