Byla u toho i zaměstnankyně německého Červeného kříže Waltraud Schröderová, která v těchto dnech opět Prahu navštívila. Přijela zrovna ve chvíli, kdy Genscher zvěstoval radostnou novinku. „Ten křik mi ještě dnes zní v uších,“ říká čiperná dáma s bílými vlasy. Počátkem října se tak velvyslanectví na krátkou dobu vylidnilo. Vlaky totiž uprchlíky odvezly do Spolkové republiky.
Čtyři tisíce lidí v jednom domě, děti oddělené od matek
Jenže ambasáda se pak opět začala rychle plnit. Už 4. října byly na místě zase čtyři tisícovky lidí. Další tisíce pak čekaly před vchodem. Schröderová vzpomíná, jak těžká práce to byla. Zvláště náročné bylo udržet hygienu. Přímo v areálu byl jen jeden vůz, který sloužil k toaletním účelům. Další se nacházel opodál na parkovišti. „Jistě si dokážete představit, jak to vypadalo u křoví,“ říká Schröderová
Problémem byl i počet lůžek. Děti proto byly ukládány do postelí tak, aby se jich tam vešlo více. „V každém rohu seděli, stáli, nebo leželi uprchlíci,“ podotýká Schröderová, pro kterou je velice emocionální, když se po 25 letech opět může projít po chodbách velvyslanectví. „Tady všude byly postele,“ říkala včera opakovaně.
Život na ambasádě bylo nutné pečlivě organizovat. Samozřejmostí bylo, že se sem nesměl vnášet alkohol. Celkově ale uprchlíci drželi pospolu. Atmosféra prý byla dobrá. „Agresivní byli ti, kdo ztratili trpělivost, což byli zejména muži,“ vysvětluje Schröderová. Těžké chvilky zažívaly pochopitelně i děti. Schröderová líčí, že občas byly odděleny od svých matek, což se přitom běžně vpodobných situacích vůbec nedoporučuje. „Jedna matka vzala svou dceru, posadila ji do autobusu a sama nenastoupila,“ vypráví Schröderová.
Rudolf Seiters před velvyslanectvím SRN v Praze.
„Proč nenastupujete,“ ptali se jí všichni. „Mé dítě by mělo již vycestovat, já ale musím ještě zpátky. Vím, že se Červený kříž postará o to, že se znovu uvidíme,“ vysvětlila matka. To Schröderová chápala jako velký závazek: „Ten obrázek stále vidím. Dítě je v autobuse s rukou přimáčknutou na skle a matka stojí venku a doufá, že se s ním brzy shledá.“
Západoněmecké velvyslanectví v Praze až do začátku listopadu sloužilo jako útočiště, kam lidé z NDR prchali. Definitivní tečku za touto pohnutou kapitolou přinesl pád berlínské zdi, ke kterému došlo 9. listopadu 1989. Tehdy se však jednalo o symbolické potvrzení vývoje, který byl již dlouho ve vzduchu. „Horká fáze“ německé revoluce začala v Praze.
„Myslím si, že 30. září 1989 znamenalo začátek pádu NDR,“ říká Rudolf Seiters, někdejší šéf kancléřského úřadu. Ten se do dějin zapsal tím, že onoho 30. září stál na balkóně po Genscherově boku. Nynější šéf německého Červeného kříže se v Praze stejně jako Schröderová zúčasní dne otevřených dveří, který pořádá německá ambasáda.
Celý článek si přečtěte ve čtvrtečních Lidových novinách.
