Bezmoc ve válečné zóně: reportáž z ukrajinského Mariupolu

Poslední kontrolní stanoviště před vjezdem do Mariupolu – města v Doněcké oblasti, které leží na nejjižnějším úseku frontové linie, oddělující od sebe ukrajinské ozbrojené síly a separatisty. „Z Prahy?“ podiví se voják a vysílačkou s velitelem konzultuje, jak dál postupovat. Slyším odpověď: „Ať jede, když se jí tam chce…“ Jen od sobotního rána do nedělního odpoledne rebelové sedmkrát vypálili na přístav Mariupol a obce v jeho bezprostředním okolí sedm salv z raketových systémů Grad. Civilisté měli tentokrát štěstí, nebo si spíš již osvojili válečné návyky.

„Přijedou vojáci z Německa“

Jenže třeba minometný útok v sobotu ve čtvrt na šest ráno podle tiskové služby městské rady v Mariupolu nepřežil jeden muž. Kromě toho v bojích u přístavu zahynul o víkendu jeden voják, dva byli těžce zraněni. „Ve středu by to mohlo skončit,“ říká starší muž před obchodem s potravinami vyděšené paní s taškou na kolečkách. „Sejdou se zase v Minsku a pak přijedou vojáci z Německa,“ oznamuje jí značně zkreslené informace.

Většina lidí skutečně vkládá do dalšího kola jednání na nejvyšší úrovni naplánovaného na středu v Minsku obrovské naděje. Na druhou stranu se obávají, že rozhovory skončí jako všechny předešlé – vyhlášením příměří, které nikdo nedodržuje.

Hlouček před samoobsluhou se ale nevytvoří – Mariupol teď připomíná mrtvé město. Po ulici přejede jen občas auto, na vycházky chodí jen na nejnutnější dobu majitelé psů. Po setmění je ve většině oken tma – buď proto, že už za nimi nikdo není, nebo z bezpečnostních důvodů.

V sevření bojů. Navzdory úsilí diplomatů o uzavření příměří probíhaly i o...

K válečným zvykům patří i vytváření zásob základních potravin a vody, oblepování všeho ze skla izolepou. V obchodech ale zatím téměř nic nechybí. Zvýšená poptávka byla vyrovnána zásadním zmenšením počtu kupujících: kdo může, bere nohy na ramena. Velká víra obyvatel v to, že kdyby rebelové skutečně s ruskou podporou zahájili útok, město by dokázalo vzdorovat, tady není. Spíš naopak.

Názorová směs proti válce

Mírový kontingent by zde, v průmyslovém centru jihovýchodní Ukrajiny a největším ukrajinském přístavu na Azovském moři, vítali květinami – žijí zde lidé sympatizující s Kyjevem, s Moskvou, se separatisty, se Západem i s nikým. Právě takovou názorovou směs Mariupol představuje, a i když je kontrolován ukrajinskou armádou, většina obyvatel válku proti separatistům, respektive proti Rusku rozhodně nepodporuje.

24. ledna bylo mariupolské sídliště Vostočnyj zasaženo střelami z gradů....

Kanonáda je s přestávkami slyšet i ze směru od čtvrti Vostočnyj, která zažila zatím největší krveprolití v Mariupolu: 24. ledna bylo toto rozsáhlé sídliště zasaženo střelami z gradů. Výsledkem bylo 31 mrtvých civilistů včetně dvou dětí (více čtěte ZDE). Od té chvíle ovládl obyvatelstvo strach, jaký cítí lidé žijící na místě, které se kdykoliv může proměnit v ruiny. Část odjíždí, ale většina nemá možnost rychle se sbalit a ubytovat se v bezpečnější lokalitě.

V zemi je podle odhadů OSN přes milion uprchlíků a další přibývají. Mariupol byl navíc donedávna cílem pro vyděšené a zoufalé utečence z Doněcku, kam je to po silnici pouhých 107 kilometrů. Hlavní trasa N 20 se ale 13. ledna 2015 stala podobně jako Mariupol a Doněck cílem raket. Střepiny zasáhly autobus a zabily 13 osob. Od toho dne je cestování mezi městy Mariupol a Doněck pokládáno za něco na způsob ruské rulety. Většinou to vyjde, ale loučení se s těmi, kteří se k takové akci odhodlají, vypadá, jako kdyby odjížděli navždy.

Město komínů a krytů

Mariupol se spoustou komínů a ošuntělých fabrik vypadá krajně nehostinně.

Samo půlmilionové město Mariupol se spoustou komínů a ošuntělých fabrik vypadá krajně nehostinně. K přízračnému vzezření mu napomáhají nápisy „prodá se dům“, kterých přibývá, i tabulky umístěné už na každém rohu a oznamující, kde se nachází nejbližší „uběžišče“ (kryt). Většina protibombových krytů byla po 24. lednu přivedena do pohotovostního stavu a mnozí si vzpomněli, co jim říkali při dávno zrušených hodinách civilní obrany. A zabalili si tzv. pohotovostní zavazadlo. Ve čtvrti Vostočnyj se aktivisté z řad dobrovolníků snaží vybudovat skutečně bytelný kryt, který by pojal většinu těch, kdo i přes každodenní ostřelování stále neodjeli.

V hotelích i ve většině bytů v centrální části města lidé udělali to jediné, co mohou sami učinit – ve snaze navodit iluzi, že nejsou proti raketám bezmocní, okenní tabulky pokryli izolepou, což v případě tlakové vlny zamezí střepům nekontrolovaně se rozletět. Pokud ale padá celý dům, je izolepa chabou náplastí.

Mariupol je jako po vymreni. Okna preventivne zalepili paskou, v noci .....ostrelovali predmesti z vychodu. pic.twitter.com/hXCkYNClEF

— Martin Dorazín (@mdorazin) 8. Únor 2015

Bombové kryty se ale právem poprvé od 2. světové války staly zase tématem rozhovorů na ulicích – kde je ten nejlepší, jaký úder který kryt vydrží, proč nejsou vhodné sklepy v panelových domech, které se sesypou jako krabičky z karet a lidi v podzemí zavalí.

Právě smrt muže v Gnutovu v sobotu nad ránem se pro mnohé Mariupolany stala důkazem, že není dobré nechat vše osudu. Zatímco manželka oběti se stačila schovat do sklepa a přežila, muž otálel a zaplatil za to životem.

Po setmění, kdy střelba z těžkých zbraní kolem města zesílí, je na ulicích vidět jen spěchající chodce a ojedinělá auta.

Separatisté se bojí

I když vojenští velitelé z dobrovolnického praporu Azov, který chrání město už od loňského léta, nedoporučují, aby se lidé shromažďovali na veřejných místech, v neděli se odpůrci mobilizace, vyhlášené prezidentem Petrem Porošenkem, měli sejít na velkém mítinku v centru Mariupolu u bývalého Leninova památníku. Namísto toho se zde ráno sešlo asi 500 věřících k modlitbě za oběti války. „Víme, že separatistů je v Mariupolu víc než nás, ale zatím se bojí vystrčit nos. Kdyby ale přijely ruské tanky, budou posádkám házet květiny,“ říká Valentin, organizátor modlitby.

Místní policie prostřednictvím televize Hromadske TV předem důrazně varovala před protesty proti odvodu do armády. Jako odstrašující příklad má sloužit Ruslan Kocabu, novinář, který po internetu šířil videošot proti mobilizaci. Byl zadržen a hrozí mu trest za vlastizradu. V Mariupolu má ovšem i početnou armádu sympatizantů – i mezi policisty a poslanci městské rady.