Kampaň k Brexitu zničila mnohá přátelství, říká britská politoložka

LN: Nálady britské veřejnosti ohledně podpory referenda se v posledních týdnech hodně měnily, a to i vlivem různých událostí – viz střelba na poslankyni Jo Coxovou. Čím si vysvětlujete tyto prudké změny nálad?
Od samého začátku bylo jasné, že zhruba třetina veřejnosti nemá na otázku dalšího členství v Unii vyhraněný názor a že se budou rozhodovat až na poslední chvíli. Tam pak mohou rozhodovat maličkosti, včetně emocionálně silných událostí, k nimž patřilo i úmrtí paní Coxové.

Co mě ale vlastně na celé té kampani nejvíc překvapilo, bylo, jak moc silně dokázal tábor odpůrců Unie mobilizovat své příznivce, a to dokonce tak, že minulý týden se zdálo, že v průzkumech jasně vedou. Já si to vysvětluji tak, že proevropská kampaň netáhne moc za jeden provaz, že například labouristé, kteří jsou nyní v opozici, vedou skoro neviditelnou kampaň ve prospěch EU. Pro ně, a obzvlášť pro jejich stranického lídra Jeremyho Corbyna, je totiž dost těžké angažovat se v něčem, kde se tak výrazně exponuje konzervativní premiér David Cameron. To je z hlediska dlouhodobé politické taktiky pro Corbyna velmi nevýhodná pozice. On totiž nesmí dopustit, aby přestalo být jasné, kdo je v opozici a kdo ve vládě.

Ale ani Cameron není zrovna populární, ať už na veřejnosti nebo mezi svými konzervativci. Takže z hlediska politického marketingu reprezentují Cameron a Corbyn ne zrovna suverénní muže, kteří jsou ve značných nesnázích.

Naopak kampaň za brexit je hodně namotivovaná, podporuje ji víc charismatických osobností, což má jistě také svou váhu.

LN: Věříte jako expertka na politiku ještě průzkumům? Třeba těm posledním?
Ne zcela. Myslím, že ten atentát na poslankyni Coxovou je něčím, co by se dalo označit jako „budíček“, a to hlavně pro voliče labouristů, protože oni zatím docela váhali na jakou stranu se přiklonit, resp. zda jít vůbec hlasovat. Coxová byla mezi nimi velmi populární, měla jasnou vizi a vědělo se, co podporuje – že chce zůstat v EU. Přesto ale podle mě i nadále platí, že je to 50:50 a že existují nemalá pravděpodobnost, že Británie nakonec Evropskou unii opustí.

LN: Vláda a hlavně premiér Cameron a ministr financí George Osborne prakticky každý den varují před tím, co všechno by se v případě odchodu změnilo k horšímu, ceny domů, výše daní atd. Může například daňový argument u voličů zabrat?

Já si myslím, že už to nikdo moc nebere vážně. Tady se to označuje jako „projekce strachu“ (project fear). Jde o to, že oba tábory tvrdí vždy přesný opak. Jakmile někdo prohlásí, že klesne hodnota domů, okamžitě vyrukuje protistrana s dementi. Obávám se, že platí pravidlo, že kdo nejvíc křičí, nikdo také neví, jakým směrem by se v případě odchodu ubírala jednání s Bruselem o podmínkách budoucích britsko-unijních vztahů. Osobně si třeba myslím, že zvýšit daně měla vláda již dávno, protože některé sektory veřejných služeb v Británii jsou více než podfinancované, ale k tomu není zapotřebí brexitu. Otázkou také je, jaký dopad mohou mít takového hrozby, když je formuluje někdo jako George Osborne, jenž je u veřejnosti mimořádně nepopulární.

LN: Kdybyste si měla zaspekulovat. Jak dopady by měl odchod z Unie na britskou politiku?

Budu hodně opatrná. Referendum s takovýmto výsledkem může samozřejmě vyvolat silnou dynamiku. Za nejzásadnější důsledek brexitu považuji možnost vypsání dalšího referenda ve Skotsku, které by rozhodlo o příslušnosti ke Spojenému království. Bude zřejmě jenom otázkou měsíců, než k něčemu takovému dojde. Mnozí Skotové jsou navíc rozezleni, jak vláda v Londýně dosud splnila málo z toho, co slibovala před posledním referendem, aby udržela Skoty ve Spojeném království. Zlou krev mezi Skoty a Angličany způsobil i navrhovaný zákon, aby o anglických záležitostech do budoucna rozhodovali pouze angličtí poslanci Dolní sněmovny a jejich skotští byli vyloučeni.

