Lidovky.cz: V klopě vašeho saka vidím žlutou stužku, symbol prodemokratických protestů v Hongkongu... (Rozhovor s demonstrantkou z Hongkongu čtěte ZDE)
Události v Hongkongu by měly být mementem pro všechny demokratické země. Jsme svědky toho, jak čínská vláda okrádá Hongkong o svobody, které mu před 17 lety slíbila. Tamní lidé bojují za demokratické volby, za právo vybrat si své politické představitele, což se ústředí v Pekingu pochopitelně nezamlouvá. Bojí se nejen o kapitál, který do země skrze Hongkong proudí, ale také efektu motýlího křídla: když budou svobodné volby v Hongkongu, nebudou se jich obyvatelé pevninské Číny, po desítkách let, kdy jim byly odpírány, dožadovat také? V uplynulých týdnech zatkly úřady kolem stovky aktivistů. Provinili se jen tím, že na veřejnosti drželi transparent podporující prodemokratické hnutí v Hongkongu. Represe neustávají, každý den přicházejí zprávy o dalších zadržených lidech. Režim se nezměnil: pod záminkou služby lidu v duchu komunistické ideologie nepřestává utlačovat svůj vlastní národ.
ŠAO ŤIANG
|
Lidovky.cz: Stejnými prostředky, jakými před 25 lety zasáhl na náměstí Nebeského klidu proti vám?
Masakr na Tchien-an-men neexistuje, tvrdí vláda. Co na to říct? Na vlastní oči jsem viděl vojáky, jak stříleli do demonstrantů, viděl jsem, jak kolem mě umírali lidé. Nikdy bych si nepomyslel, že se poklidná demonstrace může změnit ve válku – ve válku, kterou rozpoutala vláda proti svým vlastním lidem. Neměli jsme žádný vojenský výcvik, spojoval nás mírumilovný občanský protest. Jak jsme se mohli bránit tankům, které nás drtily, samopalům, které nás zabíjely? Když jsem tu hroznou noc přežil, uvědomil jsem si, že potřebuji odpovědi. Odkud se to násilí vzalo? Co zrodilo režim, který je nečeho takového schopný, a ideologii, o niž se opírá? A jak je možné, že zatímco v Číně zemřely během jediného dne stovky lidí, na druhém konci světa si můžete připomínat sametovou revoluci? Snažím se pochopit, co se stalo, učit se z příkladů jiných zemí.
Lidovky.cz: A nacházíte vysvětlení?
Jednoduchá odpověď není. V čem je čínský režim jiný, než byl ten československý? Vždyť i on trýznil ty, které ovládal. Oba se navíc učily od Stalina. Přesto je tu podstatný rozdíl: čínská občanská společnost je velmi slabá. Čína má za sebou dlouhou historii tyranské vlády, z níž současní vládci čerpají. Během Kulturní revoluce mučili komunisté lidi k smrti, zacházeli s nimi hůř než se zvířaty.
O dvacet let později to nebylo jiné: po Tchien-an-menu následovaly vlny represí, desítky tisíc lidí bylo uvězněno a ve vězení týráno, mnozí nepřežili, jiní mají doživotně zničené zdraví. Mě zatkli na hranicích Macca, když jsem se pokoušel utéct ze země. Zbili mě, načež mě odvezli do vězení v Kantonu. Strčili mě do cely, kde se tísnilo dalších 140 lidí. Bylo tam nesnesitelné vedro a skoro žádná voda. Mnohokrát jsem ztratil vědomí. Za 47 dní, co jsem v té cele strávil, jsem zhubl asi 20 kilogramů. Ani poté, co vás propustí, jim neuniknete: šikanují vás na ulici, sledují vás, kamkoli se hnete. Můj kamarád z univerzity byl na svobodě jen 6 měsíců, pak zemřel.
