„Začíná studená válka, prohlásil šéfredaktor. Řekl, že jsme na začátku éry, v porovnání s níž budou sedmdesátá a osmdesátá léta působit jako dětská hra. A ti, kteří se v ní nechtějí angažovat, se můžou sbalit a najít si jinou práci. Všichni ostatní: vítejte v klubu.“
K TÉMATU: |
Tak líčí někdejší zaměstnanec Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti (VGTRK) zlomovou redakční poradu, která se odehrála v druhé polovině loňského února - na pozadí dramatických událostí v Kyjevě, jež vyústily ve svržení zkorumpované vlády Viktora Janukovyče. Ti, kteří na náměstí Nezávislosti bojovali za proměnu své země, dnes tehdejší bouře nazývají „revolucí důstojnosti“. Interpretace Moskvy je neméně známá: pučisté se vypořádali s vládou vybranou v legitimních a demokratických volbách a nastolili místo ní k fašismu inklinující „banderovce“, to vše s vydatnou podporou západních tajných služeb - výklad, jenž rezonuje daleko za hranicemi Ruské federace.
Nejspolehlivějším mostem mezi narativem Kremlu a jeho cílovou skupinou jsou tradičně ruská média. Režim Vladimira Putina na jejich oddanost spoléhá už od samého začátku a jako nástroj své mocenské politiky si je po léta hýčká, případně dle potřeby utáhne šrouby. S vypuknutím krize na Ukrajině začal putinismus svou metodu cukru a biče uplatňovat o to neúsprosněji. Zatímco věrné kanály, jejichž vlajkovou lodí jsou televizní stanice sdružené právě ve státním unitárním gigantu VGTRK, prosperují, nezávislá opoziční média pod soustředěným tlakem Kremlu jedno po druhém kolabují.
ROZHOVOR S VITALIJEM JAROŠEVSKÝM„Vysílání dnešních kanálů je pečlivě monitorováno, Kreml má na to zvláštní lidi, kteří mimo jiné pracují s takzvanými těmniki -speciálními deskami, v nichž je jim je doručován na následující den plánovaný program, především informačního charakteru. Každý novinář v Rusku se dnes musí rozhodnout, kterou cestou vykročí z pomyslné křižovatky.“  |
„Putin je takový homonkulus z televizní křivule - mediální produkt, populista, (který) se chce a musí líbit. Novinářská obec (u nás) obsluhuje vládní moc. Ruská média ji přímo zbožňují, připomíná to lásku k milence. Dobře vědí, na kom jsou závislá - není to veřejné mínění, nejsou to politické strany, není to opozice ani další insituce demokratické společnosti. A to, co se v souvislosti s krizí na Ukrajině děje v našich hromadných sdělovacích prostředcích, nemá s profesí novináře nic společného,“ konstatoval v loňském květnovém rozhovoru pro Lidovky.cz Vitalij Jaroševskij, jedna z hlavních tváří známého opozičního listu Novaja Gazeta.
V režii Kremlu
Dnes, více než rok poté, byť i letmý pohled na ruskou mediální scénu prozradí, že situace se příliš nezměnila - a pokud ano, tak pouze směrem k ještě hlubší symbióze. Příkladem za všechny může být případ berlínského zpravodaje kanálu NTV Konstantina Goldentsvaiga. Vedení redakce s ním předčasně rozvázalo smlouvu poté, co v rozhovoru pro německou televizi nazval Vladimira Putina „cynikem“. Na své facebookové stránce následně prosil o odpuštění za to, že se na „kolektivním šílenství propagandy“ podílel.
Boj proti ukrajinským fašistům? Obelhala mě propaganda, líčí žoldnéř |
A propagandistické tažení Moskvy v souvislosti s ukrajinskou krizí nyní popsali i další jeho aktéři. Svědectví někdejších zaměstnanců VGTRK sesbíral Alexandr Orlov, bývalý zástupce šéfredaktora stanice Rossija-24 (kanál spadá pod VGTRK - pozn. red.), který byl podle svých slov před dvěma lety propuštěn za svou podporu Putinova konkurenta Alexeje Navalného a teď o praxi ruské televize píše knihu.
