Lidovky.cz

Hnacím motorem lásky k Putinovi je strach, tvrdí ruští experti

Vladimír Putin

  7:00
MOSKVA/PRAHA - Vladimiru Putinovi mohou jiné hlavy států závidět: ruský prezident se od loňského roku hřeje na výsluní rekordní popularity. Obdiv Rusů k vládci Kremlu však pohání strach z nejisté budoucnosti, který režim kamufluje oslavou historie a hrozbou vnějšího nepřítele, shodují se přední ruští experti. Putinova obliba podle nich není neotřesitelná a může se rychle zbortit.

Vladimir Putin. foto: ČTK

Byly to mediálně vděčné záběry: stovky Rusů se tísní ve frontě před obchodním domem GUM na moskevském Rudém náměstí a netrpělivě vyhlížejí svou příležitost. Právě byl zahájen prodej nové kolekce triček ozdobených portréty Vladimira Putina a dychtiví nákupčí se nemohou dočkat, až konečně obléknou to svoje. 

Výběr je pestrý, v nabídce je celkem 15 různých verzí. Namátkou: Putin v černých brýlích a výrazem odkazujícím k někdejší kariéře agenta; Putin v doprovodu nápisu „Umím číst tvé myšlenky“ či „Nejslušnější ze všech lidí“; Putin v květované košili a s koktejlem v ruce pod anglickým nápisem „Greetings from Crimea“ (Pozdrav z Krymu). „Budu s ním cestovat - jako bych si s sebou brala kousek vlasti i svého milovaného prezidenta,“ září korpulentní blondýna a tiskne si k hrudi svůj úlovek, na němž uniformovaný Putin osedlal černého oře.

Putinova závratná popularita? Ruský rubl prezidentovi nevěří

Píše se srpen 2014. Uplynulo pět měsíců od anexe Krymu, čtyři měsíce od vyhlášení separatistických republik na ukrajinském Donbasu, tři měsíce od tamních kontroverzních referend, jež podle Ruské federace status povstaleckých útvarů legitimizovala. A popularita Vladimira Putina v oficiálních průzkumech veřejného mínění atakuje rekordy. Nuzných 61 procent z konce roku 2013 je zapomenuto: ruský prezident se podle zveřejněných čísel těší podpoře celých 86 procent ruské populace.

Ruský prezident Vladimir Putin na slavnostní vojenské přehlídce. V pozadí ministr obrany Sergej Šojgu.

O dva měsíce později, v říjnu 2014, vládci Kremlu věří dokonce 88 Rusů ze sta, oznamuje Levadovo centrum, ruská nevládní organizace zaměřená na sociologický výzkum. Její šéf Lev Gudkov je jedním z řady odborníků, kteří se letos podíleli na vzniku studie „Mezi Krymem a krizí. Proč se sociální cíle Rusů změnily?“. Dokument, za nímž stojí Alexej Kudrin, do roku 2011 ministr financí a dnes přední opoziční hlas a hlava nevládního Výboru občanských iniciativ, se zabývá příčinami Putinovy monumentální obliby, jakož i jejími možnými budoucími limity.

Tajemství Putinovy obliby

Cit Rusů vůči Vladimiru Putinovi nabral na vřelosti už na začátku loňského roku v souvislosti se zimní olympiádou v Soči. Kreml napnul veškeré síly, aby z olympijského klání v černomořském letovisku vysochal výkladní skříň ruské slávy. Povedlo se, tedy aspoň v očích běžných Rusů. A souběžně se Soči přišla další šance, jíž režim plně využil: ukrajinská krize.

„Na začátku roku 2014 byli lidé nadšení hrami v Soči a anexí Krymu, načež pocítili potřebu sjednocení proti vnějšímu nepříteli. Dnes si můžeme povšimnout nového faktoru strachu: lidé se bojí, že ztrací to, co mají, a protestují proti protestu,“ prohlásil minulý týden v Moskvě prominentní ruský sociolog Sergej Belanovsky, jeden z autorů výše zmíněné analýzy. 

Muž si v moskevském nákupním středisku GUM zkouší tričko oslavující Putinův úspěch na Krymu.

Na panelové debatě, jež zprávu doprovázela, strachem argumentovali rovněž další členové autorského kolektivu - ti samí experti, kteří správně predikovali jak antiputinovské protesty v letech 2011-12, tak stagnaci ruské ekonomiky v uplynulých dvou letech, připomíná portál listu The Moscow Times. „Lidé před sebou nemají obraz své budoucnosti. Žijí reprodukováním toho, co už mají. A nejvíce se bojí toho, aby o to nepřišli,“ uvedl Lev Gudkov. 

