Gudni Thorlacius Jóhannesson (51%)
Za téměř jistého vítěze označují islandská média na základě předvolebních průzkumů Gudni Th. Jóhannessona, který působí jako vyučující historie na Islandské univerzitě. Ve svých odborných publikacích se soustřeďuje zejména na moderní historii – tresčí války (incidenty mezi Spojeným královstvím a Islandem v období 50. až 70. let, kdy se určovala hranice na ryby bohatých mezinárodních vod), islandskou finanční krizi nebo na dějiny islandského prezidentského úřadu.
Island už šetřit nechce. Zvolil strany, které zemi přivedly ke kolapsu |
Právě proto, že jeho historická specializace přesahuje do problémů politických, je mnohými považován za ideálního kandidáta. Vzhledem k tomu, že aktivně v politice nepůsobil, nemá za sebou žádný skandál, který by ho znevýhodnil. Na prvním místě se umisťoval již v prvních průzkumech, ještě před složením kandidatury Ólafura Ragnara Grímssona, který po dvaceti letech „přenechá prezidentské starosti někomu jinému.“
Davíd Oddsson (16,4%)
Je snad nejkontroverznější postavou těchto voleb. Jako politik působil od osmdesátých let až do roku 2005.
Oddsson byl starostou Reykjavíku, předsedou vlády a ministrem zahraničí. Pak odešel do bankovního sektoru, stal se předsedou rady guvernérů Islandské centrální banky.
Co voliči chtějí?Národní rozhlas RÚV se ptal, co voliči od budoucího prezidenta očekávají.
|
Na tomto postu setrval do roku 2009, kdy byl donucen k rezignaci novou předsedkyní vlády Jóhannou Sigurdardóttir. Jeho odstoupení žádala i veřejnost, protože byl považován za jednu z ústředních postav kolapsu islandských bank v předchozím roce. Kolaps následovalo trojnásobné zvýšení nezaměstnanosti, oslabení islandské koruny až o padesát procent.
Protesty proti jeho osobě neustaly, když se následně stal šéfredaktorem největšího deníku v zemi, Morgunbladid. List přišel kvůli jeho osobě o třetinu předplatitelů a skončil ve ztrátě 667 milionů islandských korun. V mediálních analýzách je dosazení Oddssona do postu šéfredaktora společně se souběžným propouštěním zkušených novinářů označováno jako ukázka manipulace a způsobu provázanosti médií s politickými špičkami.
Nejspíš i islandská paměť je v některých ohledech krátká, a tak se v průzkumech Davíd Oddson umisťuje za favoritem Gudnim Th. Jóhannessonem. Nutno však dodat, že i když jeho preference s blížícími se volbami mírně narůstají, propast mezi dvěma kandidáty je stále výrazná.
Andri Snaer Magnason (15,5%)
Tento kandidát je spíše řazen do škatulky spisovatelů a umělců. I přesto se politikou zabývá. Zejména jeho dílo, které vyšlo dva roky před ekonomickou krizí, neskrytě rýpe do tehdejšího stavu Islandu. Andri Snaer prostřednictvím Země snů, rádce pro národ, který má strach upozorňoval na to, že jistoty Islanďanů, které vytvářejí politici, ekonomové a média, jsou falešné. Kniha je těžko zařaditelná, protože stojí na pomezí ekonomické studie, žurnalistiky a beletrie.
Sympatie si získal nejen tím, že odrazoval Islanďany od bezstarostnosti v oblasti financí státu, ale otevřel i pro mnohé další palčivé téma – nutnost zachování přírodního bohatství. Ač se zdá, že právě to je jednou z hlavních priorit ostrovního státu, dohady o vystavění velkých průmyslových center a sídel světových velkofirem probíhají pořád. Andri Snaer se snaží zdůraznit, že i Island je schopný říct ne a měl by tak činit častěji.
Halla Tómasdóttir (12,5%)
Island a obecně severské země jsou těmi, ve kterých se velice silně prosazuje rovnost mezi muži a ženami, a to ve všech oblastech života. Poslední kandidátka, která se dostala do čtveřice favoritů, se dá označit právě za zástupkyni této tendence.
Finančnice Halla Tómasdóttir je spoluzakladatelkou investiční společnosti Audur Capital (audur je islandský výraz pro bohatství, štěstí a otevřený prostor - pozn. red.). Od ostatních investičních společností se odlišuje zaměřením na ženské hodnoty – upřednostňuje dlouhodobější projekty se sociálním a ekologickým rozměrem před krátkodobými investicemi s rychlým ziskem.
Premiér byl od začátku populistický pokrytec, vysvětluje protesty islandský umělec |
Obdobné plány představuje i ve své předvolební kampani. Společně se zmiňovaným Andrim Snaerem prosazuje soustředění na ekologické problémy nejvíce. Z podnikání do politického působení chce také přenést povědomí o riziku, kterému se snaží vyhýbat, nikoli bezhlavě riskovat, jak to dle jejího názoru často bývá v prostředí ovládaném výhradně muži. A není divu, že po silné krizi i s osmiletým odstupem na eliminaci rizik velká část Islanďanů stále slyší.