Lidovky.cz

Severokorejská politika není Kimova one man show, říká koreanistka

Svět

  6:00
Vnímáme-li KLDR jako vyšinutou dynastickou diktaturu, chybujeme, tvrdí v rozhovoru pro Lidovky.cz koreanistka Jana Hajzlerová. Severokorejský režim není Kimova one man show, ale kolektivní práce. A rozhodně nechce spáchat politickou sebevraždu, dodává Hajzlerová.

O holi, leč v dobrém rozmaru. Po 40 dnech severokorejská státní agentura KCNA své publikum opět zásobuje snímky Kim Čong-una. (Fotografie vydaná 19. října). foto: Reuters

Čtyřicet dní. Tak dlouho skrývala severokorejská média Kim Čong-una před očima veřejnosti. A svět, zvyklý na pravidelný přísun snímků vládce KLDR, začal horečně spekulovat. Stojí za Kimovým bezprecedentním zmizením nemoc, nebo snad dokonce smrt? Stal se mladý vůdce obětí převratu? A pokud ano, kdo je u moci?

Minulé úterý bylo mlčení prolomeno. Státní zpravodajská agentura KCNA zveřejnila několik (nedatovaných) fotografií, jež Kim Čong-una zachycují při inspekci bytového komplexu a s typickou suitou hodnostářů s připravenými zápisníky. Kim se na snímcích opírá o hůl, ale jinak se zdá být v dobrém rozmaru. Další fotografie následovaly v pátek a poté opět v neděli. Můžeme jim však věřit?

Lidovky.cz: O čem nové snímky Kim Čong-una vypovídají?
Severokorejská média mají svá specifika a od mezinárodních standardů mediálního prostředí se liší jak obsahově, tak formálně. Používání nedatovaných fotografií nebo ilustračních záběrů bez jasného označení, že nejde o snímky aktuální, je zde v normě. Určitá míra obezřetnosti je tedy u Severní Koreje vždy na místě, naopak ale předsudek, že všechno, co země komunikuje, jsou vyfabrikované lži profesionálních propagandistů, nikoliv. Takový nešťastný přístup jen napomáhá systematické démonizaci a stigmatizaci této země, jež v důsledku zabraňují účinnému řešení podstaty problému. Osobně se domnívám, že tyto poslední fotografie Kim Čong-una pravé jsou a dokazují minimálně to, že se tamější režim kvůli absenci svého vůdce ocitl pod mezinárodním tlakem a potřeboval se k dané situaci nějak vyjádřit.

Lidovky.cz: Jak jeho vyjádření tlumočíte?
Myslím, že se nám tím chce říct: Kim Čong-un je stále u moci a schopný vést naši zemi, žádný převrat se neodehrál. Často pomůže srovnat zprávy z KLDR se severokorejskou agendou čínských médií. A v těch se záhy po zveřejnění fotografií Kima objevilo hned několik spíše pochvalných zpráv na adresu mladého vůdce, zdůrazňujících jeho schopnosti a roli v současném rozvoji země. Načasování nebude náhodné, čtu to jako intenzivní snahu severokorejského režimu dementovat všemožné spekulace, které tato Kimova zatím nejdelší absence vyvolala v zahraničních médiích, dřív než jimi budou v neúnosné míře znepokojeni samotní Severokorejci.

Severní Korea chce zakázat turistům vstup do země, bojí se eboly (ilustrační...
40 dní v ústraní. Kim Čong-un se opět objevil na veřejnosti
40 dní v ústraní. Kim Čong-un se opět objevil na veřejnosti.
Rozzářený Kim Čong-un ve společnosti severokorejských atletek (ilustrační...

Lidovky.cz: Není hůl, o niž se Kim Čong-un na fotkách opírá, v rozporu s kultem osobnosti?
Jistě stojí za pozornost. Jednak má potvrdit domněnku zdravotních komplikací s jeho pravou nohou, které budou asi stát za jeho dočasným zmizením, a na druhé straně také zakládá další mediální precedens – zobrazování vůdce země ne zcela ve formě. Vzpomeňme například, že jeho otec Kim Čong-il nebyl po svém infarktu v roce 2008 nikdy vyobrazen tak, aby byly následky, které si z něj pravděpodobně do konce života nesl, na snímcích patrné. Od překvapivě upřímné zprávy o neúspěchu při vypuštění rakety s družicí na jaře 2012, přes veřejnou a detailní kritiku (popraveného Kimova strýce) Čang Song-tcheka až po relativně včasné a obsahově faktické zprávy o zřícení panelového domu v Pchjongjangu letos na jaře, a to včetně omluvy úředníků a politiků za způsobenou katastrofu – oficiální komunikace státu je v poslední době transparentnější. Obávám se, že před tímto vývojem zavíráme oči a nechceme si ho připouštět.