Zklamané naděje

Zpráva ruských odborníků vysvětluje, že za patnáct let své kariéry na samém vrcholu režimu převlékl vůdce Putin několikrát kabát, vždy tak, aby souznil se sociologickými prioritami ruské populace. Zatímco na přelomu tisíciletí se prudce zvedl životní standard a ruská společnost se po divokých 90. letech vrhla do náruče konzumu, o deset let později už se začala dívat dál do budoucnosti a vyžadovat dlouhodobější jistoty - jak materiální, tak sociální. 

Putin se bojí svých nejbližších. Dělá chybu za chybou, říká ruský expert

Jenže Putinův režim tyto naděje zklamal. Průzkumy veřejného mínění na konci roku 2013 ukázaly, že převážná část Rusů se bojí stagnace země a při pomyšlení na budoucnost pociťuje úzkost. Spolu s ní rostla i frustrace, kterou Kreml vnímal jako silnou hrozbu. „Putinova obliba vždy odrážela důvěru lidí v ruskou ekonomiku,“ podotkl na moskevské debatě Michail Dmitrijev z Výboru občanských iniciativ. 

Jan Šír, odborník na problematiku současného Ruska z Institutu mezinárodních studií při FSV UK, názoru ruských kolegů přitakává. Byť varuje, že výsledky průzkumů veřejného mínění v Rusku je nutné brát s rezervou, i když se drží předepsané metodologie a provádí je na vládě nezávislá instituce. „Od nástupu do funkce sázel Putin na konzervativní obdobu, byl to člověk bez ideologie a strategie, bez vize. Zlom přišel s masovými protesty v letech 2011/2012. V reakci na ně sáhl Putin k mobilizaci populace ve snaze dodat režimu legitimizační etos, s masivním využitím nástroje psychologického nátlaku v podobě propagandy,“ uvedl Šír pro Lidovky.cz.

Svědectví ruského trolla: Za 45 tisíc rublů jsem pracoval pro ministerstvo lží

Nastoupila osvědčená ideologická zbraň: nepřítel, který poslouží jako hromosvod frustrace a odvede pozornost od skutečných problémů. „Frustrace Rusů roste z hluboce zakořeněného pocitu méněcennosti a zaostávání, k nimž po rozpadu Sovětského svazu přibyl ještě tesk po ztracené ‚velikosti‘. Právě tento komplex se Putinovi podařilo v posledním roce a půl úspěšně vykompenzovat válkou na Ukrajině, připojením ‚historicky ruských území‘ Krymu a Sevastopolu a ostentativně silovým rozvrácením mezinárodního uspořádání, které podle Rusů neodpovídá jejich velikosti, významu ani poslání, a tudíž ho chápou jako nespravedlivé,“ vysvětluje Šír. 

Moskevská demonstrace na podporu proruských vzbouřenců na východě Ukrajiny.

Manipulace s myslí Rusů

Ruský režim tak umně manipuluje s mentalitou obyvatel a využívá ji k ochraně vlastní moci. „Amorfní Západ, fašismus, nepřátelé Ruska, zrádci národa, pátá kolona - všechno Putinova slova. Vytvoření obrazu nepřítele doma i navenek, navození pocitu ohrožení, které provázelo vývoj ruského státu odnepaměti, Putinovi umožnilo semknout Rusy kolem osoby vůdce a zároveň odvrátit jejich pozornost od potíží, do kterých zemi svou politikou přivedl,“ říká Šír. 

Pocta Héraklovi aneb bizarní oslavy narozenin Vladimira Putina

A právě v tom může vybičovaný kult vůdce Putina narazit. Stojí totiž na nafouknuté bublině, upozorňují ruští odborníci. „Jestli se faktor Ukrajina vytratí, případně pokud se válka změní ve zmrazený konflikt, Putinova popularita pravděpodobně velmi rychle klesne, protože znovu začne hrát roli ekonomika,“ soudí Michail Dmitrijev. 

„Kreativitu ideologů nepodceňuji. Ale podle mého názoru Putin už moc jiných možností kromě válčení nemá. Balancuje na hraně latentní a otevřené konfrontace s vnějším světem, je ovšem otázka, jak dlouho může takovou politiku provozovat. A kam až může vyústit,“ domnívá se Šír. 

Pád rublu hrozí dalším utužováním režimu, říká o krizi v Rusku expert

V reformy směrem k liberalizaci politické scény i občanské společnosti však experti nedoufají. Obávají se spíše, že zápas o udržení moci povede k ještě většímu utahování šroubů. „Režim se mění: autoritářství se nyní přiklání k represivnímu systému. Ve světle protiukrajinské propagandy je reforma Ruska méně pravděpodobná,“ uvedl v Moskvě Lev Gudkov.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.