Více než tisíc lidí žije za vysokým plotem z ostnatého drátu v přepravních kontejnerech, přestavěných na provizorní obydlí. Pocházejí z válkou rozvrácených zemí jako Irák nebo Srí Lanka a na vyřízení dokumentů nutných pro vstup do Austrálie čekají měsíce, někdy i roky. Drtivou většinu z nich však nakonec úřady odešlou do jiné země nebo zpět domů.
Tábor stojí na ostrově Manus, který spadá pod Papuu Novou Guineu. Po dohodě s tamní vládou ho tam nechala postavit australská vláda. Uprchlíci tak většinou na australskou půdu ani nevkročí. Pokoje jsou napěchované lidmi, záchody jsou silně znečištěné, v některých místech funguje jen jedna sprcha z pěti.
Letecký pohled na uprchlický tábor Manus.
Podle Amnesty International nedostávají nemocní adekvátní léky a pacienti se závažnými nemocemi jako je cukrovka nebo epilepsie nejsou léčeni vůbec. Denní příděl vody je jen okolo 500 mililitrů na osobu a jídlo je plné much. To vše přispívá ke stresu a zhoršování zdravotního stavu imigrantů. Mnoho z nich kvůli toho trpí například spánkovou deprivací.
Zákaz mluvit s novináři
„Je to jako vězení, jako australské Guantánamo,“ řekl Al-Jazeeře Faisal, jeden z uprchlíků. V Austrálii má sestru, vláda ostrovního státu ho však odmítá do země pustit. I přesto čeká na zázrak. Ne všichni jsou ale stejně trpěliví, zkraje letošního roku vypukly v táboře nepokoje, během nichž byl dokonce jeden z uprchlíků, třiadvacetiletý Íránec, pořádkovými silami zabit. V táboře později na infekci v noze zemřel další člověk. Po těchto incidentech se vláda snaží o to, aby se informací o táboře dostávalo na veřejnost co nejméně.
ČTĚTE TAKÉ: |
„Australští úředníci mě sledovali na každém kroku a varovali místní, aby nemluvili s novináři,“ tvrdí filmař Aaron Fernandes, který se pokusil zmapovat podmínky v táboře. Správci podle něj odmítali odpovídat na otázky a dokonce ani australské imigrační ministerstvo neposkytlo k uprchlickému detenčnímu centru žádné vyjádření. Přitom ho v současnosti rozšiřuje.
Místní protestují
Australská vláda tvrdí, že zbudováním tábora v chudém regionu Manus zvyšuje tamní zaměstnanost a hospodářskou situaci. Místní na to ale mají jiný názor. „Rozhodně nám to nepomáhá tak, jak tvrdí Austrálie,“ tvrdí Ruth Mandrakamu, starostka hlavního města regionu, Lorengau. „Uvítali bychom spíše dlouhodobější podpůrné programy.“ Centrum podle ní vytváří pouze napětí a místní se obávají toho, že pokud budou uprchlíci z tábora umístěni právě na Manus, životní podmínky se zde naopak ještě zhorší.
Průměrný plat zaměstnanců tábora se navíc pohybuje jen okolo dvou dolarů za hodinu. Jeden z místních k tomu poznamenal: „Nechápu, proč bych se měl za takových podmínek starat o australský nepořádek. Raději bych se živil jako rybář.“ Papuánská vláda ale zatím o odstranění tábora neuvažuje a s Austrálií už začala v podobném duchu spolupracovat další rozvojová země - Kambodža. Výměnou za hospodářskou pomoc by tak podobné tábory mohly vyrůst i tam.
Austrálie přistoupila k tvrdším opatřením poté, co se imigrace stala v zemi jedním z ústředních témat. Kvůli probíhajícím nebo již ukončeným válečným konfliktům sem míří stále více lidí a snaha zastavit lodě s uprchlíky tak australským stranám přináší politické body.
