Jedním ze zachráněných je Darrell Simester, který 13 let bez mzdy „pracoval“ na farmě ve velšském Newportu. Jeho příbytkem byla nevytápěná maringotka a jediným zdrojem vody zahradní hadice. Denně musel otročit až patnáct hodin.
„Celou dobu jsem si říkal, co se asi stalo mé rodině. Žijí vůbec ještě? Mám nějaké vnuky? Vdala se moje žena za někoho jiného? Kolovalo mi to hlavou každý den na té strašné, strašné farmě,“ řekl pro BBC.
V obsáhlejším rozhovoru pro Wales Online pak uvádí, že používal nefunkční záchod a každý večer slyšel, jak mu na dveře škrábou krysy. Jeho „zaměstnavatel“ byl odsouzen na čtyři a půl roku vězení.
Nefunkční záchod, který Darrell Simester 13 let používal.
Otázka prestiže
Detektiv velšské policie Paul Griffiths tvrdí, že tito kriminálníci si často vybírají zranitelné jedince, mnohdy bezdomovce nebo jinak znevýhodněné lidi. Antropolog Michael Stewart k tomu dodává, že pro některé farmářské rodiny je vlastnictví služebníků otázkou prestiže. „Pokud jsou schopní ubytovat a živit služebníka, získávají ve své komunitě jistý společenský vliv,“ tvrdí.
V jiném případě, o kterém informovala SkyNews, byla do Británie ilegálně propašována desetiletá holčička. Dalších deset let ji pak muž a žena drželi ve sklepě jejich domu, nutili ji uklízet, vařit a starat se o dům. Muž ji pak opakovaně po celou dobu jejího věznění znásilňoval.
K TÉMATU: |
Otroctví bylo v Británii postaveno mimo zákon před více než 200 lety, ale dodnes představuje palčivý problém. Dřívější odhady Národní agentury pro kriminalitu stanovily počet moderních otroků na 2774, komplexnější studie ministerstva vnitra, do které se zapojilo množství policejních složek, místních samospráv a dalších organizací, však došla až k číslu 13 000.
Skrytá zločinnost a slepá vláda
„Jde o skrytou zločinnost. Velkou výzvou je už jen oběti najít a dostat jejich případy na světlo. Teprve potom můžeme začít pátrat po těch, kteří tyto ohavné zločiny páchají,“ Karen Bradley, ministryně vnitra.
Vláda nyní schvaluje zákon, který má moderní otroctví potírat. Kritici však tvrdí, že právě současná vládní politika jeho šíření napomáhá.
„I přesto, že vláda schvaluje nový zákon, se toho pro oběti otroctví nedělá dost,“ tvrdí Aidan McQuade, ředitel společnosti Anti-Slavery International, která se zabývá právě touto problematikou. „Vízový systém, který u nás funguje, je něco na způsob licence pro otrokáře.“
Současný systém vydávání víz je podle něj právní anomálie, kterou otrokáři využívají a vláda se tím odmítá zabývat. Řešením nejsou ani zvýšené kontroly nákladních vozů nebo lodí, které do Británie míří. Problém se přitom týká jak imigrantů, tak britských občanů. Podle odhadů je největší počet otroků z Rumunska, Polska a Velké Británie.
„Většina moderních otroků se sem dostane zcela legálně. Situace se zkomplikuje až po jejich příjezdu,“ tvrdí McQuade a dodává, že překážkou je mnohdy strach obětí na svůj případ upozornit. Mnoho z nich je v zemi například ilegálně nebo mají prostě strach, že jim policie nepomůže, protože se zapletli s kriminálníky.
Diplomaté, nebo otrokáři?
Nedávno přitom vyšly najevo i případy moderních otroků, žijících v sídlech diplomatů v centru Londýna.
„Ptala jsem se na mzdu, ale oni pořád opakovali ‚později, později‘. Nezaplatili mi doteď,“ vypověděla jedna z obětí, Dian. „Utekla jsem, zatímco spali. Teď jsem šťastná, ale noční můry se mi občas ještě vrací.“
Její bývalí zaměstnavatelé mají diplomatickou imunitu a nemohou být proto trestně stíháni. Dva bývalí pracovníci saúdského velvyslanectví, kteří své zaměstnavatele také nařkli z otrokářského přístupu, se ale přesto rozhodli hnát diplomaty před soud.
Imunita před znásilněním
Soudy však v minulosti opakovaně takové případy smetly ze stolu. Šlo například o obvinění ze sexuálního zneužívání nebo používání násilí vůči zaměstnancům. Ve Spojeném království žije v současnosti 21 500 lidí s diplomatickou imunitou. V roce 2013 bylo vůči nim podáno celkem 14 vážných obvinění, které se týkaly sexuálního obtěžování, znásilnění, únosu dětí nebo fyzického napadení.
Expert na diplomatické právo, Craig Barker, však tvrdí, že kdyby Británie začala ve velkém odebírat diplomatům jejich imunitu, mohlo by se jí to vrátit. Do světa totiž vysílá tisícovky diplomatů, kteří se sami mohou stát oběťmi křivých udání. Po odebrání imunity by bylo velmi snadné diplomaty zdiskreditovat.
