Moskva si vyhrazuje právo preventivního jaderného úderu a ochrany národních zájmů v arktické oblasti vojenskými prostředky. Mezi nejvážnější vnitřní rizika doktrína zahrnuje aktivity vedoucí k destabilizaci země a teroristickou činnost, oznámil Kreml. NATO v první reakci uvedlo, že nepředstavuje hrozbu ani pro Rusko, ani pro žádnou jinou zemi.
ČTĚTE TAKÉ: |
Podle zpravodajství ruské státní televize RT je oproti dosavadní doktríně novinkou zdůraznění nebezpečí expanze NATO, budování jeho vojenských kapacit a skutečnost, že se aliance rozhodla plnit „globální funkce, realizované porušováním mezinárodního práva“.
NATO: Bezpečnost tu podlamuje Rusko
Proti tomuto tvrzení se ostře ohradila mluvčí NATO Oana Lungescuová, podle níž „jsou to ruské činy, včetně těch nynějších na Ukrajině, které porušují mezinárodní právo a podlamují evropskou bezpečnost“.
„Jakékoli kroky přijaté aliancí NATO k zajištění bezpečnosti svých členů jsou ze své podstaty jasně obranné, přiměřené a v souladu s mezinárodním právem,“ upozornila Lungescuová na Twitteru.
Podle ní bude aliance dál usilovat o konstruktivní vztah s Ruskem tak, jak činila v posledních dvou desítkách let, což je ale prý možné, jen pokud Rusko bude dodržovat mezinárodní právo a principy, včetně uznávání práva jiných zemí na to, aby si svobodně rozhodovaly o své budoucnosti.
Nová doktrína jako reakce
Revize ruské vojenské doktríny následuje bezprostředně po úterním rozhodnutí ukrajinského parlamentu zrušit neutralitu země a vyjádřit zájem o členství v NATO. Žádost o vstup do aliance ale Ukrajina chce podat až za několik let, neboť ji čeká dlouhá cesta přijetí standardů a regulí aliance.
Ruská doktrína mezi hlavní zahraniční vojenské hrozby zahrnuje také „vytváření a zavádění globálních strategických protiraketových systémů, které narušují zavedenou globální stabilitu a rovnováhu sil v zásobách jaderných raket, realizace koncepce ‚rychlého úderu‘, záměr nasazovat zbraně ve vesmíru a rozmísťování strategických konvenčních vysoce přesných zbraní“.
Ruská armáda, ‚obranný nástroj‘
Součástí doktríny je i nadále koncepce, že „ruská armáda zůstává obranným nástrojem, který se země zavazuje používat pouze jako poslední možnost“.
Beze změny zůstávají zásady použití jaderných zbraní, které má Rusko k dispozici. Jejich hlavním cílem je odradit potenciální nepřátele od útoku na Rusko. Moskva si ale vyhrazuje právo jich použít preventivně k ochraně před vojenským útokem, ať už jaderným či konvenčním, který by ohrožoval existenci země.
V dokumentu se ale také konstatuje, že pravděpodobnost zahájení totální války proti Rusku klesá.
Nové body doktríny
Dalším novým bodem v doktríně je to, že jedním z ruských vojenských cílů je ochrana národních zájmů v arktické oblasti.
V dokumentu se také poukazuje na to, že hrozbou pro ruskou národní bezpečnost je nebezpečí destabilizace zemí hraničících s Ruskem nebo jeho spojenců a rozmisťování zahraničních jednotek v těchto zemích.
Moskva počítá s mezinárodní spoluprací se zeměmi, které sdílejí její „úsilí o zvyšování bezpečnosti a prevenci vojenských konfliktů“. Jde zejména o členské státy organizací jako je BRICS (kromě Ruska ještě Brazílie, Indie, Čína a Jihoafrická republika) a Šanghajská organizace pro spolupráci, v níž jsou kromě Ruska také Čína a bývalé sovětské republiky ve Střední Asii. Zmíněna v rámci spolupráce je také Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), v níž jsou ovšem i členové NATO.
Hrozby z vnitřku Ruska
Na domácí úrovni Rusko čelí hrozbám z „akcí zaměřených na násilnou změnu ruského ústavního pořádku, destabilizaci politického a sociálního prostředí, dezorganizaci chodu státních orgánů, nezbytných civilních a vojenských zařízení a informační infrastruktury.
Tradičními hrozbami, s nimiž se Rusko musí vypořádávat, jsou také extremismus a terorismus, šíření zbraní hromadného ničení a raketové techniky a činnost cizích zpravodajských služeb.