Lidovky.cz

Hymna revoluce. Za lidi musí někdo křičet, říká rocker mučený v Egyptě

Svět

  7:00
Jeho píseň Irhal změnila svět. Na káhirském náměstí Tahrír zněla z hrdel tisíců Egypťanů, kteří protestovali proti Mubárakově diktatuře. Během revoluce ho mučili a nakonec musel z Egypta utéct. Rocker Ramí Isám, symbol egyptského vzdoru. „Sísího režim je v něčem ještě horší. Každý den umírají lidé,“ říká Isám v rozhovoru pro LN.

Egyptský rocker. Ramí Isám svou písní Irhal protestoval proti režimu prezidenta Husního Mubáraka, ale i proti islamistům z Muslimského bratrstva, kteří Mubáraka vystřídali. foto: Danica Kovačević / Jeden svět

Kdo je Ramí Isám?

Ramí Isám (28) je jednou z hlavních tváří protestů proti režimu Husního Mubáraka na náměstí Tahrír. Jeho píseň Irhal (Odejdi) zařadil časopis Time Out na třetí místo v žebříčku písní, které nejvíc změnily svět.

■ V březnu 2011 byl zatčen a mučen egyptskou armádou. Nyní žije ve švédském Malmö.

■ Věnuje se hard rocku a v roce 2016 by rád vydal první album nazpívané v angličtině.

■ V Praze byl jedním z hostů festivalu dokumentárních filmů Jeden svět.

LN: Mnozí zpěváci říkají, že už nechtějí zpívat svůj nejslavnější song, protože už ho mají dost. Je to i váš případ s písní Irhal, která se stala hymnou egyptské revoluce?

Ne, v té písničce je něco magického, zvláště proto, že nejde pořád o tu samou verzi. Zpívat jsem ji začal v roce 2011, kdy jsem sbíral slogany, které křičeli lidé v ulicích. Poté jsem z nich složil slova písně a přidal melodii. Po 18 dnech jsem ji zpíval při protestu proti Mubárakovi, poté proti armádě, proti Muslimskému bratrstvu a opět proti armádě. Vždy jsem změnil jen pár slov. Kdykoliv ji ale zpívám, cítím vždy něco trochu jiného: zpíval jsem ji za různých okolností, v různé atmosféře, před různými lidmi. Ta píseň je stále živá.

LN: Částečně jste mi už odpověděl i na druhou otázku, ale přesto se ještě zeptám na bližší okolnosti vzniku Irhal.
V prvních třech nebo čtyřech dnech protestů jsem v ulicích poslouchal slogany, ty samé se každý den opakovaly, což bylo trochu nudné. Zjistil jsem, že když z nich udělám písničku, budou mnohem silnější a snadněji lidi zasáhnou. Dal jsem tedy dohromady tři slogany: Pryč s Mubárakem, Lidé chtějí změnu režimu, On odejde, my zůstaneme. Jeden, který jsem napsal sám, jsem k tomu přidal: My všichni máme jeden požadavek: odejdi. Od první chvíle, kdy jsem Irhal začal zpíval, to mělo obrovský efekt. Lidé viděli, že jsou tam slova, která sami vymysleli, takže bylo velmi snadné je tím oslovit. A složil jsem to přímo na náměstí (Tahrír – pozn. red.) ve stanu.

LN: Jaký to byl pocit, slyšet, jak vaši píseň zpívají tisíce hrdel?
Jako umělec mám asi obrovské štěstí. Začal jsem ve 23 letech a Irhal jsem poprvé zazpíval 1. února 2011, kdy bylo na náměstí Tahrír poprvé postaveno pódium. Den předtím jsem to ještě zpíval na zemi mezi stany. Začal jsem zpívat před sto tisíci lidmi a oni zpívali se mnou. V následujících dnech to už bylo 500 tisíc lidí. Bylo to něco nevídaného, chvílemi jsem se cítil jako nejsilnější člověk na světě. Energie, kterou jsem přijímal od těch lidí, byla až neuvěřitelná.

Egyptská revoluce.

