Vrstva sopečného popela z Calbuca je až půl metru vysoká, bortí stavby, líčí Češka z Chile

Lidovky.cz: K prvnímu výbuchu sopky Calbuco došlo už 23. dubna. Vy momentálně pracujete jako dobrovolníci v městečku Ensenada, které je přímo zasažené erupcí vulkánu. Jaká je tam situace? 
Když nyní ve čtvrtek přišla třetí erupce, tak bylo město a obecně celé okolí v okruhu 20 km od sopky opět okamžitě evakuováno. Tento výbuch byl ale o mnoho menší, než ty dva z dubna, teď šel dým do výšky pět kilometrů, předtím více jak třikrát výše, a zároveň nešlo o takové překvapení - sopka celý týden lehce doutnala a všichni věděli, že riziko dalších erupcí potrvá až několik měsíců.

Lidovky.cz: Jaká byla první reakce lidí?
V momentě výbuchu obyvatelé včetně vojáků vytáhli foťáky a mobily, vulkán si několik minut fotili a až pak jsme všichni odjeli pryč. Lidé byli klidní i proto, že dým šel očividně na jinou stranu, než kde leží Ensenada, takže jim nehrozil další zásyp sopečnou sutí. Vrstva zásypu z předchozích erupcí byla asi tak půl metru vysoká, pod jeho tíhou dokonce spadlo několik hůře zkonstruovaných staveb, i když obytné domy prý ne. Není to žádný jemný prášek, jak by se mohlo zdát, ale štěrk tvořený malými sopečnými kamínky. Jeho odklízení bude trvat ještě několik týdnů až měsíců.

Lidovky.cz: Hrozí další erupce či sesuvy půdy kvůli blížícímu se dešti, případně co je teď největší obavou?

Právě proběhla třetí erupce (rozhovor vznikal v sobotu odpoledne - pozn.red.) a není jisté, co přijde příště. Po překvapivé a mohutné první erupci následovala ještě větší druhá, která několik hodin chrlila do ovzduší prach, popel a kamínky a už obsahovala i výron lávy. Podle našich informací se už neočekává horší erupce, než byly první dvě, ale jak už jsem zmínila, riziko tu je - vulkán se probudil k životu. Zároveň velké obavy budí déšť, který může způsobit masivní sesuvy půdy a zejména sopečného popela ze svahů sopky. Ten totiž po smísení s vodou vytváří masu podobnou tekutému betonu, který teče podél řek dolů a smete vše, co mu stojí v cestě. Naštěstí neprší, takže se lidé mohou na omezenou dobu vrátit a pokračovat v odklízení škod. I tak ale od 17 hodin platil v dané oblasti zákaz pobytu, takže na noc se všichni museli vrátit do provizorního ubytování v sousedních městech. Mluvíme o 6600 evakuovaných lidech. Tato situace může trvat i několik měsíců, což je prostě nepředstavitelné.

Lidovky.cz: Od kdy jste na místě a s čím pomáháte místním?  
Do Ensenady jsme se dostali tuto středu. Když došlo k první erupci, tak jsme byli asi 300 kilometrů jižněji, což je na jihoamerické poměry v zásadě nedaleko. Protože jsme stejně mířili tím směrem, tak jsme se rozhodli zkusit se dostat aspoň do Puerto Monttu, města v bezpečné vzdálenosti od sopky, ale odkud se dá již vidět a odkud lidé pořídili dechberoucí záběry prvních erupcí. Tam jsme se dozvěděli, že je možné zapojit se přímo do uklízení následků erupce, takže jsme neváhali. Trochu jsme se tedy obávali, že bude těžké se do Ensenady dostat, protože silnice jsou uzavřené a jen tak někoho sem nepustí. Měli jsme ale štěstí, podařilo se nám stopnout armádní konvoj, který jel do oblasti zásobovat farmy krmivem pro zvířata a pomáhat odklízet. Byli moc přátelští, zajímali se, odkud jsme a oceňovali, že chceme jít pomoci. Martin (přítel Jany - pozn. red.) se s nimi vydal shazovat štěrk ze střechy a mě vysadili před jednou zasypanou restaurací, kde jsem se připojila ke skupince studentů z Puerto Monttu, kteří odhazovali hromady suti napadané všude okolo. S majitelkou restaurace jsme se pak večer domluvili, že u nich několik dnů zůstaneme a budeme pokračovat v odklízení.

