O život tehdy na celých Filipínách přišlo nejméně 7000 lidí. Počet obětí připomíná hned několik památníků v nejvíce zpustošeném Taclobanu a jeho okolí. Na obrovském poli s rozesetými kříži je pohřbeno na 3000 lidí, pro téměř 400 neidentifikovaných obětí vzniká památník v nedalekém městě Palo.
Tajfun poškodil nebo zcela zničil asi milion budov a vyhnal z domovů na čtyři miliony lidí. Většina z místních obyvatel si již své příbytky opět opravila nebo se nastěhovali do toho, co z nich zbylo a ztloukli je z kusů čehokoli, co měli po ruce. Místní úřady sice označily půdu u pobřeží za nevhodnou pro stavby, nicméně domy tam už zase stojí. Problémem totiž je, že úřady obyvatelům nenabídly jinou půdu, kde by se mohli usídlit, takže lidé se jinam vrátit nemohli. Navíc hlavní obživou místních je rybaření, a proto musejí bydlet blízko moře.
    |
Vysoké vlny se ale tehdy dostaly i hluboko do vnitrozemí. „Náš dům stojí asi dva kilometry od pobřeží a stejně byl zničený a zaplavila ho voda,“ vypráví místní taxikář Rosario. Jak na osudný pátek 8. listopadu 2013 vzpomíná? „Všechno létalo vzduchem a my jsme se schovali v domě. Trvalo to asi hodinu, pak jsme vyšli ven. Všude ležely mrtvoly,“ popisuje. „Byli jsme šťastní, nikdo z rodiny nebyl zraněn, báli jsme se o děti, ale ony se nebály, nerozuměly tomu, co se děje,“ dodává.
Filipíny zasáhne průměrně 20 tajfunů ročně, z toho pět je velmi ničivých. Svá jména dostávají podle abecedy a v roce 2013, kdy udeřila Yolanda, dokonce experti vyčerpali veškerá písmena, a proto museli začít znovu od začátku.
V polovině letošního ledna Filipíny navštívil papež František a zavítal právě i do Taclobanu. Jak vypráví Rosario, zrovna v tu dobu také udeřil menší tajfun. „Papež odletěl a po něm chtělo vzlétnout další letadlo, ale vítr ho srazil zpátky,“ popisuje. Toto zřícené letadlo se stále nachází v trávě poblíž ranveje. „Nikomu se nic nestalo. Papež byl ale statečný, že odletěl,“ dodává taclobanský taxikář.
Loni v prosinci zasáhl Tacloban rovněž velmi silný tajfun Hagupit (tady známý jako Ruby), nebyl ale tak ničivý jako Yolanda. Místní pro to mají hned několik vysvětlení. Zaprvé se odehrála masivní evakuace a obyvatelé již byli poučeni z předchozích katastrof. Byli také mnohem lépe informováni úřady. Za velké selhání totiž mnozí považují to, že během Yolandy úřady používaly termín „storm surge“, tedy obrovská bouřková vlna. Jenže většina lidí netušila, co to obnáší, a nerozuměli tomu, a tak varování podcenili. „Kdyby nám rovnou řekli, že jde o cunami, reagovali bychom jinak,“ říkali.
„Mnohem lépe fungují i varovné systémy. Sledujeme předpovědi, dáváme vědět místním úřadům, fungují SMS upozornění, aplikace na chytrých telefonech, sociální média, televize, rozhlas, noviny,“ vyjmenovává Alexander P. Pama z filipínského úřadu pro řešení následků přírodních katastrof. „Vždycky se snažíme, aby nebyly žádné oběti, a doufáme, že tomu tak bude i v budoucnosti,“ dodává.
Tajfun Yolanda zasáhl nejen životy místních obyvatel, ale zničil i jejich obživu, kterou bylo v přímořských oblastech převážně rybaření. Zničeno bylo přes 30.000 rybářských lodí a další vybavení v celkové hodnotě více než milion dolarů (25 milionů Kč). Rybářům se snaží pomoci jeden z projektů Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO). Finance na projekt získali od ECHO, což je úřad Evropské komise, který má na starosti humanitární pomoc.
Místním projekt poskytl nové vybavení, zároveň je ale dál vzdělává, jak nakládat s jejich přírodním bohatstvím (aby ve výsledku nalovili více ryb a zároveň chránili jedinečné mořské rostliny a živočichy) a poskytuje jim i výcvik v oblasti bezpečnosti na moři. „Chceme vybavit místní komunity, aby si dokázaly samy ochránit svou rezervaci. Poskytujeme jim podporu, například dáváme jim balíček, ve kterém je šnorchl či fotoaparát pro focení pod vodou,“ popisuje Peter, jeden z pracovníků FAO přímo na místě, nedaleko obce Marabut. Místní rovněž dostávají výcvik, jak uchovávat ryby, v jaké teplotě, což pro ně znamená větší příjmy. Na moři pak hlídkují dobrovolníci, kteří dohlížejí na to, aby nedocházelo k poškozování životního prostředí.
Jedním z těch, které před rokem katastrofa zasáhla, byl i čtyřiapadesátiletý rybář Osias. Živil se pěstováním kokosových palem a rybařením. Jak popisuje, během tajfunu byly ale veškeré kokosovníky zničeny a potrvá několik let, než zase porostou.
„Před Yolandou jsem chodil rybařit jedenkrát týdně, teď ale musím každý den,“ říká Osias, otec devíti dětí. Během tajfunu se schovali v domě, všichni se zachránili a nikdo z rodiny se nezranil, bylo to ale děsivé, vypráví. Jeho dům byl zničený a Osias teď čeká na nový, který by mu měla poskytnout jedna z nevládních organizací. „Ten starý si upravím na skladiště věcí pro rybaření, bude to bezpečnější. Nový dům bude dál od moře a na vyvýšeném místě,“ uzavírá.