ČTĚTE TAKÉ: |
A dnes? Prezident Si Ťin-pching je u moci pouhý rok a půl. Za tu dobu stihl pozavírat víc disidentů, než se vládě Chu Ťin-tchaa povedlo za deset let. Tibeťané se upalují, v Sin-ťiangu střílejí Ujgury... Za každou cenu si udržet mocenský monopol a kontrolu nad lidmi – to je základní, neměnný princip komunistické strany. Mluví o udržování stability, o vládě práva, ale to je jen propaganda. Vláda práva je ve skutečnosti vláda strany. A porušování lidských práv.
Lidovky.cz: Nicméně český prezident Zeman se od Číny chce učit „stabilizovat společnost“...
Vyjádření vašeho prezidenta není jen kontroverzní, ale nesmírně nebezpečné. Politik demokratického státu se chce učit od Číny? Skutečně chce válčit proti vlastním lidem? Nevím, zda si to uvědomuje, ale přesně to totiž ta „stabilizace společnosti“ znamená. I vaše země má za sebou pohnutou historii, spojenou s velkým utrpením. Copak se chcete vrátit do minulosti? Světoví politici si v Číně podávají dveře, jenže jsou za tím jen ekonomické zájmy. Někteří z nich možná zdvihnou varovný prst a pronesou cosi o lidských právech, ale pochybuji, že jim na nich opravdu záleží. Je to jen diplomatická hra se slovy, způsob, jak nabrat body u svého domácího publika.
Lidovky.cz: „Nebýt střelby na náměstí Nebeského klidu, Teng Siao-pching by nepřesvědčil všechny, aby vyměnili lásku k vlasti za lásku k penězům. Utrpení se prohlubovalo, srdce zaplnila lhostejnost. Zato čínské hospodářství vzkvétalo. A Západ se pustil do překotného obchodování s katy,“ napsal spisovatel a vězeň svědomí Liao I-wu. Souhlasíte?
Liao I-wu píše o věcech, které bychom neměli přehlížet. Pohled, který nabízejí pulzující čínské metropole, všechna ta světla, obchody a mrakodrapy, nakupující lidé, to je taková ekonomická bublina. Ale pokud chcete skutečný obraz čínského ekonomického boomu, musíte se podívat na to, kdo z něj profituje. Tohle je realita: jedno procento populace drží 30 procent HDP. Z rozvoje ekonomiky těží vysocí straničtí funkcionáři, jejich rodiny a s nimi spojené podnikatelské kruhy, zatímco většina populace Číny pracuje za mizivou mzdu, dusí se smogem a konzumuje kontaminované potraviny. Čínský dělník vyrobí botu za jeden dolar. Ta stejná bota se pak prodá za dvacet, třicet dolarů. Kde ty peníze skončí? V rukách strany – a významných hráčů světové ekonomiky, kteří s ní obchodují.
„Dnešní doba napomáhá komunikaci společností, díky internetu je vše jednodušší. Navazujte kontakt s čínskou občanskou společností, podporujte ji, pomáhejte jí růst. Monitorujte svoji vládu, a pokud se chystá do Číny, tlačte na ni. Pokud vaše firma investuje v Číně, pozorně sledujte její počínání. A nebojte se ozvat,“ říká Šao Ťiang. |
Často se říká, že svět se dnes bez čínského trhu neobejde, ale přitom se opomíjí to, že stejně tak, ne-li víc, potřebuje Čína globální trh. Místo toho se kolaboruje s totalitním režimem. Stovkám zahraničních studentů ročně zaplatí stáž vzdělávací program Konfuciova institutu, který je spjatý s čínskou vládou a drží se stranické linie. V Číně působí zahraniční média, jejichž zpravodajství často postihuje autocenzura. Co z toho všeho vychází? Ohrožení svobod – akademických, mediálních, a především základních. Pokud se nebudete zasazovat za jejich dodržování, nakonec je můžete ztratit i vy. A přijít tak o všechno.
PSALI JSME: |
Lidovky.cz: Někteří namítají, že tak malá země jako Česko nehraje významnou roli, takže na postoji našich politiků vlastně nezáleží...
