25. března bylo na prašném fotbalovém hřišti v irácké Asríje rušno. V městečku asi 60 kilometrů jižně od Bagdádu se ten den hrál dorostenský turnaj a své oblíbence přišly povzbudit desítky nadšených příznivců - ideální kulisa pro vydařené sportovní klání.
‚V ráji čekají ženy a paláce, bratře.‘ Novinář infiltroval buňku džihádistů |
Bohužel však i pro teroristický útok. Sebevražedný atentátník, který se do davu nezletilých chlapců vmísil, nejprve nebudil žádné podezření, neboť s ním lehce splynul; podle svědků mu nebylo víc než 15 let. Když zazněla exploze, bylo už příliš pozdě. Na jeho těle připevněné výbušniny si vzaly nejméně 43 životů a zranily další stovku lidí, převážně dětí.
Střepiny z bomby se zabodly také do těla čtrnáctiletého fotbalisty Abdula-Hafídha Abd-Alího. Utrpěly hlavně jeho paže a obličej, a co hůř: úlomky zasáhly oči a chlapec oslepl. Reportér listu The Washington Post, který se s ním krátce po útoku setkal, tehdy popsal, jak obvazy pokrytý Abdul-Hafídh ležel nehnutě v posteli a se zavřenýma očima přemáhal bolest, která ho připravovala o řeč.
A boy who was blinded by the Islamic State can see again #Abdul-Hafidh https://t.co/DwXqGXx9Tf pic.twitter.com/fJQ7ELnt5b
— Terrorism Updates (@terrorism_info) 4. května 2016
Naštěstí rychle zasáhla rodina. Když pochopila, že místní zdravotníci nepomohou, protože postrádají potřebné zkušenosti a vybavení, naložila zraněného do auta a překročila s ním hranice na cestě do specializovaného zařízení v Teheránu.
‚Otec plakal, ale já se smál‘
Tam Abdul-Hafídh strávil celkem šestnáct dní. Nebýt íránských odborníků, pravděpodobně by o zrak přišel navždy. „Jel jsem tam slepý, a když jsem (nemocnici) opouštěl, viděl jsem. Když jsem dorazil do nemocnice, bál jsem se, protože doktoři říkali, že jestli mě nebudou rychle operovat, ztratím zrak už napořád. Ale utěšovali mě a říkali, že budu v pořádku,“ líčil v druhém rozhovoru pro The Washington Post.
Přežil yperitový útok Islámského státu. Měl jsem tělo v jednom ohni, líčí Ahmed |
Zatímco chlapcovo pravé oko bylo díky včasnému zásahu rodiny a íránských lékařů zachráněno a vidí jako dřív, levé si na uzdravení musí ještě chvíli počkat. Kvůli zánětu jej zatím nebylo možné operovat, vysvětlil Abdul-Hafídhův otec Sádí. Pacient dostal kapky, jež má pravidelně užívat, a pokud půjde vše dobře, za tři měsíce se vrátí do Teheránu, aby podstoupil laserový zákrok, který jeho zrak konečně plně obnoví.
Co se Abdula-Hafídhe týče, včera bylo pozdě; nemůže se totiž dočkat, až se vrátí ke svému milovanému fotbalu. Navzdory tomu se snaží být trpělivý a vydržet. Teď je pro něj nejdůležitější vzpomínka na den, kdy se po operaci probral z narkózy a zjistil, že poprvé po více než měsíci rozeznává věci kolem sebe: „Byl jsem hrozně šťastný. Můj otec plakal. Ale já neplakal. Smál jsem se. Zase jsem viděl!“
  |
