Lidovky.cz: Finské námořnictvo v úterý odpálilo výstražné nálože proti „neznámému objektu“ ve svých teritoriálních vodách (více zde). Prevence, nebo obrana vůči reálnému nebezpečí?
Systém, který chrání finské teritoriální vody, poprvé objekt zachytil už v pondělí kolem poledne. Ačkoli úřady oficiálně nepotvrdily, že se jednalo o ponorku, jiné vysvětlení „neznámého podvodního kovového objektu“ se stěží nabízí. V úterý pak finské námořnictvo přistoupilo k vámi zmíněnému kroku: malé výbušné nálože měly ponorku pouze varovat a dát jí najevo, že byla odhalena, nikoli ji poškodit, nebo dokonce zničit. Poté ponorka zmizela, nicméně pobřežní vody dál prohledávají finská plavidla. Země, která ponorku vyslala, pravděpodobně chtěla otestovat citlivost finských podmořských obranných systémů a angažmá finského námořnictva.
Domnívám se, že finské obranné síly tímto krokem dobře prokázaly, že jsou připravené užít sílu. Pokud by nepodnikly nic, země, jež za „neznámým objektem“ stojí, by si to mohla vyložit jako signál k dalšímu narušování teritoriálních vod Finska. Nyní snad pochopila, že si má dávat pozor, a dalších podobných incidentů se vyvaruje. Výstražné nálože jsou nesrovnatelně účinnější metoda než bezzubé diplomatické protesty, už kvůli tomu, že daný stát svou účast nepřizná.
HUNT FOR RED APRIL: Finnish navy fires on suspected submarine in territorial waters. http://t.co/xqNiN4NQZs pic.twitter.com/WuFNesDgZg
— Chuck Pfarrer (@ChuckPfarrer) 28. Duben 2015Lidovky.cz: Finsko případ stále vyšetřuje a konkrétní obvinění nevyslovilo, dřívější obdobné incidenty však často spojovalo s Ruskem. S ním ho poutá nejen komplikovaná historie, ale i přes 1300 km dlouhá hranice. Mají se Finové svého souseda bát?
Jedno přísloví říká, že pokud neustále předvádíte, jak velké máte svaly, ve skutečnosti jste slabí. Všechna ta narušování vzdušného prostoru, ponorky a okázalá vojenská cvičení v pohraničí nejsou ničím jiným než nástrojem politického nátlaku. Finsko rozhodně není Ukrajina. Kde, mimochodem, otevřenou agresi ze strany Ruské federace vidíme. Už si konečně nalijme čistého vína: mluvit o „ukrajinském konfliktu“ je podobné, jako bychom mluvili o „československém konfliktu“ v roce 1968 nebo „maďarském konfliktu“ v roce 1956. „Občanská válka na Ukrajině“ je konstrukt ruského režimu a jeho taktiky hybridní války.
Moskvě se nelíbí sbližování Finska a Švédska s NATO |
Ovšem ve Finsku zdaleka nemá takové šance jako na Ukrajině. Nehledě na to, že finské obranné síly jsou silné, odolné a k ochraně státního území velmi dobře vycvičené. Samozřejmě, že čistě teoreticky by ruská armáda mohla zaplavit Finsko. Ruská armáda by mohla zaplavit prakticky cokoli. Ale jakou cenu by Moskva za takový extrémní scénář zaplatila? Nemyslím si, že Rusko pro Finsko představuje bezprostřední vojenskou hrozbu.
V březnovém rozhovoru se švédským listem Svenska Dagbladet Andrej Illarjonov uvedl, že Vladimir Putin neupustí od snahy „dobýt“ Bělorusko, pobaltské státy a Finsko. „Není to na pořadu dne ani dnes, ani zítra. Ale nebude-li Putin zastaven, dříve či později se tento problém objeví. (Putin) několikrát řekl, že komunisté dělali velké chyby. Může docela dobře prohlásit, že bolševici v roce 1917 zradili ruské národní zájmy, když poskytli Finsku nezávislost,“ varoval Illarjonov. |
Lidovky.cz: Putinův exporadce Illarjonov nicméně nedlouho po anexi Krymu varoval, že po Ukrajině bude Kreml chtít „dobýt“ Finsko, Bělorusko a Pobaltí. Nesdílíte jeho obavy?
