Nečekaný nález se záběry z tragédie objevil začátkem letošního roku v chicagských archivech student místní univerzity Jeff Nichols. Dva unikátní záběry objevil v nizozemském válečném zpravodajském týdeníku.
Plavby parníkem po jezerech byly v prvních desetiletích 20. století levným a populárním způsobem, jak utéct z mizérie horkého léta v rozpáleném dvoumilionovém Chicagu. Společnost Western Electric, která zaměstnávala 10 tisíc lidí (hojně přistěhovalce z východní Evropy), takové dvoudenní výlety pro zaměstnance s rodinami pořádala pravidelně. To osudné sobotní ráno se čekala účast až 7 tisíc osob. Čtyři pronajaté lodi včetně Eastlandu měly výletníky dopravit přes Michiganské jezero na piknik v Michigan City v Indianě.
Všichni cestující na pravobok
Natěšení lidé ve svátečních šatech se tísnili v přístavišti už kolem půl sedmé ráno, jemně mrholilo. V 6:40 pasažéři Eastlandu, který měl vyplout jako první, začali nastupovat a loď naklonili na pravobok. Poté, co jich dav přešel na druhou stranu hlavní paluby, efekt byl opačný. První náklon na levou stranu se ještě kapitánovi Pedersenovi podařilo srovnat zvoláním „všichni cestující na pravobok“. V 7:20 však už levobok opět klesal, do parníku se dostala voda a v 7:30 se Eastland převrátil.
Katastrofu parníku Eastland před 100 lety v centru Chicaga nepřežilo 844 lidí.
Parník kotvil mezi mosty v Clark Street a LaSalle Street na pravém břehu řeky. Z nábřeží celou katastrofu sledovaly tisíce bezmocných diváků. Ještě tři minuty předtím, než se levobok lodi zabořil do říčního bahna asi šest metrů pod hladinou, hrála kapela v podpalubí ragtime. Příď uvízla jen necelých šest metrů od břehu, záď asi jedenáct metrů. Ti šťastnější a zdatnější z horní paluby stačili ještě skočit či doplavat na břeh. Pro mnoho dalších se Eastland stal během několika okamžiků smrtelnou pastí.
Královna rychlosti i nestabilnosti
Záchranáři se dostali na místo neštěstí během několika minut, mnoho pasažérů se podařilo zachránit pomocí hozených lan. Lovit tonoucí se snažili i námořníci ze zbylých parníků a lidé přímo na řece z člunů. Bohužel těm, co se nacházeli v podpalubí, většinou nebylo pomoci. Voda na jedné a ucpané schody zpanikařenými lidmi na straně druhé jim nedala šanci přežít. Řada se též utopila v prudkých vlnách, jež na řece způsobil převrácený parník. Celkem zemřelo 844 osob, na 220 krajanů a mimo jiné 22 úplných rodin.
Eastland měl pověst „královny rychlosti“ v oblasti Velkých jezer, ale mezi zasvěcenými proslul snad ještě více svou nestabilností. A to hned od počátku „služby“ v roce 1903. Různé úpravy problémy vratké lodi nevyřešily a Eastland se málem převrhl již v červenci 1904. Povolenou kapacitu úřady postupně snižovaly z 3300 pasažérů až na 1125. Pouhé tři týdny před osudným pokusem o vyplutí zvýšil inspektor Robert Reid nepochopitelně povolený počet cestujících opět až na 2500 osob.
Nikdo nebyl odsouzen
„Jednomyslný úsudek vyzněl v ten smysl, že vinu nese zločinná nedbalost, šlendrián a ziskuchtivost,“ zhodnotil příčiny tragédie krajanský dobový tisk. Vyšetřování ukázalo, že Eastland vůbec nebyl schopný plavby, navíc byl přetížen. Oficiálně se nalodilo asi 2570 lidí, některé odhady však hovoří až o 3200 cestujících. K nestabilitě lodi paradoxně přispěly i záchranné čluny přidané na pravobok. Balanční nádrže, které posilují stabilitu plavidla, byly ten den prázdné, neboť pumpy k jejich naplnění nefungovaly.
Před soudem stanuli členové posádky i majitelé lodi z firmy St. Joseph-Chicago Steamship. Stovky soudních procesů se táhly přes dvacet let, ale potrestán nebyl nikdo. Odvolací tribunály vždy rozsudky zrušily. Nespolehlivý Eastland se nakonec dočkal ještě docela slušné kariéry. Po rychlé opravě jej koupilo americké námořnictvo, kde sloužil jako cvičné plavidlo pod novým jménem Wilimette. Až v roce 1946 se vydal na zaslouženou cestu do šrotu.
