Lidovky.cz: Jak chápete výsledek jednání v Minsku? Vychází dohoda vstříc spíše Kyjevu, nebo separatistům?
Z této perspektivy bych to raději nehodnotil. V textu dohody se nehovoří o autonomii povstalci kontrolovaných území, jen o decentralizaci, ale fakticky jim autonomii poskytuje: volí si svou samosprávu, mají možnost navazovat hospodářské a další kontakty s přilehlými ruskými oblastmi atd. Dohoda rovněž zavádí pro Ukrajinu velmi důležitý bod, o který se dlouho vedly spory, a to kontrolu Kyjeva nad rusko-ukrajinskou hranicí po celé její délce – jenže až od konce roku 2015. Do té doby Kyjev neví, co skrze ně prochází. Jisté je teď vlastně jen to, že o naplnění dohody panují velké a oprávněné pochybnosti.
K TÉMATU: |
Lidovky.cz: Poučení z osudu zářijového memoranda?
Aktuální situace samozřejmě vypadá jinak než loni v září, kdy byly podepsány první minské dohody. Před pěti měsíci se o příměří vyjednávalo ve chvíli, kdy povstalci s podporou ruských vojsk podnikali úspěšnou protiofenzivu a postupovali, krátce po masakru u Ilovajsku, kde zahynulo několik set ukrajinských vojáků, respektive příslušníků ukrajinských dobrovolnických praporů. Dnes sice separatisté mají jakousi strategickou iniciativu, ale na příkladu Mariupolu vidíme, že tato iniciativa se postupně vyčerpává. Zatím se jim nepovedlo ani obklíčit Debalcevo, navzdory slovům Vladimira Putina. Situce teď připomíná spíše vojenskou rovnováhu než převahu jedné strany nad druhou. Nicméně tento stav, stejně jako ohlášené příměří, které má začít platit od nedělní půlnoci, může padnout s jakýmkoli dalším výstřelem.
Vůdci samozvaných povstaleckých republik: Igor Plotnickij (Luhansk) a Alexandr Zacharčenko (Doněck; vpravo).
Lidovky.cz: Vůdci separatistů dohodu nejprve odmítali podepsat, ustoupili údajně až po nátlaku prezidenta Putina. Čím jim mohl hrozit?
Obávám se, že tohle s jistotou vědí pouze Vladimir Putin a zmínění separatisté, my můžeme jen spekulovat. Mohl jim pohrozit zastavením veškeré podpory z Ruska, jak oficiální, tak neoficiální. Pokud by k něčemu takovému došlo, síla vzbouřenců by se zhroutila, protože jim chybí vlastní zdroje, finanční i lidské. V (liberálním ruském) deníku Kommersant teď vyšel článek popisující praxi mobilizace, kterou Zacharčenko nedávno slavně vyhlásil: místním se do řad separatistické armády příliš nechce, hlásí se do ní jen ti, kteří jsou na tom ekonomicky velmi špatně a zoufale potřebují peníze. Jediný skutečný zdroj bojovníků, který se teď vzbouřencům nabízí, jsou dobrovolníci z Ruska, o jejichž dobrovolnosti můžeme vést debaty. Takže Putin mohl Zacharčenkovi a Plotnickému říct: Jestliže nepodepíšete, přestanu vás podporovat, uzavřu hranice a vy vykrvácíte.
Lidovky.cz: A stanovisko samotného Putina? Proč tlačit na uzavření dohody, která, aspoň na první pohled, v lecčems odporuje jeho zájmům?
Základní potíž spočívá v tom, že to, co se v hlavě Vladimira Putina odehrává, ví pouze on sám. Jako jistou motivaci můžeme chápat rostoucí ztráty na straně Ruska, to, že válka na Donbasu už ho vyčerpává. Je také možné, že Putin touží po roli mírotvůrce, stylizovat se do někoho, kdo zachránil ruský svět. Cílem může být také ona velmi často diskutovaná destabilizace Ukrajiny: od začátku byl připravován jakýsi podněsterský scénář, jen ve větším územním měřítku, který by Ukrajinu blokoval na cestě k Západu, především do NATO. Taková problematická oblast, kterou je právě Podněstří a dnes i Donbas, k tomu jde snadno využít. Kdykoli je to potřeba, můžete ji pod záminkou ochrany ruského obyvatelstva celkem jednoduše probudit k dalšímu pseudopovstání a rozpoutat tu válku znovu. Nicméně opět podotýkám, že se pohybujeme v rovině spekulací, do hlavy Putinovi skutečně nevidím. I když by to bezesporu byl zajímavý pohled. S rezervou bychom ovšem měli brát také zprávy z ukrajinské strany, například o počtech ruských jednotek, které překročily hranici na ukrajinské území.
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidovky.cz: Podle ministra Zaorálka je výsledek jednání v Minsku „šance na zlom“. Jak velká, podle vás?
Šance to bezpochyby je, ale to, zda se naplní, se bohužel může pohybovat kdekoli na škále nula až sto procent. Myslím si každopádně, že přirozené síly povstalců už jsou relativně vyčerpané, i když přesné zprávy o jejich ztrátách nemáme. Zatímco Ukrajinci každý den hlásí počet svých mrtvých a zraněných, z druhé strany tak konkrétní čísla chybí. Nevíme tedy, o kolik lidí vzbouřenci přišli, můžeme však předpokládat, že jejich ztráty jsou minimálně podobně vysoké, takže je možné, že potřebují klid zbraní, protože si uvědomují, že takhle už dál dlouho pokračovat nemohou. Ale opět: těžko říct, v tuto chvíli máme před sebou skutečně velmi nepřehlednou situaci.
PSALI JSME: |
Je samozřejmě dobře, že se podepsalo příměří, protože skýtá aspoň nějakou naději na ukončení vraždění a mrzačení lidí, včetně těch, kteří s konfliktem na východě země nemají nic společného a po žádném Novorusku a dobývání čehokoli nijak netoužili, chtěli jen v klidu žít. Jenže tu naději může zmařit jediný výstřel. Problémem navíc není jen oficiální stanovisko a chování Ruska, ale také role velkoruských šovinistů, kteří na Donbas přicházejí bojovat – vzpomeňme si například na Igora Strelkova. Právě proto jsou hodnocení čtvrteční dohody tak zdrženlivá. Její uzavření nechce nikdo příliš oslavovat, protože všichni vědí, že přislíbené příměří neprověří 15. únor, ale teprve nadcházející týdny a měsíce.
KAREL SVOBODA Karel Svoboda působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Věnuje se problematice postsovětského prostoru s důrazem na hospodářské vztahy mezi zeměmi. V roce 2006 se jako pozorovatel účastnil voleb na Ukrajině. V letech 2012-2013 byl v rámci stipendia Fulbrightovy nadace na studijním pobytu v USA na University of Rochester, kde také přednášel. |
