Od vedlejšího stolu se zvedne vysoká ryšavá kráska v uniformě. „Češi,“ usměje se a ve výrazu její tváře je něco příliš zdvořilostního. „Hm,“ jako by něco chtěla říct, ale připadá jí to neslušné. „Vy nás moc nemusíte,“ podotkne nakonec Ukrajinka. V literární kavárně Cupidon v centru Kyjeva se v poslední době scházejí čeští intelektuálové, básníci, herci, duchovní a novináři, kteří přijíždějí do ukrajinské metropole pod taktovkou režiséra, scenáristy a herce Břetislava Rychlíka. Ten se v Kyjevě zabydlel nadlouho.
Rusovláska se jmenuje Larisa Sulimenková. Je to dobrovolná zdravotnice, která ošetřuje zraněné na východoukrajinské frontě. Je jednou z pěti milionů Ukrajinců, kteří zhlédli ukrajinský dokument Čeští přátelé Kremlu a kteří si myslí, že český prezident Miloš Zeman a jeho občané fandí v ukrajinsko-ruském konfliktu jednoznačně ruské straně. Později na svém Facebooku napíše po setkání s českým katolickým farářem Václavem Vackem z Letohradu nadšený příspěvek o tom, že ne všichni Češi jsou přátelé Ruska.
Rok Havla
 |
Miloše Zemana a Václava Havla znají na Ukrajině prakticky všichni. O prvním si myslí, že se přátelí s jejich úhlavním nepřítelem ruským prezidentem Vladimirem Putinem, o druhém vědí, že byl prezidentem a že zemřel. Ti vzdělanější si občas povzdechnou: „Revoluce dělat umíme dobře, ale pak nám chybí někdo, kdo by jejich výsledky zakonzervoval – takový Havel.“
Že psal český prezident také divadelní hry, tuší málokdo. Z literatury české je Ukrajincům znám nanejvýš Hašek a jeho Švejk jako symbol poněkud knedlíkovitě přihlouplé české národní povahy.
Rok Václava Havla na Ukrajině, který probíhá pod patronací Českého centra v Kyjevě, by měl změnit pohled nejen na někdejší hlavu českého státu, na kulturu a divadlo, ale i na Čechy jako občany, kteří mají s Ukrajinci podobnou historickou zkušenost. Zatím jsme pro ně symbolem bezpečí, znají pivo, hokej, Prahu. Teď by měli prostřednictvím divadla, knih a několika výstav poznat umělce Havla. V Národním dramatickém divadle Ivana Franka režíruje Rychlík Asanaci.
Začalo to rusínskými bratranci
Zkouška. Břetislav předvádí psa. Prý malého, velkého neumí. Herci se baví, někteří se rozpačitě usmívají, tohle divadlo není moc na improvizaci a avantgardní režiséry zvyklé. Je v pravdě a kamenně národní. Rychlík má tlumočnici, ale zaprvé štěkot zní v ukrajinštině stejně jako v češtině, za druhé každým dnem se jeho ruština, jíž se dorozumívá s ukrajinskými herci, zlepšuje. Není-li dokonalá, je dozajista autentická. Doplněna slušným hereckým výkonem se pak stává zcela srozumitelnou.
Příběhy z ČernobyluKatastrofální exploze reaktoru v Černobylu změnila historii a zasáhla do životů stovek tisíc lidí. Za chladnou statistikou se skrývají příběhy lidí, kteří se ve špatnou chvíli ocitli na špatném místě. Třicet let po havárii je na Ukrajině sbírala reportérka LN Petra Procházková. Seznamte se s nimi.  |
Přesto musí někdy vydat hodně sil na to, aby si s herci, často národními umělci, vysvětlil, proč Havel použil zrovna tu nebo jinou metaforu v určitý moment, v určité situaci. „Český herec by se na tohle nikdy nezeptal,“ usmívá se shovívavě. „Jinak ale myslím, že hře i jejímu podtextu rozumějí dobře. Že to vnímají jako hru o tom, co se stane s lidmi, kteří ztratí své ideály. Cítí přesně, když je situace absurdní, vnímají i to, jak Havel nahlíží jednu a tu samou situaci různě, jak se jednou ti samí lidé cítí svobodně a pak zase zbaběle.“
Rychlík má k Ukrajině blízko i proto, že dva jeho strýcové byli Rusíni, kteří bojovali s armádou Ludvíka Svobody. „Moji rusínští bratranci mne učili kouřit, když mi bylo sedm,“ vzpomíná na své první zkušenosti s východní kulturou. Na Ukrajinu se sám poprvé podíval v roce 1997.