Mučili mě v muzeu

LN: Mubárakův režim vás krátce uvěznil a mučili vás elektrickým taserem. Byl to spíš nějaký druh trestu, nebo od vás chtěli získat nějaké informace?
Po celou dobu se mě vůbec na nic neptali, bylo to jen mučení, chtěli tak zlomit našeho ducha. Nic víc.

LN: Jak dlouho to trvalo?
Jeden den, byl jsem zavřený v egyptském muzeu. Armáda si z něj udělala základnu, protože je blízko náměstí Tahrír. Bylo nás tam asi 200, mučili všechny, mě možná trochu více, protože mě znali.

LN: Jak se díváte na režim Muslimského bratrstva, který přišel po pádu Husního Mubáraka?
Výsledek byl pro mě úplně stejný, stejně diktátorská mentalita s lidmi, kteří myslí jen sami na sebe. Muslimské bratrstvo bylo možná ještě horší v tom, že bylo přesvědčené, že jen oni mají pravdu. Co se týče svobody slova, byl ten režim naprosto stejný. Je ale potřeba dodat, že i když Muslimské bratrstvo vládlo zemi, v mnoha ohledech ji zároveň kontrolovala i armáda.

Muslimské bratrstvo se snažilo Egypt zcela ovládnout a udělat z něj zemi podle svých pravidel, čehož se nezávislé opoziční hnutí obávalo. Oni nás už zradili jednou, v roce 2011, kdy odešli z ulic a zúčastnili se parlamentních voleb. Když jsme proto znovu vyšli do ulic, abychom je svrhli, využila toho armáda a převzala moc.

LN: Zkuste porovnat protesty proti Mubárakovi a Muslimskému bratrstvu. Účastnil se jich stejný počet lidí?
Proti Mubárakovi to trvalo 18 dní, šlo to postupně. Ale 30 .června to byl jediný den, lidé měli strach z jakýchkoliv extremistických islámských projektů, to v Egyptě myslím nikdo nechtěl. Proti Muslimskému bratrstvu byly protesty početnější.

Čtyři vztyčené prsty - pro stoupence Muslimských bratří symbol jejich protestu.

Nevím, proč mě zatkli

LN: Kdy jste se rozhodl opustit zemi?
Z Egypta jsem odjel v srpnu 2013. Odešel jsem na dva roky, abych se vyhnul vojenské službě. Zákon totiž říká, že po 30 letech už na vojnu nemusíte, mně je teď 28. Pak se můžu vrátit. V květnu před odjezdem mě ještě jednou zadrželi. Tentokrát mi ale neubližovali, byl jsem jen jednu noc v civilní věznici kvůli hloupému výslechu.

Pořád nevím, proč mě zatkli. Ptali se mě úplně na všechno z mého života, což jsem nechápal, protože už jsem všechno řekl ve svých písničkách nebo v rozhovorech. Neměl jsem vůbec co skrývat, chvílemi jsem policejnímu důstojníkovi říkal: Proč si to nevygooglujete?

Před odjezdem mi také na rok a půl zakázali vystupovat a moje písničky se nesmějí objevit ani v rádiích, nikde. Důvodem odchodu ale byla vojenská služba – kdybych nastoupil do armády, byl by to můj konec. Až se vrátím, možná kvůli tomu půjdu do vězení. Alespoň to ale bude civilní vězení, ne vojenské. Asi si dovedete představit rozdíl mezi nimi. Já už oboje zkusil, tak znám rozdíl.

LN: Jel jste rovnou do Švédska, kde nyní žijete?
Ne, nejdřív do Helsinek, kde jsem zůstal měsíc, v říjnu jsem pak přijel do Malmö, kde jsem získal stipendium jako hostující hudebník. Pro umělce je to skvělá příležitost – dostanete bydlení, pracujete ve skvělé atmosféře a tvůrčí svobodě a máte dva roky na to, abyste vytvořili něco nového.