Opět: velmi nebezpečné myšlení, založené na tom, že velké státy mají velkou moc a spolu s ní i větší zodpovědnost. Do určité míry je to pravda, přesto nesouhlasím. Lidská práva a civilizaci, duše lidí přece nemůžeme posuzovat měřítky velké či malé země, ale hodnotami, které by měly být univerzálně platné. Když na boj za ně rezignujete, vzdají ho i ostatní kolem vás. A kdo je pak ubrání? Vzpomeňte si na předvečer druhé světové války: nacistické Německo zavíralo lidi, zabíjelo Židy, zabíralo území, a okolní státy jen přihlížely. Británie a Francie obětovaly Československo v Mnichově, načež Hitler zabral i Francii. S bezprávím bychom se jako lidé nikdy neměli smířit, ať už žijeme v jakékoli zemi. Pokud budeme přemýšlet o malosti, staneme se jejím vězněm.
„Obchodování s katy“„Utrpení se prohlubovalo, srdce zaplnila lhostejnost. Zato čínské hosopdářství vzkvétalo. Existuje jedna velmi rozšířená teorie, která tvrdí, že ekonomický rozvoj s sebou přináší politické reformy, diktaturu dovede k demokracii. A tak se západní mocnosti, které nejprve na Komunistickou stranu Číny za masakr 4. června 1989 uvalily sankce, pustily překotně do obchodování s katy. Nevadí, že popravčí stále zatýkají a zabíjejí lidi, nová krev překrývá staré skvrny, nové násilí se vrší na staré zločiny. A lidé přežívají mezi kalužemi krve vprostřed násilí, s hlavami skloněnými stále níž a níž. Nestoudnost a utrpení kráčejí ruku v ruce a provázejí naši minulost, současnost a budoucnost. Po masakru na náměstí Nebeského klidu 4. června 1989 přišly zásahy proti pozůstalým obětí, proti stoupencům Fa-lung-kungu, proti Čínské demokratické sraně, proti skupinám petentů, nezaměstnaným dělníkům, vyvlastněným rolníkům, proti právníkům, kteří obhajují lidská práva, proti undergroundovým církvím, disidentům, proti pozůstalým obětí zemětřesení v S'-čchuanu, proti signatářům Charty 08, proti internetové jasmínové revoluci nebo proti protestům v Tibetu, Mongolsku a Sin-ťiangu, které byly tak nelítostně potlačeny. Krvavé případy se vrší jeden na druhý, diktatura upevňuje svou moc. Jestli se jim poprvé třásly ruce, pak čím dál víc mrtvých, tím pevněji třímají popravčí meč. A každý nový mrtvý podpoří závratný ekonomický růst. Nebýt střelby na náměstí Nebeského klidu, Ten Siao-pching by se nikdy nevydal na svoji jižní inspekční cestu a nepřesvědčil by všechny, aby vyměnili lásku k vlasti za lásku k penězům. (…) Popravčí vyhrávají, zotročili celou zem, mohou ji plundrovat a ničit po libosti, až na dřeň. Říkají západním podnikatelům: pojďte také k nám, postavte si u nás fabriku, otevřete podnik. Postavte mrakodrapy, provozujte internet, pokud nebudete vytahovat lidská práva a jitřit staré rány, můžete si tu dělat, co jen budete chtít. Ve vaší zemi jste omezováni zákonem a veřejným míněním, nemůžete si dělat, co se vám zlíbí, tak pojďte k nám, vrhněte se s námi po proudu, zbohatneme všichni. Klidně znečišťujte řeky, vzduch, potraviny i spodní vody, najímejte naše lidi jako levnou pracovní sílu, budou makat dnem i nocí, bez nároku na odpočinek. A až většina Číňanů onemocní na následky znečištění životního prostředí nejrůznějšími druhy rakoviny, bude další šance výdělku. Tohle je největší smetiště světa, tady se vždy budou ukrývat největší obchodní příležitosti. A tak si v Číně západní finanční skupiny a nejrůznější syndikáty ve jménu svobodného podnikání podávají ruce s popravčími a společně utvářejí smetiště. ‚Hodnotový žebříček smetí‘, kterému vládne profit, stále větší měrou ovlivňuje celou planetu.“ (Liao I-wu – Kulky a Opium. Život a smrt na náměstí Nebeského klidu. Mladá fronta, 2014.) |
