Ještě naposledy vypne počítač, ještě jednou pozdraví vrátného. Berlínský starosta, jedenašedesátiletý Klaus Wowereit, ve čtvrtek po třinácti letech v čele tamní radnice končí. Chlapík s podmanivým úsměvem, který si léta užíval popularity, s jakou se obvykle městští úředníci málokdy potkají, se zapsal v Německu především jako první vysoký politik, který se veřejně přihlásil ke své homosexualitě. To mu získalo sympatie. „Jsem gay – a tak to je v pořádku,“ prohlásil v kampani za své první zvolení v roce 2001, kdy získal křeslo pro své sociální demokraty (SPD).
ČTĚTE TAKÉ: |
Zvolení do čela radnice mu dokonale změnilo život. Vedle denní agendy žil po práci svým druhým úvazkem. Rázem se začlenil mezi žádané hosty televizních estrád, fotil se do magazínů, trvale obsazoval přední příčky v oblibě německých politiků. Prosazoval liberální i sociálně šetrnou politiku. Americký magazín Time jej zařadil na obálce do čela dalších politiků evropské levice podobného ražení, jako byl i pařížský starosta – rovněž gay – Bertrand Delanoe.
Razantní změna
Postupně ale přízeň voličů uvadla, jak přicházely zprávy o churavých berlínských financích. Na Wowereitovo místo nyní usedne jeho spolustraník, devětačtyřicetiletý Michael Müller, který získal šedesátiprocentní podporu mezi hlasujícími členy SPD. Nemohla snad přijít větší změna.
Na místo žoviálního Wowereita, který se s lehkostí pohyboval mezi filmovými premiérami, prezentacemi města a volebními mítinky, usedne pracovitý úředník, který se nejlépe cítí mezi stěnami své kanceláře. Straníci usoudili, že zadlužený Berlín nyní potřebuje ze všeho nejvíc trpělivou nenápadnou práci, aby umazal své dluhy a narovnal svůj rozpočet,“ soudí Jürgen W. Falter, politolog z Univerzity Johannese Gutenberga v západoněmecké Mohuči.
Zářivý obraz vybledl
Popularita Wowereita navíc hodně zvadla. Přibylo jeho kritiků. Vedle astronomických stavebních projektů, které město finančně vysávají, z ní odkrojil i skandál tajemníka pro kulturu Andreho Schmitze, který rezignoval kvůli daňovým únikům. Stále víc už se mluvilo o nástupcích. Müller porazil ve stranických primárkách mimo jiné Raeda Saleha, šestatřicetiletého palestinského imigranta. Mnohé Němce výsledek trochu zklamal. „Je přátelský, nesmírně pracovitý, jenže trochu nevýrazný na veřejnosti,“ charakterizoval nového starostu deník Die Welt.
Takže místo oslnivých titulků o prvním přistěhovalci v čele berlínské radnice zbyl jen poměrně suchopárný výčet problémů, které se Müllerovi nakupily na pracovním stole. A těch není málo. Churavé finance, neustávající příliv imigrantů, stárnoucí infrastruktura či neuvěřitelné množství rozdělaných, ale nedokončených stavebních projektů. Müller musí přesvědčit nejen své spolustraníky, ale i koaliční partnery z řad křesťanských demokratů (CDU).
Chudý, ale sexy
Ve svých budoucích plánech musí kalkulovat i s tím, že přitažlivá image Berlína se nezrodila sama od sebe. Vibrantní politik Wowereit byl součástí elektrizující atmosféry, která dokázala do města lákat miliony turistů i investory z celého světa. Wowereitův kreativní slogan „Berlín je chudý, ale sexy“ byl podle reklamních stratégů k nezaplacení.
V tomto směru má Müller na co navazovat. Jen musí uvést do pořádku zadluženou městskou kasu. Pohled na stoupající křivku berlínských dluhů, stejně jako na nepřehlednou debatu o využití plochy bývalého letiště Templehof totiž hodně Berlíňanů rozladil. Proto odmítli třeba i představy, že by se mohla za deset let konat v Berlíně olympiáda.
Musí mít vizi
„Müller musí Berlíňany přesvědčit, že má v rukávu životaschopnou vizi pro budoucnost města, která bude fungovat,“ nabídl týdeník Der Spiegel prostý recept, podle kterého by se měl nový muž v čele radnice zařídit. Času nemá nazbyt. Příště, tedy v zemských berlínských volbách v roce 2016, by totiž už nemuseli být voliči k SPD shovívaví.