LN: Mnoho lidí říká, že současný režim prezidenta Sísího je ještě brutálnější než ten Mubárakův. Proč myslíte, že Egypťané přišli o svobodu tak rychle?
To je jednoduché, v Egyptě žije mnoho nevzdělaných lidí. Když se ptáte, proč znovu a znovu ztrácíme to, co jsme si vymohli v ulicích, je to způsobené tím, že nevzdělané lidi je snadné přesvědčit. Zvláště když si je toho vláda vědoma a šíleným způsobem kontroluje média. Hlavně starší lidé jsou naprosto nevzdělaní.

Ale i když revoluce z roku 2011 nedosáhla svých cílů, jedné věci jsme dosáhli – změnili jsme myšlení mladé generace, a to o 180 procent. Jsem si jistý, že příští generace budou chytřejší a silnější než my. Budou nám trochu závidět a snažit se také o takovou revoluci. Je jen otázka času, než vyrostou a vyjdou také do ulic. Je potřeba stále udržovat plamen revoluce.

LN: Jste i nyní ve Švédsku stále politicky aktivní?
Ano, nejlepším způsobem komunikace s mými fanoušky jsou sociální média, ať už jde o Facebook, nebo YouTube. Teď je to ale trochu těžší, protože v Egyptě v ulicích neprobíhají žádné protesty. Zase tak ale o nic nepřicházím a doufám, že na mě počkají a začnou s tím, až se vrátím. Po odjezdu jsem ale vydal tři nové písničky, jedna z nich je velice emotivní a je proti Sísímu.

Jezdím také po Evropě a snažím se šířit pravdu. Spousta lidí v Evropě si myslí, že armáda zachránila Egypt před Muslimským bratrstvem. To samozřejmě dobré nebylo, teď jsme se ale ocitli v jiném marasmu, který není o nic lepší.

Kdokoli jde proti, musí do vězení

LN: Myslíte, že Sísího vláda vydrží podobně dlouho jako ta Mubárakova?
Sísího vláda dlouho nevydrží, vojenský režim ale ano. S vojenským režimem teď není lehké skončit, protože ovládají všechno. Samotný Sísí nepředstavuje problém. Když sledujete vývoj v Egyptě, vidíte, že už začíná slábnout, trpí nestabilitou, začíná panikařit. Začal hodně hrát na kartu terorismu, protože už mu nic jiného nezbývá.

LN: Dělá Sísího režim rozdíly mezi opozicí islamistickou a liberální?
Kdokoliv jde proti nim, musí do vězení. Abych byl ale spravedlivý – k příznivcům Muslimského bratrstva se chovají hůř. Už jen proto, že uvěznit někoho ve jménu boje proti terorismu je velice snadné. I když to jsou třeba jen studenti, kteří vyjadřují své názory při pokojných pochodech. Ve vězení je ale i mnoho nezávislých aktivistů a v posledním roce a půl je to i mnoho dívek, to dříve nebývalo. Během protestů v roce 2011 nebo 2013 zadrželi dívky vždy na dva tři dny, aby je pak pustili. Teď je tam drží.

LN: Jak se díváte na fakt, že Sísího režim považuje Západ za umírněný a je pro něj jedním z hlavních spojenců v arabském světě?
Ano, přirozeně to jsou spojenci, protože Sísí dělá to, co chce i mezinárodní společenství. Ani bych se o nich nezmiňoval jako o umírněných nebo extremistických – jsou to prostě gangsteři, kteří chtějí ovládat vše.V Egyptě vládne skutečná diktatura a v některých ohledech je ještě horší než ta Mubárakova. Ve věznicích každý den umírají lidi kvůli mučení. To opravdu není umírněný režim.

LN: Jak jste se vlastně dostal k hardrocku? To není v Egyptě zrovna obvyklé...
To není vůbec obvyklé. Myslím, že jsem ve své zemi prvním hardrockovým zpěvákem, který zpívá v arabštině. V minulosti už jsme měli pár dobrých skupin, které zpívaly anglicky. Je to moje vášeň a oblíbená hudba, inspirovala mě Nirvana, System of a Down, Rage Against The Machine. Myslím, že v naší zemi tenhle styl hudby potřebujeme, protože je to nejlepší způsob, jak popsat vztek. Lidé v Egyptě sami křičet nemohou, tak potřebují hudbu, která bude křičet za ně.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.