„Tehdy jsem tady měl dostat cenu za film o romském holokaustu. Jenže ekonomka festivalu zdrhla se všemi cenami i penězi, které nám chtěli předat. Takže jsem nedostal nic, ani tu obrovskou sochu bohatýra, kterou jsem moc chtěl.“
  |
Česky se učí tisíc Ukrajinců ročně
Rok Havla by mohl nastartovat nové česko-ukrajinské kulturně- -společenské vztahy. Už teď se přes 1000 mladých Ukrajinců ročně naučí alespoň základy češtiny. Většinou proto, aby k nám odjeli studovat. Často navždy. Pro ty, kdo česky neumí, se překládají Havlovy knihy, pořádají diskuse a výstavy.
Nizozemské NE Ukrajině? ‚EU není ráj na zemi, Ukrajina se musí vyléčit sama‘ |
Rychlík je přesvědčen, že Ukrajinci Havlovi rozumějí. A že si v něm najdou to, co právě teď v nelehké situaci potřebují. „Nechtěl jsem přijet jako nějaký machr ze světa, kde se máme lépe, a začít je režírovat, poučovat je o tom, co to je demokracie, a udělat s nimi hru, ze které by měli demokracii pochopit. Na začátku jsem se ukrajinsky naučil takovou řeč, ve které jsem jim vysvětlil, že se společně vydáváme na ne úplně jednoduchou cestu. Děláme Havla a děláme ho společně.“
V Kyjevě se letos uskuteční hned dvě premiéry Havlových her. Na pravém břehu DněpruAsanace z roku 1987 v Rychlíkově režii, v Divadle komedie a dramatu na levém břehu Dněpru připravují Audienci. Rychlík se režie Audience nakonec vzdal. „Sebrali mi Vaňka,“ postěžoval si na to, že jím vybraný herec byl nakonec přeobsazen. Celá akce je víceméně dobrovolnický projekt. Ukrajinská kultura je ještě chudší než ta česká.
S Asanací do Prahy
Ukrajinci s Asanací uskuteční i ojedinělý experiment – přijedou s ní do Prahy. V den Havlových nedožitých osmdesátin, 5. října 2016, bude uvedena jako součást festivalu Havel 80 v české metropoli. Hru přeložil významný ukrajinský spisovatel Jurij Vynnyčuk, překladatel Bohumila Hrabala. Právě on navrhl, aby se vzhledem k ukrajinské současnosti a jisté politické deziluzi vybrala právě Asanace. Kromě ní byly přeloženy do ukrajinštiny i Havlovy Dopisy Olze a Moc bezmocných.
Ukrajinci už nechtějí žít v zemi, jíž vládne bezpráví, říká ukrajinistka |
„Kdyby na Ukrajině nebyl svržen bývalý režim a neproběhl Majdan, žádný Havel by se tady nehrál,“ soudí český režisér. Právě na kyjevském Majdanu se připravuje také výstava Havel – občan, politik, spisovatel. „To, že se tady Havel zkouší, je výrazem jejich touhy patřit do evropského prostoru a nebýt satelitem Ruska. Nebo Sovětského svazu. Říkají mi, že Havel je pro ně obrovským vzorem, že je to prý náš Gándhí a jim že taková osobnost chybí. Já je utěšuji, že my v tuto chvíli také nikoho podobného nemáme. A na Havlův odkaz se navíc plive. Myslím, že zase doroste generace lidí, kteří si uvědomí jeho hodnotu.“
