Hladomorem byla země postižena i v obdobích po obou světových válkách, v letech 1921-23 a 1946-47.
Oběti v sobotu položením věnce u památníku hladomoru uctil také ukrajinský prezident Petro Porošenko, který našel historickou paralelu mezi hladomorem a dnešním konfliktem na východě Ukrajiny, když v obou případech podle něj šlo o nevyhlášenou válku.
    |
Na počátku 30. let minulého století zahubila miliony lidí násilná konfiskace úrody obilí, jejímž prodejem chtěl režim vyrovnat klesající příjmy do státní pokladny a zároveň financovat budování těžkého průmyslu. Hladomor vyvolal sérii smrtících epidemií a způsobil rozvrat společenských vztahů. Lidé museli odevzdat komisařům režimu veškerou úrodu, venkov obsadila Rudá armáda, aby bránila obyvatelům vesnic hledat obživu ve městech. Podle dobových svědectví tehdy docházelo i k četným případům kanibalismu.
Den památky obětí hladomoru si připomněli obyvatelé prakticky všech větších ukrajinských měst. Vzpomínkové akce uspořádaly nejen radnice ve Lvově, Kyjevě nebo Užhorodu, ale i měst na východě Ukrajiny nepříliš vzdálených od oblastí bojů. Na oběti hladomoru vzpomínal Dněpropetrovsk, Charkov a Oděsa i některá města v Luhanské a Doněcké oblasti.
Návrat Stalina
Prezident Porošenko, doprovázený premiérem Arsenijem Jaceňukem a dalšími členy vlády v sobotu položil kytici k památníku obětem hladomoru. „Také tehdy Ukrajina čelila nevyhlášené, ale přesto velmi skutečné válce,“ prohlásil Porošenko. „Zdá se, že duchovní pohrobci Stalina, (Lazara) Kaganoviče a (Pavla) Postyševa (Stalinovi spolupracovníci považovaní za strůjce hladomoru, pozn. ČTK) ještě neodešli na smetiště dějin,“ prohlásil ukrajinský prezident, podle něhož tito lidé na Ukrajině „opakují zločinné praktiky z dob hladomoru“.
Hodnocení tragických let hladomoru je dalším z řady citlivých bodů, který dnes rozdělují Kyjev a Moskvu. Rusko nepopírá, že vinou Stalinova režimu v meziválečném období zahynuly miliony lidí. Výraz „genocida“ užívaný na Ukrajině ale Kreml odmítá s argumentem, že nešlo o plánovité vyhlazování ukrajinského národa, protože útlakem bolševiků tehdy trpěly všechny sovětské národy včetně Rusů.
Shodou okolností si ve stejný den Ukrajinci připomínají i desáté výročí takzvané Oranžové revoluce, zápasu o budoucí směřování země, který vyvolalo druhé kolo prezidentských voleb z 21. listopadu 2004. Vítězem kontroverzních voleb byl vyhlášen proruský Viktor Janukovyč, ale opozice se kvůli zfalšování voleb vzbouřila a prezidentem se nakonec stal prozápadní politik Viktor Juščenko.
Vítězství reformistů ale tehdy skončilo kolapsem a vnitřními spory, které po několika letech vedly k návratu proruského režimu. Mnozí kyjevští komentátoři proto výročí Oranžové revoluce interpretují spíš jako varování dnešní proevropské koalici, která se po únorovém převratu a nedávných volbách napodruhé pokusí o přiblížení země k západoevropským hodnotám.
Na 22. listopad připadá hned trojí výročí významných ukrajinských událostí. Uplynul totiž také rok od svolání první demonstrace na kyjevské náměstí Majdan, ale toto výročí si v sobotu Ukrajinci nijak viditelně nepřipomínali.
Demonstrace byla před rokem svolána den poté, co Janukovyč oznámil, že nepodepíše plánovanou asociační dohodu s Evropskou unií. Vlna mohutných protestů pak vedla až k pádu Janukovyčova režimu a také k prudkému zhoršení ukrajinsko-ruských vztahů.