Lidovky.cz: Nasvědčuje to i uvolňování režimu jako takového?
Jednoduchá odpověď se nenabízí. Rozhodně z toho nemůžeme vyvozovat, že kult osobnosti vůdce ztrácí na síle, naopak – severokorejská rétorika sice občas proměňuje svoji tematickou agendu a jednou akcentuje armádu a svoji politiku songun (doktrína „armáda na prvním místě“, pozn. red.), jindy ekonomický rozvoj nebo zemědělství, ale prvek vůdce z rodu Kimů zůstává konzistentně jejím středobodem. Ať už se jedná o zakladatele dynastie Kim Il-songa (v českém prostředí známějšího pod zavedenou, ale nesprávnou transkripcí Kim Ir-sen, pozn. red.), jeho syna a nástupce Kim Čong-ila či právě Kim Čong-una. A politika samotná? Když mluvíme o uvolňování režimu, implikujeme tím, že nynější režim považujeme za ne-volný, jinými slovy represivní. Museli bychom se tedy podívat na jednotlivé typy zákazů a příkazů, kterých je v Severní Koreji objektivně více než například u nás. Otevíráme tím velmi složité a závažné otázky občanských svobod, lidských práv, vězeňského systému a další.

ROZHOVOR S UPRCHLÍKEM Z TÁBORA 14:

„Moje tělo je venku, ale hlava a mysl zůstávají v táboře.“ Proměna vězně v...

„V koncentračním táboře žádná svoboda neexistuje. Vězně deformuje utrpení. Ještě před třemi lety mě trápily neustálé a nesmírně děsivé noční můry, každý den s sebou přinášel hrůzu a neodbytné vzpomínky. Hrozivé sny o táboře se mi zdají dodnes,“ vylíčil v rozhovoru pro Lidovky.cz Sin Tong-hjok, jediný známý Severokorejec, který se narodil v pracovním táboře a podařilo se mu uprchnout.

Lidovky.cz: Co si myslíte o mýtu KLDR jako „nejuzavřenější země světa“?
Jednoduchá nálepka. Ona severokorejská „bublina“ je přitom stále propustnější, zejména co do pohybu informací a osob. Minimálně toto uvolňování je jasně patrné. Mluvíme o zemi, do níž létá v průměru desítka mezinárodních letů týdně a kam proudí ročně tisíce západních i asijských turistů; kde působí světová zpravodajská agentura AP a desítky západních neziskovek i ambasád; která obchoduje s mnoha státy, mimo jiné i s několika českými firmami. A také o zemi, kde nezákonná migrace na hranicích s Čínou za účelem pašování zboží přestává být stíhaným trestným činem a kde tímto nelegálně dovezeným, ale velmi žádaným zbožím může být třeba mobilní telefon, ze kterého se dovoláte do Soulu, nebo DVD s nejnovějším jihokorejským seriálem či americkým filmem.

Lidovky.cz: Naznačila jste, že obraz KLDR často utvářejí spekulace. Platí to i o zdravotním stavu Kim Čong-una. Jaká jsou fakta?
V kontextu Severní Koreje nás asi nepřekvapí, že informace o zdravotním stavu tamějšího vůdce jsou přísně tajné. Fakta opravdu neznáme. Spekulace a různé „poučené odhady“, s ohledem na zdroje někdy věrohodnější, jindy dost komické, zahrnují hlavně onemocnění dolních končetin, cukrovku, dnu nebo srdeční a psychické potíže. Leccos můžeme usuzovat z Kimovy výmluvné tělesné konstituce nebo z toho, jakými chorobami trpěli jeho otec Kim Čong-il a děd Kim Il-song. Stále se však pohybujeme v rovině dohadů. Skutečný stav Kim Čong-una je prakticky státním tajemstvím, byť bychom si měli uvědomit, že KLDR není zdaleka jediná země na světě, která tento přístup uplatňuje. Zdravotní stav hlavy státu je do určité míry otázkou národní bezpečnosti.