O přepisech rozhovorů se dvěma nejmenovanými „dezertéry“ z VGTRK informoval v obsáhlém materiálu server Colta.ru. Oba zdroje se shodují: výběr témat, slovník, příprava zpráv i jejich finální podoba je zcela v režii Kremlu.
Manažeři redakcí se za jeho rudými zdmi účastní pravidelných schůzek, na nichž jsou instruováni ohledně strategie chystaného zpravodajství. Teorii pak uvádějí do praxe řadoví redaktoři, každý se svým vlastním úkolem v rámci společné agendy, vysvětluje jeden z novinářů. Druhý doplňuje, že editoři se každý pátek vraceli z Kremlu s objemnými složkami instrukcí, o čem všem, a především jakým způsobem, je třeba informovat, včetně toho, „jaké nejvhodnější experty pozvat.“ „Z té složky mi přinesli nějaké stránky, a podle nich jsem pak pracoval,“ vysvětluje.
Prč s juntou! Na devět dní
Banderovci a kyjevská junta jsou passé. Kreml mění tón propagandy |
Ruskému zpravodajství o dění na Ukrajině tak rychle začaly dominovat termíny „banderovci“, „junta“ či „fašisté“, jež si neméně kvapně našly své publikum také za hranicemi Ruska. S příchodem září pak na chvíli zmizely - v souvislosti s první mírovou dohodou z Minsku, na jejíhož garanta se Moskva pasovala, nebyly v dané situaci žádoucí, tvrdí zpovídaný žurnalista. Jeho slova potvrzuje studie zveřejněná na monitoru Medialogia, která zjistila, že „junta“ se z rétoriky ruských médií vytratila na celých devět dní - aby se s čerstvě načerpanou silou vrátila, když se dojednaný klid zbraní zbortil a EU a Spojené státy v sankcích proti Rusku přitvrdily.
Киевская "хунта" полностью исчезла из российских теленовостей (Первый, Россия, НТВ, ТВЦ, РЕН, Пятый) - "Медиалогия". pic.twitter.com/MR4JqMhgh9
— Владимир Варфоломеев (@Varfolomeev) 14. Září 2014Šéfredaktoři státních kanálů se těší jisté míře samostatnosti, uznává bývalý zaměstnanec VGTRK. Mohou se prý svobodně rozhodnout, zda odvysílají reportáž o „nějaké automobilové nehodě na předměstí Moskvy“. Ale jedná-li se „o vysokou politiku, válku a mír, svobodu nemají žádnou,“ upřesňuje. A dodává, že státní manipulaci podléhala dokonce i předpověď počasí: s blížícím se příchodem zimy údajně vedení redakcí naléhalo, aby v případě Ukrajiny vyznívaly krajně nevlídně. Důvod? Ruská páka v podobě dodávek plynu. „Obecným trendem bylo podnítit strach: (Ukrajina) na nás závisí, ale my jí plyn nepošleme a všichni zmrznete,“ říká novinář.
Hnacím motorem lásky k Putinovi je strach, tvrdí ruští experti |
Mnozí z těch, kteří mašinerii ruské státní propagandy pohánějí, přitom nejenže nevěří tomu, co svému početnému obecenstvu předkládají, ale ještě poměrně nedávno se sami angažovali v opozičním hnutí. Protivládních protestů spjatých s opětovným nástupem Putina do prezidentské funkce se navzdory „kategorickému zákazu“ zúčastnilo 40-50 procent kolegů, odhadl první Orlovův zdroj. „Jenže výpověď nepodali,“ doplňuje. „Důvody byly banální: rodiny, půjčky. A navíc: každý chápal, že není, kam jinam jít.“
