Psal se rok 2007 a prezident Vladimir Putin opět zářil v další z pravidelných televizních besed s občany Ruské federace. Z publika tehdy povstal sedmdesátiletý mechanik Alexandr Sibert z Novosibirsku a požádal hlavu země o komentář k následujícímu tvrzení: bývalá šéfka americké diplomacie Madeleine Albrightová prohlásila, že Sibiř má příliš velké zásoby nerostného bohatství, aby je nespravedlivě ovládalo pouze Rusko. Co soudí prezident o touze Američanů po ruském vlastnictví?
Politická erotika
Vladimir Putin v tradiční debatě s občany (2015).
„Vím, že někteří politici takové myšlenky v hlavě nosí,“ opáčil Putin. Vládce Kremlu ovšem neprodleně ubezpečil diváky, že Rusko si svůj majetek ochrání, a výše zmíněné tvrzení označil za „politickou erotiku“: „Tyhle ideje jsou cosi jako politická erotika. Někomu snad poskytují potěšení, ale jen stěží povedou k čemukoli dobrému.“ Přesto Putin nezapomněl podotknout, že si není vědom toho, že by Albrightová takový výrok kdy pronesla.
Navzdory jeho slovům vyplouvá závistivé prahnutí po ruském bohatství pravidelně na povrch, obvykle jako jeden z argumentů, proč Washington vůči Moskvě chová nepřátelské city. Naposledy se tak stalo před pouhými několika dny, a to ústy šéfa ruské bezpečnostní rady Nikolaje Patruševa.
Spojené státy by si podle Patruševa přály, aby „Rusko jako stát vůbec neexistovalo. Protože nám patří ohromné bohatství. Američané si myslí, že nám nenáleží po právu, podle jejich názoru ho totiž neužíváme k jejich prospěchu. Pravděpodobně si vzpomínáte na výrok bývalé americké ministryně Madeleine Albrightové, která prohlásila, že ani Dálný východ, ani Sibiř Rusku nepatří,“ sdělil Patrušev redaktorce listu Kommersant.
Kde a kdy?
Kde tedy dnes už bezmála okřídlený výrok zazněl? Robert Šlegel, někdejší předseda prokremelské mládežnické organizace Naši, který údajné tvrzení Albrightové rovněž citoval, objasnil jeho původ v roce 2007 reportérce listu The Moscow Times. Albrightová jej prý měla pronést v televizním rozhovoru s Alexejem Puškovem, moderátorem analyticko-zpravodajského pořadu Postskriptum.
Ruská média zbožňují Kreml jako milenku, říká opoziční novinář |
„Jsem si absolutně jistá, že žádné takové interview se nekonalo,“ namítla tehdy šéfredaktorka pořadu Oksana Janovskaja. Puškov jí vysvětlil, že pouze citoval výrok, který někde zaslechl - aniž by si ovšem vybavoval, kdy a kde k tomu došlo, sdělila Janovksaja Moscow Times. „Tehdy ho citovalo hodně lidí,“ doplnila.
„Nejenže jsem ten výrok nepronesla, ale nikdy jsem si nic takového ani nemyslela,“ bránila se už před lety Albrightová. Marně. Netušila totiž, že její mysl se pro Rusko už dávno stala otevřenou knihou.
Okultistům stačí talent. A fotka
Neboť skutečný původ inkriminovaného výroku nesmíme hledat ve slovech exdiplomatky, ale v jejích myšlenkách. Tedy alespoň podle Borise Ratnikova, vysloužilého generála FSO (Federální služby ochrany), který celou kauzu obšírně vysvětlil před devíti lety v exkluzivním rozhovoru pro Rosijskaju Gazetu.
Svědectví ruského trolla: Za 45 tisíc rublů jsem pracoval pro ministerstvo lží |
Ratnikov se listu svěřil, že ruští zpravodajci mají k dispozici vysoce tajné okultní oddělení, jež ve svých řadách soustředí nadpřirozené talenty. Jejich nadání podle něj využívala už sovětská KGB, která jím umně operovala ve studené válce. „Skoro všichni lidé s nadpřirozenými schopnostmi byli pod kontrolou KGB,“ vylíčil Ratnikov. Do utajované sekce prý Moskva napumpovala už stovky milionů rublů.
Díky těmto bohatým investicím pak mysl protivníků nepředstavovala větší problém. Albrightová se stala terčem agentů-okultistů několik týdnů před zahájením vojenské intervence NATO v Srbsku - a Ratnikov, sám obdařen telepatickým nadáním, byl přímo u toho. „Naši specialisté se naladili na její fotku a všechno sesbírali,“ poodhalil roušku tajemství. Mezi „vším“ figurovala například „patologická nenávist vůči Slovanům“ a také to, že Albrightová „byla rozhořčená, že Rusko drží největší přírodní bohatství na světě“.
Záhada objasněna.
Mimochodem, Ratnikov se rovněž pochlubil, že to byl právě on, kdo svou okultní mocí úspěšně intervenoval ve vyhroceném rusko-japonském sporu o Kurilské ostrovy. Zabránil prý také válce s Čínou a na samém začátku 90. let pronikl do mysli tehdejšího amerického ambasadora v Moskvě Roberta Strausse, odkud se vynořil s poznáním, že zastupitelství Spojených států disponuje „výbavou pro psychotronické ovlivňování Moskvanů.“
