Válka za záchranu křesťanské kultury. Irácký kněz bojuje s teroristy po svém

„Když Dá’iš (arabský ekvivalent ISIS, pozn. red.) vypálí kostel, můžeme ho znovu postavit. Ale rukopisy jsou naše historie. Je to odraz našich kořenů, část naší civilizace. Pokud je zničí, pak jsme ztraceni, a naše kultura upadne v zapomnění,“ vysvětlil otec Gabriel reportérce VICE News.

Novinářka katolického kněze navštívila v jeho stávajícím místě pobytu, severoiráckém Alqúši. Starobylé asyrské město v oblasti Ninivské planiny, kde dodnes můžete zaslechnout aramejštinu, je po staletí osídleno chaldejskými křesťany. A právě křesťané v něm nalezli útočiště poté, co je z domovů vyhnala irácká válka a sektářské násilí, jehož roznětkou se stala.

Nyní jsou znovu ohroženi - tentokrát extremisty ze samozvaného Islámského státu. Irácké centrum džihádisty vyhlášeného chalífátu, předloni dobytý Mosul, leží jen padesát kilometrů jižně od Alqúše, a na frontovou linii války s ozbrojenými radikály jsou to dokonce pouhé dvě hodiny chůze.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Krutost Islámského státu cílí na všechny, kdo podle něj popírají jeho fanatický výklad islámu. Oběťmi se tak nestávají pouze „nevěřící“ jako křesťané či jezídi, ale rovněž ti z muslimů, kteří z „pravé“ víry trestuhodně sešli. „Rouhači“ tak jsou nejen šíité (ostatně, praotec IS Zarqáwí svým odporem vůči této větvi islámu proslul), tak značná část samotných sunnitů, jejichž zbožnost v očích Islámského státu buď pokulhává, nebo se ubírá nesprávnými cestami.

Záchrana kulturního dědictví

Otce Gabriela ovšem trápí především osud jeho souvěrců. Spolu s dalšími je přesvědčen, že na blízkovýchodních křesťanech je páchána genocida - jak v podobě kulturní anihilace, tak fyzické likvidace. Místo aby vzal do ruky zbraň a tak jako mnozí před ním vstoupil do aktivních křesťanských milicí, 55letý jezuita se rozhodl, že s džihádisty bude válčit na abstraktnější frontě. Důkazů, že i takových bojovníků je třeba, je celá řada - jedním z posledních se stalo zničení kláštera svatého Eliáše, vůbec nejstarší křesťanské stavby svého druhu na území Iráku.

Katolický kněz proto neúnavně shromažďoval veškeré písemnosti spjaté s křesťanskou tradicí, jež se mu dostaly do rukou. Povětšinou se jednalo o liturgické texty, ale část z nich tvořily i starozákonní příběhy, lékařské knihy a svitky či umělecké relikvie v podobě miniatur, které v průběhu staletí namalovaly vyškolené ruce mnichů. Mnohé rukopisy pocházely z hlubokého středověku a nejstarší z nich byly datovány 11. stoletím.

ČEŠTÍ VĚDCI ZACHRAŇUJÍ MOSUL Jak loni informoval server Lidovky.cz, podobný projekt, jen v menším měřítku a zaměřený na severoirácký Mosul, spustili také čeští vědci. Více zde: Čeští vědci se postavili barbarství Islámského státu. Snaží se zachránit Mosul. Zleva Karel Nováček (archeolog a historik islámské architektury), Miroslav Melčák (arabista a historik), Lenka Starková (specialistka na leteckou archeologii).

V alqúšském klášteře je Gabriel skenoval a v digitálním formátu pak pečlivě ukládal. Na svou práci přitom nebyl sám - opíral se o pomoc italské neziskové organizace Un Ponte Per a rovněž Italské biskupské konference. V delikátním zacházení se vzácnými, mnohdy prastarými rukopisy ho školila umělecká restaurátorka Irene Zanella, koordinátorka sídlící v kurdistánském Arbílu. Zanella a její tým jsou součástí širšího projektu za záchranu iráckého kulturního dědictví, který odstartoval před 12 lety v Bagdádu a od té doby se rozšířil do dalších oblastí násilím zmítané země.

‚Drželi jsme si palce‘

Z Bagdádu původně pochází také sám otec Gabriel. Vlna teroru, jež iráckou metropoli zachvátila v polovině minulé dekády, ho však donutila odejít. Atentátům cíleným na křesťanskou komunitu padli v roce 2006 za oběť tři arcibiskupové a desítky duchovních, společně se stovkami laických křesťanů, které zahubily bombové útoky na tamní kostely. Církev nařídila Gabrielovi a dalším osmi kněžím, aby neváhali a neprodleně Bagdád opustili. „Nechali jsme na místě jen jednoho člověka, aby hlídal klášter svatého Antonína, a mně bylo řečeno, abych šel do Alqúše,“ vzpomíná jezuita.

