OBRAZEM: Exorcismus v Etiopii. Kněz vyhání démony křížem a bitím

V etiopské folklorní tradici se vyskytuje vícero druhů posedlosti zlými duchy, nejrozšířenější je však víra v takzvané zlé oko. Etiopané věří, že někteří lidé mají schopnost uhranout druhé svým pohledem. Takovým jedincům přisuzují řadu dalších nadpřirozených schopnosti, mimo jiné i umění proměnit se ve zvíře (nejčastěji v hyenu), a spojují si je s démonickými entitami. Nazývají je buda a obávají se jich, neboť jsou přesvědčeni, že jim od nich hrozí nebezpečí, v krajním případě i smrt.

Působením zlého ducha jsou dodnes vysvětlovány symptomy mnoha chorob. Pokud nemocný nereaguje na léky, jeho okolí může snadno propadnout podezření, že dotyčný je posedlý a uzdravit ho může pouze vymítání.

Rituál dnes nejčastěji provádějí kněží etiopské ortodoxní církve. Tradice pravoslavného křesťanství v Etiopii sahá hluboko do starověku, církev sama se datuje do 4. století našeho letopočtu. Pravoslaví je nejrozšířenějším náboženstvím v Etiopii, podle statistiky českého ministerstva zahraničí se k němu hlásí téměř polovina tamních obyvatel.

Exorcismus je v zemi natolik běžný, že se s ním během svého života setkaly tři čtvrtiny etiopských křesťanů, uvádí studie amerického think tanku Pew Research Center z roku 2010.  

Průběh rituálu

Rituál je založen na konfrontování zlého ducha v Božím jménu. Kněz s démonem bojuje prostřednictvím modlitby a pasáží z Bible. Používá rovněž kříž, kterým se dotýká těla údajného posedlého, nejčastěji jeho čela.

Druhý prostředek, jemuž se v boji proti démonickým entitám připisuje zázračná moc, je svěcená voda. Tradiční kropítko vystřídala modernější tryska.

K dispozici jsou dokonce i jakési koupelny se speciálními „svatými sprchami“, které umožňují pokropit dotyčného člověka mocným proudem svěcené vody.

Následující snímek zachycuje reakci „posedlého“ v extatickém vytržení po léčbě svěcenou vodou.

Rituál vymítání se nejčastěji koná na veřejném prostranství a přihlížejí mu desítky lidí. Exorcista svěcenou vodou nezřídka pokropí i diváky.

Exorcista na snímcích se jmenuje Memihir Girma Wendimu (vlevo). V Etiopii je poměrně známý pro své kontroverzní metody, podotýká Těšínský.

K boji s démony uvnitř lidí, kteří vyhledali jeho pomoc, totiž kromě tradičních prostředků používá i násilí. Shromážděné „posedlé“ bije po hlavě a do břicha, načež vyčkává na reakci zlých duchů, kteří jeho ovečky opanují.

Poté bere do ruky kříž a začíná s démonem rozprávět skrze jeho hostitele. „Kdo jsi a kolik vás je?“ ptá se a svou otázku doprovodí dalším úderem a proudem svěcené vody. Rozmluva se zlým duchem je další důležitou součástí rituálu, neboť má vymítači pomoci určit identitu démona a způsob, jakým zasahuje do života své oběti.

„Nemáš nade mnou žádnou moc,“ odpověděla knězi oběť, vzpomíná Těšínský. Po dalších ranách a stále hlasitějších výzvách exorcisty se však nakonec zdá, že snaha kněze byla úspěšná. Shromáždění lidé jásali a křičeli, někteří plakali dojetím, líčí fotograf.

Memihor Girma Wendimu si na vymítání démonů postavil prosperující živnost, upozorňuje David Těšínský. Vyhodili ho prý už z několika kostelů, protože vydělával víc než celá farnost. Není divu, když během celého rituálu připomínal, kolik už za ten den vybral peněz a že pořád nemá dost, říká Těšínský. „Máme 300 dolarů, ale potřebujeme jich 400,“ vykřikoval exorcista.  

„Viděl jsem, jak mu jedna stará paní dává sto dolarů. To je pravděpodobně víc než půlka jejího měsíčního příjmu,“ podotýká Těšínský.

V zákulisí rituálu: za tichého přihlížení ikon vzdávají věřící úctu Bohu v nedaleké modlitebně.

David Těšínský David Těšínský sám sebe charakterizuje jako nezávislého fotografa příběhů lidí. Na svých cestách po světě hledá nevšední témata a unikátní příběhy, které by zaujaly jeho objektiv. „Exorcismus v Etiopii“ je jedním z jeho mnoha projektů. Fotil například japonské businessmany, prostitutky v Thajsku a Kambodži, život v nepálských a indických slumech, punkovou komunitu v Berlíně či vietnamskou komunitu v Malajsii, jež se živí lovem psů. Nevyhýbá se však ani domácím tématům: před třemi lety zmapoval nelehkou existenci pražských narkomanů. Občas se věnuje také komponovaným symbolickým sériím („Diktátor nebo Gay?“ o útlaku LGBT komunity v Bělorusku). Další snímky Davida Těšínského si můžete prohlédnout na jeho webových stránkách.

Při práci na této reportáži fotografovi v terénu pomáhal Yony Anbesa.