Abu Mahmoud (nejedná se o jeho pravé jméno, pozn. red.) promluvil pro server Telegraph.co.uk. Tento bývalý doktor působí v Turecku jako pašerák lidí a využívá bezpočtu Syřanů, kteří utíkají ze své domoviny.
Je jedním slovem zaneprázdněný. Rozhovor v Istanbulu trval hodiny, protože byl přerušován neustálými telefonáty na Mahmoudovy mobilní telefony. Ty má pro jistotu tři. Některé hovory jsou od klientů, jiné od prostředníků.
Velkou skupinu uprchlíků zastavila policie a doprovodila ji zpět do města. „Řekni jim, že nezůstanou v Istanbulu jedinou noc. Pošlu je okamžitě zpátky,“ ujišťuje druhou stranu.
Jednou volá rodina, která po něm chce převedení do Řecka. „Ne, dokud nedostanu zaplaceno za vašeho bratra.“ Řeč je o příbuzném, který se již dostal na evropskou pevninu, ale stále nezaplatil požadovaných 1100 dolarů (26 400 korun) za převoz.
Podplácení policie a seznam Interpolu
Pak jsou tu také razie. Předchozího dne přišla do jeho kanceláře policie požadující úplatek v přepočtu 24 tisíc korun. Až potom odešla.
Tyto komplikace jsou pro něj triviální. Největší krize přišla před čtyřmi měsíci, když byl varován, že jeho jméno je na seznamu hledaných Interpolem. Informaci si ověřil u svého kontaktu u syrské policie a ten mu ji potvrdil.
Dva tisíce migrantů míří pěšky do Rakouska. 13 lidí se utopilo u řeckých břehů |
V tu dobu sídlil v tureckém Mersinu, které je blíže Sýrii a odkud je jednodušší se dostat do Evropy. Používal o hodně větší lodě se stovkami pasažérů, které pluly přímo do Itálie a vybíraly od lidí vysoké sumy za převoz. Celou operaci ovšem musel ukončit. Splatil dluhy, vrátil uprchlíkům peníze za neuskutečněné cesty a nezůstalo mu nic. Musel začít znovu. Nešlo ovšem o katastrofu.
Opravdovou katastrofou je válka v Sýrii a s ní spojené události, které udělaly z obyčejných lidí, jako byl Abu Mahmoud, zločince. Když rebelové ovládli půlku města Aleppo v červenci 2012, pronásledovaly Mahmouda obě strany. Asadův režim ho chtěl najít, protože ošetřoval zraněné aktivisty a rebely, zatímco povstalci z něj udělali zastánce režimu. Proto utekl.
Rozhodl se odejít do Evropy. Začal v Turecku, kde zarezervoval místa na lodi pro sebe a své bratrance. Loď se potopila. Viděl, jak ženy a děti kolem něj mizí pod hladinou, i když se je snažil zachránit. On a jeho bratranci uměli plavat, přežili 11 hodin ve vodě, než dorazila záchrana a vrátili je zpátky do Turecka.
Doktorovi lidé věří
O odchod se pokusil ještě několikrát, až si vytvořil tak hustou síť kontaktů mezi pašeráky a uprchlíky, že se stal užitečnějším v Turecku.
Český senátor, narozený v Sýrii: Hranice Evropy nejsou hotelová recepce pro běžence |
„Nejdřív jsem peníze odmítal, ale potřeboval jsem zajistit rodinu. Pak jsem zjistil, že to je dobrý byznys,“ uvádí Abu Mahmoud. Začal od lidí vybírat své vlastní poplatky. „Věří mi, protože jsem byl doktor.“
V Mersinu nakoupil lodě, které mohly být na své cestě do Itálie použity pouze jednou. Na italských březích je totiž pokaždé zadržela pobřežní stráž. Cesta vyšla uprchlíka na 5000 dolarů (120 tisíc korun). Za takové sumy si mohl Mahmoud ztráty lodí dovolit.
V Istanbulu spolupracuje s tureckými gangy – pašování totiž ovládá turecká mafie. Má 15 "zaměstnanců“, kteří hledají klienty a doprovázejí je na pobřeží. Těžkou práci – řízení lodí – vykonávají gangy, kterým platí 850 dolarů (20 400 korun) vybraných od migrantů. I tak mu za osobu zbyde 250 dolarů (6000 korun).
Teď však přemýšlí o tom, že by nakoupil nafukovací čluny a rybářské lodě, aby mohl cesty vést sám.
Syn buduje holandský sen
Celkově do Itálie a Řecka poslal za poslední dva roky 8 až 9 tisíc lidí bez jediného potopení nebo utonutí. „Je jednodušší dostat se dál z Řecka, protože otevřeli hranice,“ vysvětluje.
Zatímco za pašování do Řecka lidem účtoval 1100 dolarů (26 400 korun) za osobu, cesta do Německa vyjde celkově asi na 2000 euro (54 tisíc korun). Pokud chtějí uprchlíci pokračovat na sever do Norska nebo Švédska, může je to stát 3 až 4 tisíce euro (až 108 tisíc korun).
Uprchlíci čekají v maďarskému Tovarniku dlouhé fronty na autobus |
„Chci vzkázat Evropské unii, že uprchlíci do jejích zemí přijdou, i kdyby zavřeli všechny hranice. Když bude potřeba, budou kopat tunely,“ dodává.
I Abu Mahmoud vidí nakonec svou budoucnost v Evropě. Svého jedenáctiletého syna poslal s kamarádem do Nizozemska. Jednou by se k němu chtěl přidat, říká.
