Půl čtvrté odpoledne, na pohotovosti v nemocnici Mater Hospital na Eccles Street v Dublinu nás vítá přeplněná čekárna. Je jasné, že to bude na dlouho. Šest nebo sedm hodin, smiřujeme se v duchu s realitou a vzpomínáme na varování Čecha, který v Irsku žije už několik let. Za scénář, že se vrátíme na hotel kolem půlnoci, bychom nakonec byli rádi. Jenže v nemocnici jsme strávili dlouhých devatenáct hodin, odešli jsme chvíli před polednem následujícího dne...
Hodiny na plastové židli
Kdy se otevřou dveře, kdy zavolají naše jméno? ptali jsme se první tři hodiny v čekárně s očima nalepenýma na bílé lítačky, které se otevíraly jen místnímu personálu. Volání „Rozalíí, Rozalíí“ se nakonec ozvalo pětkrát: jednou kvůli změření teploty na chodbě, podruhé zas kvůli předání léků proti silné bolesti. To zřejmě, aby naše příbuzná-pacientka přežila další hodiny v nepohodlné poloze na plastové židli.
Mater Hospital v Dublinu.
Zkušenost místních s pohotovostí nám zkrátka chyběla. Ira jste poznali téměř jistě - podle polštáře a igelitky plné jídla. Právě něco k snědku nám při čekání chybělo nejvíc. A také nervy, které se ztrácely s každou další hodinou strávenou koukáním do bílé zdi. Definitivně nás pak opustily, když se nenáviděné a nejspíš i zakleté dveře otevřely za zvuku hysterického pláče matky, které právě po nehodě zemřel syn.
Dlouhé čekání nakonec zrodilo alespoň krátké nemocniční přátelství s postarším párem, který hypnotizoval tisíckrát prokleté dveře stejně vytrvale jako my. Oběma mohlo být kolem osmdesáti. Irský dědeček přijel do nemocnice pozdě odpoledne kvůli vysokému tlaku a celkové nevolnosti v doprovodu své ženy. Vypadal zesláble, ale odhodlaně.
Kromě nich nám dělali společnost narkomani a bezdomovci, kteří se do čekárny přišli schovat před chladnou nocí. I oni se ale registrovali u okénka. Zřejmě šlo o „známé firmy“, jak jsme vypozorovali z chování ochranky, která několikrát zasáhla do jejich šarvátek.
Mraky specialistů
Stejně jako hodiny nás míjeli i specialisté, jejichž jedinou diagnózou ostré bolesti v zápěstí bylo doporučení k dalšímu lékaři. Ani čtvrtý nám však neřekl, co bolest způsobuje. Čekáme dál... tentokrát na druhý rentgen, ten první se totiž někde zatoulal.
Až pátá odbornice přišla s diagnózou a předpisem na prášky, kvůli kterým jsme tam předminulý den odpoledne přišli. Sotva jsme ji dokázali vnímat. S radami, jak zmírnit bolest a předpisem na léky jsme utekli k východu. Z čekárny nás doprovázely pohledy, ze kterých čišela stejná zoufalost, jakou jsme cítili my předešlých devatenáct hodin. Dovolená může pokračovat.
Běžná praxe
Dlouhá čekací doba a přehlcenost ve zdravotních zařízeních není v Irsku neobvyklá. Tamní tisk dokonce sestavil žebříček zařízení podle čekací doby a počtu pacientů. Podle výzkumů, které uspořádal deník Irish Times či Irská organizace zdravotních sester a porodních asistentek, se zahlcenost na pohotovostech v lednu tohoto roku dostala téměř na rekordní úroveň.
Doporučení ministra zdravotnictví Leo Varadkara: Upřednostněte menší zařízení před nemocnicemi. I zástupce velvyslankyně v Irsku Petr Kubera serveru Lidovky.cz potvrdil, že se na něj už párkrát Češi obrátili o pomoc kvůli tomu, že byli pozdě ošetřeni. Podle něj je ale popsaný případ z dublinské nemocnici svou délkou spíše výjimečný. Jako univerzální radu však doporučuje, aby se lidé na cesty do Irska připojistili a nespoléhali jen na „modrou“ kartičkou pojištěnce EU.
