Lidovky.cz

Před 10 lety udeřili v Londýně teroristé. Nyní se městem volně procházel muž s vlajkou IS

USA

  6:10
LONDÝN - Datum 7. července 2005 znamená pro Brity to samé, co pro Američany 11. září 2001. Tehdy došlo k útoku na londýnskou dopravu, při kterém zemřelo 52 lidí a přes 700 jich bylo zraněno. Ve stínu úterního výročí čelí policie kritice, protože nezadržela muže, který se centrem Londýna procházel o víkendu s vlajkou Islámského státu.

Zvětšit fotografii

Británie si připomíná desáté výročí útoku na londýnské metro. foto: Wikimedia.org

Fotografie muže, který je zahalen do vlajky této teroristické skupiny a na zádech má dítě mávající stejným motivem, zaplavila internet. Diskutující na sociálních sítích nechápou, jak je možné, že londýnská policie muže nezadržela.

K incidentu došlo u Westminsterského paláce jen pár dní před desetiletým výročím útoků na londýnskou veřejnou dopravu a týden po smrti 30 britských turistů v Tunisku. Upozornil na něj zpravodajský server The Guardian.

Metropolitní policie k události vydala prohlášení. V něm uvádí, že policisté muže sice zahlédli, ale nepovažovali jeho jednání za nezákonné.

Tunisko vyhlásilo výjimečný stav. Podle prezidenta není země v bezpečí

„Policisté s mužem mluvili, ale nezatkli ho. Nošení či zobrazování emblému či vlajky jako takové není trestným činem. Muselo by k tomu dojít způsobem, který by znamenal, že člověk danou skupinu podporuje nebo k ní patří. Zatímco podpora či členství v ISIS je protizákonné, není žádným přečinem hájit vznik nezávislého státu,“ uvádí v prohlášení.

Diskutující na sociálních sítích s tímto názorem ovšem nesouhlasí. Mimo jiné poukazují i na potřebu širšího pohledu na veřejné bezpečí. Podle nich měla policie muže zadržet, ne ho nechat jít s vlajkou dál.

Londýnské školačky uprchly do Sýrie. Dvě už se stačily vdát za bojovníky IS

Scotland Yard v současnosti vyšetřuje, zda byl muž opravdu zahalen do vlajky Islámského státu. „Nechci reagovat přehnaně, protože nemuselo jít o vlajku této extrémistické skupiny,“ řekl pro BBC šéf metropolitní policie Bernard Hogan-Howe. Podle jeho slov je v průměru jeden člověk denně zatčen kvůli aktivitám spojeným s terorismem.

„Zákon jasně říká, že pokud jste členem zakázané organizace, kterou IS je, nebo vypadáte, že jste, policie může konat,“ dodal Hogan-Howe. Británie je podle něj ve stavu pohotovosti. „Riziko už nemůže být o moc vyšší. Je jasné, že se situace zhoršila tím, že tolik lidí odchází do Sýrie. To znamená, že na ně musíme dávat pozor, aby nenaplnili své plány.“

Nejhorší útok v britské historii

Deset let starý teroristický čin překvapil celou Velkou Británii. Vědělo se samozřejmě o 11. září 2001 v USA, ale do té doby tato západoevropská země nic podobného na vlastní kůži nezažila.

Sebevražední atentátníci Mohammed Sidique Khan, Shehzad Tanweer, Hasib Hussain a Jermaine Lindsay se sešli na stanici Luton ráno 7. července 2005. Společně cestovali vlakem na nádraží King’s Cross v centru Londýna, pak se dle svých vražedných misí rozdělili.

Krátce před devátou ranní Tanweer odpálil bombu v zastávce metra Aldgate, Khan v Edgware Road a Lindsay se odpálil mezi stanicemi King’s Cross a Russell Square. Skoro hodinu poté vyhodil Hussain do povětří autobus na náměstí Tavistock. Dohromady zemřelo 52 lidí, přes 700 jich bylo zraněno.

Pomník připomínající 52 obětí červencového bombardování stojí v Hyde Parku v Londýně.

Příběhy těch, co přežili

Přeživší teroristického útoku a příbuzní obětí se v úterý připojí k premiérovi Davidu Cameronovi, dalším politikům a záchranářům, aby si výročí této smutné události připomněli.

Server The Telegraph připomněl příběhy některých lidí, kterých se útok dotkl. Gill Hicksová, nyní sedmačtyřicetiletá advokátka, v osudný den cestovala do práce na Covent Garden. Při útocích v londýnském metru přišla o obě nohy a málem zemřela. „Nemohu uvěřit, že už je to deset let. Deset let se učím žít bez nohou. Pamatuji si to tak živě. Trvalo hodinu, než se k nám mohli záchranáři dostat. Spolucestující mě posadili na něco, co bývalo sedadlem. “

Od doby její vděčnost za život nahradila vše ostatní. “Narodila se mi dcera, a to je ten největší úspěch pro ty, kteří mi zachránili život. Pracuji nyní v nevládní mírové organizaci, ale zároveň si teď uvědomuji, jak jsem naštvaná. Může za to hlavně zbytečnost toho činu. Vzít někomu život a mně končetiny, k čemu to vlastně bylo?“

John Taylor ztratil při teroristickém útoku dceru Carrie. Bylo jí čtyřiadvacet a on se doteď ptá, co by se stalo, kdyby přežila. Její bratr Simon stále žije s rodiči, všechno dělají spolu. „V restauracích máme vždy čtyři židle, když někam cestujeme bere s sebou její pas a fotografie. Tak je s námi pořád.“

John si pamatuje každý detail toho dne. Hodiny sledoval zprávy, stokrát volal na dceřin telefon, chodil se do nemocnic ptát, zda Carrie někdo neviděl. Po pěti letech se od vyšetřovatelů dozvěděl, že jeho dcera žila ještě asi 25 minut po útoku. Záchranářům však trvalo další půl hodinu, než se k ní dostali. To bylo pro Carrie příliš pozdě. Pár dní předtím získala místo ve vysněném divadle...

Čtyřiapadesátiletá policistka Elizabeth Kenworthyová cestovala dva vagóny od vozu, ve kterém explodovala nálož v zastávce Aldgate. I když nebyla ve službě, zachránila životy dvou lidí a obdržela cenu MBE za hrdinství. „Poskytla jsem jim první pomoc, oba přišli o nohy. Ze své bundy a trička jsem udělala škrtidla. Všechnu energii jsem věnovala tomu, abych s nimi mluvila. Udržovala jsem je naživu, dokud po 40 minutách nedorazila pomoc.“

Andrew Brown, kterému zachránila život, se stal jejím blízkým přítelem. Několikrát do roka ho navštěvuje. „Každý rok v době výročí navštěvujeme společně stanici Aldgate.“ Druhou zachráněnou je Martine Wrightová a je paralympijskou hráčkou volejbalu (viz tweet výše).

Georgia Fergusonová je také jednou z přeživších útoku na londýnské metro. Nikdy předtím nemluvila o své hrůzné zkušenosti na veřejnosti. Po deseti letech se tato grafička rozhodla vytvořit animované video, v němž děkuje neznámému zachránci za to, že jí při útoku pomohl. Zároveň v něm připomíná jména těch, kteří takové štěstí neměli...

Autoři:
zpět na článek

© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.