„Jsem přesvědčená, že sebevraždu nespáchal,“ napsala ve čtvrtek na sociální sítě argentinská prezidentka Cristina Fernándezová-Kirchnerová v souvislosti se záhadným skonem státního zástupce Alberta Nismana. Argentinec zemřel minulou neděli; našli ho v koupelně jeho bytu s prostřeleným spánkem. Zbraň ležela vedle těla. Oficiální vládní verze? Sebevražda.
PSALI JSME: |
„Nemám důkazy, ale ani pochyby,“ uvedla včera také prezidentka jak na svém twitterovém účtu, tak rovnou i na facebookovém profilu. Snad aby její slova nezapadla. To se ale obávat nemusela: vyjádření hned převzala všechna tamní média. Nismanův případ už skoro týden hýbe celou Argentinou. A žene místní obyvatele protestovat do ulic.
AMIA and prosecutor Nisman´s accusation http://t.co/CXNI4R1aRW pic.twitter.com/24MAx36rFi
— Cristina Kirchner (@CFKArgentina) 23. Leden 2015Na počátku byl teror
Ten příběh se začal psát už před více než dvaceti lety. Přesto si mnozí Argentinci dodnes jeho začátek dobře pamatují: 18. července 1994 se totiž v Buenos Aires odehrál nejkrvavější teroristický útok v takřka dvousetleté historii země. Bombový atentát v židovském centru AMIA (Asociación Mutual Israelita Argentina), při kterém do pětipatrové budovy vjela malá dodávka napěchovaná více než 270 kilogramy výbušnin. Pětaosmdesát lidí zemřelo, stovky dalších utrpěly zranění. Pachatelé nebyli nikdy dopadeni.
Řešení kauzy dostal na starosti Alberto Nisman. Před osmi lety obvinil z atentátu libanonské hnutí Hizballáh a uvedl, že útočníci dostali peníze z Teheránu. A dál roky pomalu sbíral střípky, jež by vedly k objasnění útoku, který otřásl židovskou komunitou v Argentině, největší v Latinské Americe.
    |
V zemi žije přes 200 tisíc vyznavačů židovské víry. V roce 2007 Nisman zveřejnil seznam jmen, mezi nimiž bylo i šest íránských úředníků. Později k nim přibyla další dvě íránská jména. A další obvinění, další čekání. V polovině minulého týdne nastal zlom. Nisman požádal soud v Buenos Aires, aby zahájil vyšetřování prezidentky Cristiny Fernándezové Kirchnerové a argentinského šéfa diplomacie Héctora Timermana.
Paktování s Íránem?
Nisman obvinil oba politiky z tajného vyjednávání s íránskou vládou. Prezidentka podle něj před necelými dvěma lety navrhla Teheránu, že osm podezřelých Íránců se může vyhnout žalobě. Nabídka však nebyla zadarmo. Buenos Aires si od ní podle Nismanových zjištění slibovalo lukrativní obchodmezi oběma zeměmi - íránskou ropu za argentinské obilí - z nějž by těžila především zadlužená Argentina.
ČTĚTE TAKÉ: |
Nisman chtěl svá nařčení doložit v pondělí. Chystal se do Kongresu s 289stránkovým dokumentem, v němž podle listu El País byly usvědčující přepisy telefonických rozhovorů, které nahrály argentinské tajné služby. Jen pár hodin před schůzkou s poslanci, v neděli před půlnocí, ho však našla jeho zoufalá matka, která se mu nemohla dovolat.
Matka zesnulého žalobce Nismana.
A jak už bylo řečeno, úřady měly zprvu jasno. Nisman spáchal sebevraždu. Jenže tento závěr brzy zaznamenal trhliny: na rukou zemřelého nebyl střelný prach, i když to lze vysvětlit i tím, že zbraň byla malé ráže. Zámečník, jenž matce otevřel dveře Nismanova bytu v čtvrti Puerto Madero, pak prozradil, že se dovnitř dostal ani ne za deset minut. Vyvrátil tak původní teze o silně zabezpečených dveřích zevnitř. A detailů je mnohem víc.
Snad i proto včera nastal ten překvapivý obrat v prezidentském paláci, který vzápětí vyvolal vlnu pochybností ve vládě. „V pondělí mluvíme o sebevraždě, ale naznačíme cizí zavinění, musí rozhodnout justice,“ citoval list Clarín vládní zdroj. No, bude mít co dělat.