Otec Gabriel poslechl své nadřízené i v tom, že s sebou vzal nejcennější a nejstarší rukopisy. V klášteře byly uloženy po staletí, teď však musely jeho půdu opustit. A to potají, neboť Gabriel se obával chamtivosti některých iráckých vojáků a měl strach, že mu vzácné svazky na kontrolních stanovištích zabaví. Proto je na sever země doslova propašoval. „Uložili jsme je do krabic, zakryli je dekami... a drželi si palce,“ popisuje. Malý konvoj čtyř aut měl štěstí. Na cestě dlouhé přes 500 kilometrů projel celkem 63 checkpointy, ale na žádném z nich cenný „kontraband“ neodhalili.

Jenže stačilo jen pár let, a Gabriel a jeho svitky byli znovu na útěku. 6. srpna 2014, na vrcholu své dravé ofenzivy, vpadl Islámský stát do Ninivské planiny, a tehdy chaotická irácká armáda mu nekladla prakticky žádný odpor. Džihádisté se brzy přiblížili na dohled Alqúši.

Ukryté svitky

„Jakmile jsme slyšeli, že přicházejí, pomyslel jsem si: ‚Všechno je ztraceno,‘“ svěřil se VICE News otec Gabriel. „Takže jsem každého měl k tomu, aby z města utekl. Věděli jsme, co se stalo jezídům (tato minorita byla teroristy nelítostně masakrována v oblasti pohoří Sindžár - pozn. red.), a nechtěli jsme, aby nás potkal ten stejný osud. Vzal jsem s sebou ty nejdůležitější rukopisy, a znovu si držel palce.“

Alqúš však přežil: postup sunnitských radikálů se zastavil, byť jen několik kilometrů od města. Ačkoli město chrání jednotky kurdských pešmergů a křesťanské milice, Gabriel se rozhodl, že úzkostlivě opatrované kulturní bohatství už podobnému nebezpečí nevystaví. Přes tisíc rukopisů rozdělil a poschovával je na mnoha různých místech v iráckém Kurdistánu. Kam? To neprozradí. „Neřeknu, kde jsou, není to bezpečné. Vím to jen já a jeden další kněz,“ říká ostražitě. Od té doby, co Irákem zmítá ozbrojené násilí, věří jen málokomu, dodává na vysvětlenou.

A pokud už se někdo takový najde, muslimové mezi ně nepatří. Alqúš uvítá křesťanské i jezídské běžence, muslimským uprchlíkům však dveře zavírá. „Nechceme je tady. Někteří z nich spolupracují s IS. A (muslimové) mohou jít do mnoha jiných obcí v okolí, kde žádní křesťané nejsou. Alqúš je poslední místo v oblasti, kde můžeme žít v klidu,“ vysvětluje Gabriel.

Temná budoucnost

Osud iráckých křesťanů? Pro Islámský stát jsou zdrojem příjmů, říká arabista

Jeho na první pohled ostrá slova mírní kontext, v němž dnes křesťané v severním Iráku žijí. V žáru ozbrojeného konfliktu čelí perzekucím a nevybíravému, ač ne nutně nábožensky motivovanému násilí, jsou vyháněni ze svých domů a spolu s domovem přicházejí nejen o pocit bezpečí, ale mnohdy také perspektivu aspoň snesitelné budoucnosti.

„Z hlediska lidské existence je jejich situace tragicky bezvýchodná,“ popsal loni pro Lidovky.cz známý český dokumentarista Ivo Bystřičan, který ve svém nejnovějším snímku dokumentuje příběhy rodin křesťanských uprchlíků z Iráku, jež míří za azylem do Česka za pomoci místních spoluvěrců.

„V očích Kurdistánu - aniž bych si ho troufal jakkoli soudit - nemají uprchlíci stejná práva jako jeho vlastní občané. Nemají nárok na lékařskou péči, nemohou legálně pracovat a vydělávat si tak na živobytí, posílat děti do školy. Neovládají jazyk, protože mluví aramejsky a arabsky, nikoli kurdsky. Žijí den za dnem, ve strachu a existenciální nejistotě, závislí na pomoci cizích lidí. V nejčernějším scénáři může být právě tohle celý jejich život,“ vylíčil Bystřičan.

A výsledkem krvavého násilí a s ním souvisejícího exodu je to, že křesťanské menšiny (nejen) v Iráku valem ubývá. Přesná demografická data nejsou k dispozici, existují však odhady, a ty nejsou nijak optimistické. Podle Emily Fuentes, koordinátorky americké organizace Open Doors, která pomáhá pronásledovaným křesťanům po celém světě, se dnes počet vyznavačů křesťanství v Iráku scvrkl na přibližně 200 tisíc. Na začátku druhé irácké války přitom čítali milion, tvrdí. „Čísla se snižují každým dnem. Stále více a více lidí se snaží odejít,“ řekla VICE News.

A poloprázdnou sklenici má před očima i otec Gabriel. „Co s námi bude dál? Nemám ponětí. Budoucnost je temná. Ale terorismu budeme vzdorovat dál. Svým vlastním způsobem.“