Pokud jde o Camerona, nevěřím, že by mohl normálně pokračovat jako premiér, i když včera znovu někde prohlásil, že neodejde ani v případě vítězství euroskeptiků. Na to se příliš mnoho poslanců jeho vlastní strany angažovalo proti EU, a oni přirozeně nemohou být loajální vůči premiérovi. Nedávno jsme o tom diskutovali s kolegy u nás na katedře a mnozí z nich tvrdili, že konzervativní stranu může úspěšné brexitové referendum definitivně rozdělit, přičemž ti umírnění poslanci by pak mohli chtít stranu opustit a v parlamentu se například přidat k liberálním demokratům. To by mělo za následek doplňovací volby ve zmíněných obvodech. Nezapomínejme, že dosavadní kampaň ukončila i mnohá dlouholetá osobní přátelství, jako například mezi rodinou premiéra Camerona a ministra spravedlnosti Michaela Govea, jenž patří k hlavním tvářím Vote Leave.

Jednou z mála jistot je, že útok na Cameronovu pozici neodstartuje přímo Boris Johnson, ale někdo ze zadních řad poslaneckého klubu. Pokud by hlasování o důvěře Cameronovi inicioval sám Johnson, byl by považován za „královraha“, což se v politice neodpouští.

LN: Pokud by ale vyhrál proevropský tábor, byla by pak situace o mnoho odlišnější?

Myslím si, že pak by se Cameron mohl udržet, protože by pozitivní výsledek v lidovém hlasování mohl prezentovat jako svůj osobní úspěch. Takže zůstane premiérem, těžko říct, jak dlouho. On již před posledními volbami oznámil, že se nebude ucházet o třetí mandát. V tomto případě by ale byly Johnsonovy šance, že by se mohl stát novým lídrem, podstatně slabší.

Nehledě na to, že pokud by Británie zůstala, a bylo by to těsné vítězství, začne to protistrana zcela určitě zpochybňovat. Navíc šéf euroskeptické Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigel Farage již dal najevo, že pokud by to nevyšlo tentokrát, vyvolala by jeho strana za nějakou dobu další hlasování. On to odůvodňoval tím, že když mohli například Irové nebo Dánové v minulosti opakovaně hlasovat o evropských smlouvách, tak proč ne Britové o členství EU?

LN: Jaká je situace před referendem v Birminghamu?

PŘEHLEDNĚ O BREXITU: Kdo, jak a proč? Základní fakta a argumenty pro i proti

Je to paradoxní. Do města jakožto i do celého širšího regionu plynulo v minulých letech mnoho peněz z Bruselu, ale nikdo o tom neví a ani teď se nikdo nenamáhá to připomínat. V našem městě má tradičně silné pozice labouristická strana. Z deseti poslanců v Dolní sněmovně jich devět zastupuje labouristy, pouze jeden je konzervativec. Poslanci mají velkou váhu, hlavně pokud jsou dlouhodobě populární. To je třeba případ zrovna naší poslankyně Gisely Stuartové, do jejíhož obvodu spadá i univerzita. Ale ona patří k hlavním tvářím kampaně Vote Leave a sedí dokonce i v jejím řídícím výboru. Naproti tomu lídr strany Corbyn je sice oficiálně pro EU, ačkoli desítky let proti ní brojil. Mnozí levicoví voliči jsou proto znejistění, a proto se mohou rozhodnout nejít vůbec hlasovat.

Jinak Birmingham stále ještě trpí odchodem průmyslu v minulých letech, přičemž oblast služeb, která je například dominantní v Londýně, tu stále ještě není dostatečně silná, aby mohla vytvářet pracovní místa a generovat blahobyt. Významným problémem je vysoká nezaměstnanost mezi mladými lidmi a fakt, že mnozí dlouhodobě nezaměstnaní nemají žádnou kvalifikaci, takže jsou těžko zapojitelní do pracovního trhu. Je pár firem, které odešly z Londýna do Birminghamu, protože to tam bylo příliš drahé, což je pro město pozitivní.

LN: Existují odhady, jak budou hlasovat příslušníci etnických menšin? Cítí se být například osloveni a ohroženi obavami migrací z ostatních států EU?

Většinou hlasují pro labouristy, takže předpokládám, že mezi dosud nerozhodnutými voliči budou právě i oni. Jinak ale také záleží na tom, kde bydlí a jaké mají dosažené vzdělání. Když jsem sledovala teď před hlasováním různé debaty v televizi, tak bylo nápadné, že na migraci se často ptali právě ti, kteří mají evidentně nebritský původ. Z toho, co říkali, vyplynulo, že mají strach o svůj společenský status, jehož za minulé roky – často s obrovským úsilím – dosáhli. V oblastech, které na tom po ekonomické stránce nejsou nejlépe a kde je například silná euroskeptici strana UKIP, mohou příslušníci etnických menšin určitě i hlasovat za odchod z EU.