Aniž bych chtěl někoho kritizovat, faktem je, že přehnané scénáře jsou pro mnohé proroky špatných zpráv zárukou popularity. S pohledem Andreje Illarjonova jsem nesouhlasil před rokem a nesouhlasím s ním ani teď, především jedná-li se o Finsko.
Otázka šíření ruského vlivu je komplikovanější. Z ruského úhlu pohledu nemusí vliv nutně znamenat invazi a obsazení konkrétního území jako na Ukrajině. Vojenská agrese je pouze jednou z možných cest, tím spíš v případě s Ruskou federací sousedících států. Pákou může být jejich závislost na ruské energii nebo strategické obchodní vztahy - jak Finsko, tak pobaltské republiky z exportu do Ruska značně profitují. Nabízí se pochopitelně i ověřený nástroj v podobě ruskojazyčné menšiny. A také umění využít slabosti svého protivníka, ve kterém excelovali už Sověti. Slavný přeběhlík z KGB Stanislav Levčenko kdysi prohlásil, že KGB objevíte všude, kde jsou vaše slabá místa. Praxe dnešního Ruska není jiná, především v oblasti mnohovrstevnaté korupce státních struktur, od politiků přes policii či tajné služby k různým úrovním státní správy...
Lidovky.cz: Jakou Achillovu patu má Finsko?
Obchod a energie jsem zmínil. Finsko je však v nesrovnatelně pohodlnější pozici než Pobaltí, neboť na rozdíl od něj nemá početnou ruskojazyčnou minoritu. Místní Rusové jsou většinou nově příchozí a dobře integrovaní, samotní Finové navíc rusky příliš nemluví, takže ruská média, jinde tak účinná, tu mají nesrovnatelně menší dopad. Ještě důležitější je, že finská společnost je velmi odolná proti korupci, jejíž úroveň je tu opravdu velmi nízká. Obojí slouží jako poměrně solidní štít proti ruskému vlivu.
Lidovky.cz: Přesto ve Finsku v poslední době sílí hlasy po reformě bezpečnostní politiky. Finsko už navázalo strategickou vojenskou spolupráci se Švédskem, Norskem, Dánskem a Islandem, ozývá se dokonce volání po vstupu do NATO...
Pravda. Někteří by rádi zamířili do NATO, jiní by chtěli větší investice do obrany státu. Uvidíme, jak se zachová nová vláda, která je po nedávných volbách teprve v zárodku (parlamentní volby ve Finsku: Povedu Finsko jako úspěšnou firmu, slibuje vítězný milionář). Ano, Finsko není členskou zemí NATO a na případný ozbrojený útok na finské území by se nevztahoval článek 5 alianční smlouvy.
Článek 5Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti. |
O kolektivní obranný systém NATO se tedy Finové zatím opřít nemohou, ale jak už jsem říkal, jejich schopnost sebeobrany je na velmi vysoké úrovni. Prohlubující se spolupráce s dalšími severskými zeměmi, především se Švédskem, je další významný faktor. Shoda každopádně panuje v tom, že výdaje na obrannou politiku musí být navýšeny. A zdá se, že navzdory ekonomické krizi je s tím finská společnost srozuměná.
Lidovky.cz: Ekonomické krizi čelí i Rusko. Tamní vláda vyzývá Rusy k trpělivosti a utahování opasků, do státních médií však proudí peníze...