Kulhající Kim Čong-un na záběrech státní televize:

Lidovky.cz: A svědectví přeběhlíků? Cituje se například bývalá lékařka rodiny Kimů Kim So-jon, která měla prohlásit, že „Kim Čong-una uměle předělávali, aby více připomínal Kim Il-songa.“
Další z tvrzení, která nemůžeme popřít, ani vyvrátit. Bohužel jsme někde mezi úděsem ze severokorejských hladomorů nebo pracovních táborů a systematickou démonizací země ve světových médiích ztratili soudnost, a tak z fotek měříme mladému Kimovi úhel lícních kostí a porovnáváme ho s jeho dědem. Jako by to snad hrálo nějakou zásadní roli...

Kim Il-song (Kim Ir-sen).

Pokud ovšem mluvíme o symbolickém odkazu na Kim Il-songa, pak ano, ten je klíčový. Ať už pro postavení Kim Čong-una samotného, tak pro legitimizaci severokorejské politiky a mytických základů, na nichž je vystavěna. Kim Il-song je tím, s kým severokorejská mytologie stojí a padá: vůdce protijaponského odboje, osvoboditel národa, zakladatel státu, chlebodárce pro dvě tři generace Severokorejců. Takový koncept pochopí naše západní demokracie jen stěží.

Lidovky.cz: Srovnala byste mocenské postavení první a třetí generace dynastie? Někteří odborníci tvrdí, že moc vůdce postupně slábne...
Jednotlivé Kimy nelze oddělit od jejich dobového kontextu. Režim Kim Il-songa byl zasazen do zcela odlišného rámce, jak vnitropolitického, tak mezinárodního. Po osvobození Korejského poloostrova od japonské okupace, následném vzniku KLDR v roce 1948 a po korejské – v podstatě občanské – válce na počátku 50. let minulého století nastalo období poměrně úspěšné poválečné obrody, kdy Severní Korea fungovala jako socialistická země, která se o své občany dokáže postarat, v mnoha ohledech tehdy asi lépe, než její jižní soused. Roli sehrála i příznivá mezinárodně-politická situace v podobě podporujících států SSSR, východní Evropy a Číny, od kterých si Pchjongjang většinou dokázal jak vymoci, co chtěl, tak zachovat bezpečný odstup. To vše definovalo Kim Il-songa jako úspěšného vůdce hodného loajality svých občanů. Samozřejmě tam byly horší roky a z dnešního pohledu neospravedlnitelné politické nástroje, ale obecně svědectví těch, kteří v této době v KLDR pobývali, jsou často překvapivě pozitivní.

Kim Čong-un se klaní památce svého děda:

Velký zlom však nastal v polovině 90. let, kdy po smrti Kim Il-songa a pádu bipolárního systému zachvátil Severní Koreu hladomor. Zcela se zhroutil přídělový systém a hladovějícím lidem nezbylo nic jiného, než si shánět obživu na vlastní pěst. Živili se, čím se jen dalo, na černých trzích obchodovali se vším, co se naskytlo, aby přežili. Sami Severokorejci nazývají toto několikaleté období bídy „strastiplný pochod“. Velmi zvláštní je, že i tuto situaci dokázal koncept čučche (ve zkratce princip absolutní soběstačnosti; základní pilíř ideologie režimu, pozn. red.) vstřebat umocněním aspektu víry v člověka jako strůjce všeho dění – „když obživu nezajistí stát, musím být soběstačný a postarat se sám o sebe“.

PSALI JSME:

Lidovky.cz: Jak to změnilo severokorejskou ekonomiku?
Asi nevýznamnější tendencí je stále větší marketizace společnosti, přestože je teoreticky neslučitelná se socialistickou ústavou, podle níž má země fungovat. Severokorejci provozují určitý druh soukromého podnikání – obchodují s nejrůznějšími produkty a službami – a stát to v podstatě toleruje. Podle některých odhadů pochází z této šedé ekonomiky až tři čtvrtiny veškerých příjmů v zemi, proto není v zájmu prakticky nikoho s tímto přínosným nešvarem nějak bojovat.

