Když Mariano Rajoy přednesl první projev coby španělský premiér v parlamentu, nešetřil chmurnou upřímností. Psal se 8. únor 2012 a Rajoy přiznal, že království nevzkvétá. „Situace je kritická, vlastně nemůže být horší,“ řekl jen pár měsíců poté, co jeho konzervativní Lidová strana (PP) ovládla parlamentní volby.
Španělský premiér Mariano Rajoy.
Měl i neměl pravdu. Situace kritická byla: Španělsko v té době bojovalo už tři roky s hospodářskou krizí, podniky krachovaly a nezaměstnanost rostla. Nějaký čas to ale – z pohledu místních – vypadalo ještě hůř. Zatímco v roce 2012 dosahovala nezaměstnanost v zemi 23 procent, v následujících dvou letech vzrostla dokonce na 25 procent. Španělská vláda nastolila tvrdé reformy a opatření včetně dalšího propouštění, jež měly pomoci nastartovat zbídačenou ekonomiku zadlužené země.
Rajoyův ‚katalánský problém‘. Španělského premiéra čeká krušná zima |
Škrty a úspory však, jak ukazují ekonomická čísla, měly v případě Španělska smysl a po dvou letech zafungovaly. Jedna z nejoslabenějších evropských ekonomik už několik čtvrtletí po sobě stabilně roste a podle březnových odhadů analytiků Evropské centrální banky (ECB) se Španělsko v letošním roce stane evropským ekonomickým tahounem. A pomalu klesá i počet lidí bez práce, byť toto téma dlouhodobě patří k nejpalčivějším problémům Španělska. Už před krizí patřil počet nezaměstnaných v zemi k nejvyšším v Unii.
Příklad pro Řecko
Včera tamní správu ocenil předseda Evropské rady Donald Tusk, který se s Rajoyem setkal v madridské paláci Moncloa, sídle španělského premiéra. Španělské reformy by podle něj mohly sloužit jako „dobrý příklad“ pro Řecko, které stále vrávorá nad propastí bankrotu. Otázka, která budí ze sna některé španělské politiky, mezinárodní trhy a evropské ekonomy, však spíše zní, zda to nebudou Atény, kdo poslouží jako vzor španělským voličům během podzimních parlamentních voleb.
Španělská Syriza? Za Podemos pochodovalo Madridem nejméně sto tisíc lidí |
Ve Španělsku posiluje levicové hnutí Podemos, které před více než rokem založil politolog Pablo Iglesias a jež bývá přirovnáváno k radikálně levicovému řeckému uskupení Syriza. To pod vedením premiéra Alexise Tsiprase vládne od konce ledna v Řecku. Podemos v celonárodních průzkumech vede nad vládní lidovou stranou i socialisty (PSOE), dvěma stranami, které se v zemi střídají u moci déle než pětatřicet let. Hnutí, které brojí proti tvrdým škrtům, volá po zvýšení minimální mzdy a posílení odborů, před dvěma týdny ukázalo, že má potenciál. V regionálních andaluských volbách skončilo třetí s patnácti procenty hlasů.
Předseda hnutí SYRIZA Alexis Tsipras (vpravo) s lídrem Podemosu Pablem Iglesiasem.
Přesto Španělé v jednom z nejchudších regionů ukázali, že si zatím uchovávají důvěru v tradiční strany, byť PP ztratila v Andalusii skoro polovinu křesel. Zásadní změny v politickém směřování země či táhlé vnitropolitické šarvátky, které by zablokovaly jakékoli řízení země (tak jako tomu bylo několik let v Řecku nebo v Itálii), by však mohly srazit křehké hospodářství zase na kolena. Ekonomika země by přitom do konce roku měla vzrůst nejméně o 2,4 procenta, jak uvedl Rajoy. Premiér také řekl, že do konce roku vznikne na půl milionu pracovních míst.
Rajoy přesto věren svému spíše kritickému pohledu na budoucnost přiznal, že potrvá nejméně pět let setrvalého růstu, než bude mít práci tolik Španělů co před krizí. Největším problémem zůstává nezaměstnanost mladých. Získat místo po absolvování vysoké školy se rovná bezmála výhře v loterii a mnozí mladí Španělé odcházejí za prací do zahraničí.
Cesta z pasti
Podle analýzy německého týdeníku Spiegel však španělský příklad (a podobně je na tom i Portugalsko či Irsko) ukazuje, jak se ekonomická krize může proměnit v příležitost. „Španělská inflace byla vždy o dvě tři procenta vyšší než v Německu, takže poté, co země přijala euro, naše konkurenceschopnost na mezinárodním trhu klesla,“ popsal týdeníku španělský ekonom Álvaro Nadal. Problémy překryly nejprve „levné“ peníze z ECB, pak realitní boom, který země zažilo na přelomu třetího tisíciletí. Jenže před šesti lety nastal realitní pád.
Cestu z pasti nastolila právě krize: Španělsko, posíleno slabým eurem a nízkými úroky, se zaměřilo na vývoz, například loni exportovalo přes třetinu svého zboží a služeb. Zda je však čas na optimismus, ukážou až parlamentní volby.
