Jako o teroristech o nich psala slovenská média v roce 2006, kdy do sousední země přišli přes východní hranici. Podle svých slov utíkali stejně jako mnoho dalších Čečenců před terorem Ramzana Kadyrova. "Když vypukla čečenská válka, Čentievovi bylo 11, Ibragimovi 17 let," vypráví Hana Demeterová z organizace Pomoz jednomu člověku, která se v jejich případu dlouhodobě angažuje.
ČTĚTE TAKÉ: |
V roce 2000 při bombardování jejich vesnice Katyr-Jurt zahynulo 175 lidí. "Anzor a Ali vytahovali dle svědectví vesničanů desítky dětí ze zavalené mateřské školky, když se jeden z bombardérů vrátil, a střepina další bomby zasáhla Anzorovi oko. Při útěku z Ruska tak byl Anzor invalidou s jedním okem, kterému se krátce předtím narodila dcerka. Od té doby ji neviděl, žena zahynula v autohavárii před pár lety. Alimu zemřel následkem válečných událostí otec na infarkt, bratra mu zastřelili před očima. Bohužel, on i Anzor vrahy v uniformách viděli, což se stalo příčinou jejich budoucího pronásledování na základě zfalšovaného obvinění z 'banditismu'," popisuje Demeterová pohnuté osudy obou mužů.
Ve vazbě od roku 2006
Slovenská policie je hned zkraje roku 2006 zadržela a Rusko požádalo o jejich vydání. Od té doby sedí ve vazbě. Slovenské zákony přitom i v případě podezření z těžkých zločinů jako jsou brutální vraždy umožňují nechat podezřelé pod zámkem maximálně pět let. Pokud o nich do té doby soud nerozhodne, musí být propuštěni na svobodu. V případě utečenců, o jejichž vydání usiluje domovská krajina, v případě Čentieva a Ibragima Rusko, ale žádné lhůty neexistují.
Oni však tvrdí, že jim hrozí mučení a obvinění jsou smyšlená, protože během války bojovali proti Rusku na straně povstalců. Oba uprchlíci požádali na Slovensku o azyl, obrátili se i na Evropský soud pro lidská práva, jenže ani v jednom případě neuspěli. V září 2010 to tak vypadalo, že Slovensko vyhoví ruské žádosti.
Vydání unikli na poslední chvíli
Na poslední chvíli však extradici unikli, když soud překvapivě po stížnosti změnil své rozhodnutí. "Vzal v úvahu nové důkazy, případy, kdy vydaní lidé v Rusku beze stopy zmizeli nebo byli mučeni," vysvětluje Demeterová. Ve Štrasburku vydali předběžné opatření, podle něhož Slovensko nesmí Čečence vydat, dokud nerozhodne o jejich žádosti o azyl. Jenže to může trvat léta a taky trvá.
Poslední dramatická kapitola v případu Anzora Čentieva se odehrává právě v těchto dnech. Po letech za mřížemi podle Demeterové nevydržel psychicky a sám požádal o vydání. "Za krátkou dobu svého rozhodnutí litoval a napsal evropskému soudu, že se omlouvá, vydán být nechce, že špatné rozhodnutí učinil pod obrovským tlakem nejen ze své situace, u které přestal vidět východisko a ztratil víru, že mu na Slovensku někdo pomůže, ale také z obavy o život svých příbuzných v Čečensku," tvrdí Demeterová.
Jenže už bylo pozdě, soud zrušil letos 18. března předběžné opatření, zamítl jeho stížnost pro nepřijatelnost, protože sám požádal o ukončení azylového procesu, a slovenský ministr spravedlnosti Tomáš Borec extradici odsouhlasil. "Při rozhodování vzal do úvahy záruky Ruské federace, že budou zaručena jeho lidská práva. Ta považoval Evropský soud pro lidská práva v minulém rozhodnutí za dostatečná," řekla agentuře SITA mluvčí ministerstva Alexandra Donevová.
Zvrat číslo 2
Stejně jako v roce 2010 však přišel zvrat. Čentiev podal novou žádost o azyl a požádal prostřednictvím advokáta o vydání nového předběžného opatření, aby nemohl být vydán a Evropský soud si k věci vyžádal do 11. června doplňující informace. V dopise, který má server Lidovky.cz k dispozici, žádá například o kopii ministrova rozhodnutí o vydání, které ale advokát neobdržel, analýzu dopadu ministrova rozhodnutí, podrobnosti k samotné extradici. Od slovenské vlády si soud vyžádal informace o veškerých aktuálních posunech v případu.
"Doufáme, že po zodpovězení dotazů, které zadal soud advokátovi, bude přijato předběžné opatření ze strany soudu, aby nemohl být Anzor vydán až do konečného rozhodnutí o jeho stížnosti proti Slovensku," věří Demeterová. Čentiev mezitím sedí ve věznici Leopoldov, Ibragimov v Košicích, oba již devátý rok. "O délce téhle vazby jsme neslyšeli ani v souvislosti s věznicí Guantanámo," upozorňuje Demeterová.