Právě toto soukromé hospodaření lze označit za klíčový faktor v oné skromné, avšak důležité ekonomické expanzi v posledních deseti letech. Na nižších úrovních to probíhá prostým přehlížením drobné obchodní činnosti například na trhu, v těch vyšších jde o různé kreativní způsoby organizace podnikání, zejména zakládání pseudo-státních podniků například pod hlavičkou místní samosprávy, které jsou ale ve skutečnosti vlastněné svými „řediteli“, protože jde o jejich osobní finanční investici. Ti mají relativně svobodné pole působnosti, za což „živí“ skupinu státních úředníků, kteří s úplatky prakticky počítají jako s částí své mzdy. Rozjíždí se tak přirozeně začarovaný kruh korupce, který ale v našich podmínkách netřeba blíže vysvětlovat.

Lidovky.cz: A víra Severokorejců ve stát a systém? Nepřinesou větší ekonomické svobody požadavek politické liberalizace?
Pokud hladovíte, máte samozřejmě jiné starosti než se v ulicích dožadovat ochrany lidských práv. S prázdným žaludkem se špatně demonstruje. Takže v mnohém bych se k této hypotéze přiklonila. Ten proces je ale poměrně složitý a dlouhodobý, jak dobře ukazuje příklad Číny, se kterou bychom KLDR, myslím, měli v tomto ohledu porovnávat více než s transformacemi, které proběhly u nás a jinde ve východní Evropě. Ne nutně musí být výstupem oné politické liberalizace demokracie západního typu.

Myslím, že severokorejský režim dnes stojí před zásadním dilematem: jak se reformovat a dál rozvíjet, aniž by spáchal politickou sebevraždu. V cestě za lepší budoucností brání obrovský balvan minulosti, a to jak v podobě samotné identity severokorejského státu, pro další vývoj dle mého velmi problematicky vybudované, tak ve formě nevyřešených mezinárodně-politických záležitostí, zejména neukončené korejské války a vztahu k USA.

Hranice mezi KLDR a Jižní Koreou. Bariéra je z jihokorejské strany ověšena...

Lidovky.cz: Kdo o budoucnosti KLDR rozhoduje? Jinými slovy: opravdu zemi vládne Kim Čong-un? Jak se díváte na teorie, které tvrdí, že u moci je ve skutečnosti někdo jiný?
Zdá se mi, že těmto teoriím sami trochu nahráváme, když si o severokorejském vůdci a priori myslíme, že to musí být nějaký autokrat, jehož moc ve vedení země je absolutní a nikdo se mu neprotiví. Na této interpretaci se přirozeně podílí tamější velmi přísný represivní systém, který dost pravděpodobně netoleruje žádnou kritiku vůči státu, a také všudypřítomný kult osobnosti Kimů, tolik odlišný od naší evropské politické apatie. Jenže v severokorejské ústavě, v zákonech a dalších dokumentech, dokonce ani v médiích se nic takového neříká. Propaganda kultu osobnosti je něco zcela jiného než reálný výkon politické moci a její rozložení.

K TÉMATU:

Politický systém KLDR je poměrně komplikovaný, ústava stanovuje roli několika zásadním institucím, přeloženo do našich pojmů zejména parlamentu, vládě, soudům a místní samosprávě. Určuje také vůdčí roli Korejské strany práce, jejíž struktura vůbec není jednoduchá, a řídícího orgánu severokorejské mega-armády, Národního obranného výboru. Přičemž jen samotný parlament má téměř 700 křesel. Není možné si myslet, že státní aparát takové velikosti nedělá po desítky let nic a vše je v rukou jednoho jediného člověka. Navíc změny v KLDR, o kterých jsem mluvila dříve, postupně vytváří i další, nové elity, zejména z řad podnikatelů. A ty si nárokují – jak už to u elit bývá – také podíl na politické moci.

Takže když to shrnu: ano, myslím si, že Kim Čong-un je vůdcem KLDR, ale ne, nemyslím, že zemi vládne sám. Vyšinutá dynastická diktatura sice mnohem lépe zapadá do obrázku, který jsme si o této zemi vytvořili, dost možná bude ale severokorejská politika spíš kolektivní práce než Kimova one man show.

JANA HAJZLEROVÁ

Koreanistka a předsedkyně Česko-korejské společnosti Jana Hajzlerová.

Jana Hajzlerová je koreanistka a současná předsedkyně Česko-korejské společnosti, neziskové organizace podporující kontakty ČR a Koreje. V minulosti pracovala pro Velvyslanectví Korejské republiky v Praze. Na půdě Ústavu Dálného východu FF UK se věnuje výzkumu severokorejských médií, v rámci kterého přednášela v USA, Korejské republice a v Japonsku.  

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.