Lidovky.cz: Co je pro vás, jako dobrovolné pomocníky, největší překážkou?

Pro nás tu nejsou prakticky žádné překážky, rodina, které pomáháme, nás vzala k sobě domů do Puerto Varasu (asi 40 km od Ensenady), takže u nich máme zdarma ubytování i jídlo a jsme součást jejich týmu. Nevím o tom, že by byli v oblasti další zahraniční dobrovolníci, pokud nepočítám Argentince, kteří to mají kousek a několik jich ve městě dlouhodobě pracovalo a jednoho Australana, který je náš kamarád a přišel tam s námi. Ale viděla jsem několik skupinek studentů, kteří jezdili pomáhat z okolních měst. U silnice jsem také narazila na člověka a obyvatele Puerto Varasu, kteří přijeli do Ensenady s uvařenou polívkou a nabízeli ji zdarma všem okolo na zpříjemnění odklízecích prací, jako projev solidarity. Ta je vidět na každém kroku a lidé se tu na sebe usmívají. Moc doufám, že je nečeká další vlna popela, která by dosavadní práci zmařila. 

Lidovky.cz: Jsou na místě zranění?
Ne, žádné oběti ani zranění naštěstí nejsou. Bohužel ale v té oblasti zemřela spousta hospodářských i domácích zvířat. Prý byly zasaženy i chovy lososů a mušlí u okolních pobřeží, což bude mít pro obyvatele špatné ekonomické důsledky.

Lidovky.cz: Jak rozsáhlou oblast erupce sopky zasáhla
Evakuovaná je oblast 20 km okolo sopky, ale zasažená oblast je o mnoho větší. Velkou smůlu mají Argentinci - většina sopečného prachu jde díky směru větru vždy k nim, část doputovala i do Uruguaye.

Lidovky.cz: Úřady evakuovaly tisíce lidí. Většina z nich se krátce před výbuchem vrátila domů po předchozí evakuaci 4500 osob nařízené o týden dříve, aby zjistili škody na svých obydlích. Ty jsou jak velké? Jak moc to poničilo domy? 
Nedokážu odhadnout přesné škody, ptala jsem se lidí a taky nevědí.

Lidovky.cz: Je problém sehnat v postižených lokalitách jídlo a vodu? 
S pitnou vodou je problém - v postižených oblastech byly zastaveny dodávky vody, takže se všude rozváží a distribuuje balená voda. V televizi jsem viděla zprávu o tom, že paní Valentina si teď musí vařit maté (typický nápoj rozšířený hlavně po Argentině a Uruguayi, ale i v této části Chile) z minerální vody z lahve, protože z kohoutku si teď vodu nenatočí. Viděla jsem ale i méně úsměvné reportáže - například o tom, jak obyvatelé nesouhlasili s celodenním zákazem vstupu. Potřebovali zkontrolovat majetek a nakrmit zvířata, policie je ale do oblasti nepustila. Teď už je to možné.

Lidovky.cz: Mrak s popelem omezil dopravu, hlavně leteckou. Jak funguje jiná?
Nemám přehled o současné letecké dopravě, ale nějaké další lety zřejmě byly zrušeny, i když určitě ne v takovém rozsahu, jako předtím. Jak už jsem zmiňovala, doprava do postižené oblasti je velmi omezená - prakticky jen na majitele domů a pozemků, armádu, novináře a dobrovolníky. To má dopady i na turistický ruch, který je v této oblasti významný. Ale naštěstí skončila hlavní sezóna a přichází zima, takže turistů zde významně ubylo.

Lidovky.cz: Máte za sebou už podobnou zkušenost? Jak jste se vůbec s přítelem dostali k tomu, že pomáháte v Chile?
S prací v oblastech postižených nějakou katastrofou jsme žádné zkušenosti zatím neměli, ale při našem cestování po Jižní Americe jsme už několikrát pracovali jako dobrovolníci, například v útulku pro zvířata v Bolívii nebo na chilské ekofarmě. Na příští rok máme domluvenou výuku angličtiny v Mexiku. Já to beru jako samozřejmost - když můžu, tak pomůžu. Nám samotným vycházejí lidé, které potkáváme, neuvěřitelně vstříc, až mi občas nad jejich pohostinností zůstává rozum stát - to platí pro všechny země, které jsme během 8 měsíců na cestě stačili už poznat. Jsem tedy ráda, že můžu trochu vybalancovat naši karmu a přiložit ruku k dílu.