Většina ruské mediální sféry je zapojena do probíhající hybridní války. „Strategická komunikace“, mám-li použít termín NATO, je její zásadní součástí. Slouží nejen vojenským cílům, ale může být rovněž šikovným nástrojem politického a ekonomického nátlaku. A ve srovnání s vojenskými útoky vyjde pořád levněji. Nehledě na to, že je schopná mnohem cílenějšího a preciznějšího úderu než například jaderná zbraň.
Boj proti ukrajinským fašistům? Obelhala mě propaganda, líčí žoldnéř |
Podívejte se na postsovětský region. Rusko svých informačních nástrojů využívá k fabrikaci separatistických hrozeb, k šíření záplavy nepravdivých zpráv, k oslabování jedné politické strany a posilování jiné, výstižným příkladem byly loňské moldavské volby. Lokální média jsou mnohde nevalné kvality a v konkurenci ruských, které poskytují velmi kvalitně zinscenovanou show, u běžných diváků často neobstojí. V postsovětských zemích má ruská propaganda obrovskou moc.
Lidovky.cz: A situace u nás, ve střední Evropě?
Ve střední a západní Evropě přímý vliv ruských médií samozřejmě klesá, navíc panuje větší povědomí o nebezpečí, které ruská informační válka představuje. Bolestně patrný je však jiný aspekt prokremelské propagandy. Jejím hlavním cílem na našem území totiž není předsvědčit nás o tom, že ruský narativ je pravdivý, ale zaplavit informační prostor dezinformací a vytvořit tak chaos, ve kterém čtenář ztrácí schopnost orientace, až nakonec přestane věřit všemu a všem.
Moskva má pro Kyjev deset otázek ohledně letu MH17, čeká na odpovědi |
Vzpomeňte si, co se dělo po sestřelení letu MH17. Hned ten den se v ruských médiích a různých internetových agenturách, zodpovědných za trolling západních médií, objevilo hned několik paralelních diskursů, některé si dokonce protiřečily. Malajsijský boeing sestřelili Ukrajinci, aby to svedli na Rusy. Boeing sestřelili Ukrajinci, ale omylem, ve skutečnosti mířili na letadlo Vladimira Putina. Boeing byl plný naaranžovaných mrtvol a řídilo ho dálkové ovládání, které také vyvolalo jeho výbuch. Boeing sestřelil ukrajinský vojenský letoun Suchoj 25. To je ovšem těžký stroj určený k podpoře pozemních operací, takže jeho maximální výška je asi 7 tisíc metrů, zatímco MH17 letěl ve výšce 10 kilometrů. Takže nastoupila editace příslušné stránky na Wikipedii. Což pravdu nezmění: když upravíte text na Wikipedii, neznamená to, že Suchoj 25 najednou vyletí výš. Ale ty, kteří si na Wikipedii ověří „fakta“, to ovlivnit může.
Proruští separatisté na místě, kam se zřítil sestřelený malajsijský boeing.
To je realita informační války: fakta ztrácejí moc, důležitý je výklad. A ten proniká také do západních médií, získává sílu všude tam, kde chybí odbornější pohled a porozumění. Experti vědí, že let MH17 omylem sestřelila proruská strana pomocí techniky dodané z Ruska. Ale expertní obec, to je několik set lidí, zatímco zprávy čtou miliony. Prokremelská média měsíce operovala s tím, že do Ruska utekly statisíce lidí z jihovýchodní Ukrajiny, ta čísla přebírala, byť s jistými rezervami, i západní média. Minulý týden vydala OSN zprávu, v níž uvádí, že potvrdit může pouhých 30 tisíc uprchlíků.
