Malý chudý stát, který se stal synonymem vysokohorské turistiky, se dočkal naposledy pozornosti světa kvůli maoistickým povstalcům a pádu monarchie před šesti lety. Zdánlivá bezvýznamnost Nepálu však klame.
Dřímající bohatství
Uvnitř země zhruba dvakrát tak velké jako Česká republika dřímá doposud přehlížené bohatství. Kromě prvenství v počtu nejvyšších štítů světa je totiž zároveň druhou největší zásobárnou sladké vody na planetě. A s více než šesti tisíci řekami je takřka hydroenergetickým rájem. A to v době energetické chudoby nejlidnatějšího světadílu není málo.
Paradoxně málokde na světě trpí lidé výpadky elektřiny tak jako právěvNepálu. Tedy ti šťastnější, kteří se k elektřině vůbec dostanou, což je podle odhadů pouhých čtyřicet procent.
Nový indický premiér Narendra Módí.
Ovšem neobjevený potenciál malého himálajského státu neušel pozornosti sousedních velmocí Číny a Indie. Ty se kvůli nedostatku energetických zdrojů v posledních letech soustřeďují na ty obnovitelné. Čína je v tomto odvětví vůbec největším investorem a ani Indie s novou vládou v Dillí nezahálí. Svědčí o tom i návštěva indického premiéra Naréndry Módího v Káthmándú na začátku měsíce (naposledy tu indického premiéra viděli před sedmnácti lety).
Miliarda dolarů vs. hladový drak
Módí v Káthmándú slíbil spolupráci v oblastech infrastruktury a dlouho přehlížené himálajské republice nabídl levnou půjčku miliardy dolarů. Dohodl se mimo jiné i na stavbě přehrady na řece Mahákálí. „Spící“ projekt, který kvůli překotnému politickému vývoji v Nepálu zůstával roky pouze na papíře, se tak dal znovu do pohybu. A s ním i naděje na vyřešení energetické krize, s níž se Indie potýká. Kromě Nepálu je výpadky proudu pověstná právě Indie a procento lidí, kteří mají přístup k elektřině, je tam ještě nižší.
Čínský prezident Si Ťin-pching
Rychle se modernizující a rozrůstající země (do roku 2025 předběhne v počtu obyvatel Čínu) hledá zdroje, kde může. A hluboká himálajská údolí nabízejí řešení. Odhadovaný hydroenergetický potenciál (jen velmi přibližně) odpovídá výkonu více než deseti Temelínů. Jenomže toho si je pochopitelně vědoma i Čína. „Hladovému drakovi“ nestačí tibetská planina a není žádným překvapením, že v Nepálu patří mezi největší zahraniční investory. V zemi plánuje řadu projektů, jako například monstrózní projekt na řece Seti, jenžmá být hotový za pět let a přijde na 1,6 miliardy dolarů.
ČTĚTE TAKÉ: |
Obě asijské mocnosti se teď v Nepálu o podobné projekty přetahují. Zatímco Indie staví na tradiční kulturní blízkosti s někdejším hinduistickým královstvím, Čína zase na ideologické. Obě země však stávající maoistické vládě nabízejí štědré investice.
Nepál je očividně velkou výhrou nejen kvůli strategické poloze jako nárazníku mezi oběma asijskými obry, ale hlavně pro své doposud nezkrocené řeky.
A podobné je to i v Bhútánu a také v Barmě (Myanmaru).
Čína i Indie navíc pochopitelně staví vodní elektrárny i na své straně himálajského masívu a některé se zakusují do nejhlubších údolí vůbec. Předčit mají i známou dvousetmetrovou Hooverovu přehradu ve Spojených státech amerických.
Ačkoliv většina himálajských řek je relativně netknutá, indickočínské závody o jejich využití to rychle mění.
A Himálaj se tak v budoucnu může stát místem s největším počtem přehrad na světě.