Svědectví ruského trolla: Za 45 tisíc rublů jsem pracoval pro ministerstvo lží |
Další příklad, tentokrát ze západu Ukrajiny: na začátku jara vyšla zpráva, že se tamní Rusíni dožadují autonomie. Rozhodnutí prý padlo na „všesvětovém sjezdu Rusínů“. Předseda Národní rady zakarpatských Rusínů Jevhen Župan sice popřel jak požadavek na autonomii, tak konání samotného sjezdu, ale semínko už bylo zaseto. (O údajném konání sjezdu informovala s odvoláním na „předsedu“ kongresu Petra Hecka ruská agentura TASS. „Petro Hecko se na Zakarpatské Ukrajině v posledních letech vůbec nevyskytuje. Od loňského roku zato aktivně vystupuje v propagandistických článcích ruských médií a vzpourách na Ukrajině a separatismu v Zakarpatské oblasti. Bylo po něm vyhlášeno celostátní pátrání,“ ohradil se Župan v listu Ukrajinska pravda, pozn. red). Člověku, který pamatuje socialismus, při frázi „všesvětový sjezd“ blikne výstražné světlo a vzpomene si na sovětskou propagandu. Jenže na jiné čtenáře to bude působit hodnověrně: kongres, oficiální prohlášení a nějaká ta fotka hodnostářů v konferenční místnosti, případně vhodně vybavená internetová stránka, servery nabízející takzvané alternativní zprávy ... S jejich pomocí se z reality stává konstrukt. A to je velmi nebezpečné.
Berličky ruské propagandy: databáze výsměchu a vlastenecká ‚Wikipedie‘ |
Lidovky.cz: Jak se bránit? Tím spíš dnes, kdy informačnímu chaosu, o němž jste mluvil, nahrává překotné internetové zpravodajství a sociální sítě?
Metody kremelské propagandy jsou už od sovětských dob stejné, mění se pouze prostředky. Sověti neměli internet ani sociální sítě, zato vytvářeli fiktivní spolky, falešné organizace, v zavedených listech publikovali dopisy „čtenářů“... Snaha porozumět informační válce připomíná skládání puzzle: hodně věcí podléhá utajení, takže k sobě skládáte jednotlivé střípky. Díky svědectví přeběhlíků z KGB a archivním dokumentům zpřístupněným po rozpadu SSSR máme představu o fungování sovětské propagandy. Víme také dost o dnešní strategii, v Rusku existuje samostatný vědecký obor politěchnologija (politické technologie), v jehož rámci vychází bohatá odborná literatura, věnovaná práci se lží. Pokud ji studujete, poskytne vám to poměrně slušný vhled do jejich způsobu přemýšlení. Politěchnologija je v Rusku velice rozvinutá a silná disciplína.
MACHÁČEK: Jak čelit ruské propagandě |
Naše síla zas spočívá v profesionální novinařině. Je pravda, že ruský režim ji využívá ve svůj prospěch: vyvážené zpravodajství by správně mělo poskytnout prostor všem zúčastněným stranám, čímž do západních médií proniká ruská propaganda. Jenže: máme snad zakázat ruská média? Technicky je to samozřejmě možné, ale co svoboda slova? Pokud se jí vzdáme, ztratíme to, co nás od ruského systému odlišuje. Naopak: pokud představitelé Ruské federace tvrdí, že na Ukrajině nebojují žádní regulérní ruští vojáci, nechte jejich hlasy zaznít. A pak je vyvraťte důkazy: navzdory tvrzení Kremlu byli hluboko na ukrajinském území zadrženi ruští výsadkáři a jejich tanky; podle oficiálního vysvětlení se ztratili. Například. Nezbytně potřebujeme novináře-specialisty, kteří region soustavně a hloubkově sledují, dobře se v tamním dění orientují a jsou schopni propagandu demaskovat. Redakce jim musí poskytnout potřebné podmínky. To je nejúčinnější zbraň proti útokům informační války, jejíž dopady sahají daleko, daleko za rámec Ukrajiny.
ANDRÁS RÁCZ András Rácz, maďarský analytik a historik, odborník na postsovětský prostor. Se serverem Lidovky.cz hovořil v Helsinkách, kde působí jako výzkumný pracovník vládního Finského institutu mezinárodních vztahů. V současnosti se soustředí na problematiku hybridní války, o níž připravuje monografii. |
