Lidovky.cz

Čech v Británii: Hlasovat možná nebudu, znechutila mě vzteklá kampaň

Evropa

  12:00
LONDÝN - Argumentací před referendem jsem znechucený, říká Čech Antonín Stáně, který odešel na ostrovy v roce 1968. Nyní je předsedou správní rady charitativní společnosti Velehrad London. „Místo tříbení názorů jsou patrné pokusy o manipulaci veřejného mínění,“ zlobí se v rozhovoru pro LN.

Antonín Stáně (72) vystudoval stavební fakultu ČVUT v Praze a v roce 1968 odešel na postgraduální studium do Velké Británie, kde po jeho ukončení zůstal. foto: Robert Schuster

LN: Považujete možný odchod Velké Británie z Evropské unie za hrozbu?
Mě momentálně trápí hlavně to, že se v současné vyhrocené situaci před hlasováním vytrácí něco, co jsem kdysi považoval za projev fair play v britské politice. Jinými slovy, že se vytrácí slušnost, věcná diskuse a že namísto toho lidé se osobně urážejí.

Kdo je Antonín Stáně

Antonín Stáně (72) vystudoval stavební fakultu ČVUT v Praze a v roce 1968 odešel na postgraduální studium do Velké Británie, kde po jeho ukončení zůstal. Pracoval pro řadu stavebních firem a angažoval se v krajanském životě v Londýně. Dnes je předsedou správní rady charitativní společnosti Velehrad London.

Jsme svědky toho, že namísto tříbení názorů, jsou patrné pokusy o manipulaci veřejného mínění. Například, když ministr financí zveřejnil výhled, jaký bude hrubý domácí produkt v roce 2020. To je samo o sobě hodně pochybné, neboť vláda nedokáže předpovědět, jak to bude za tři měsíce. Ministr z toho vyvodil, že každá rodina by ztratila v případě odchodu z EU údajně 4 tisíce liber ročně. To považuji za statistickou hrubku.

Protistrana neustále připomíná, kolik Británie platí do společné evropské pokladny. Velice často ale zapomíná, že ve hře je stále onen rabat, jenž kdysi vyjednala premiérka Margaret Thatcherová. A bagatelizují to, že část peněz, jež Unie Británii sebere, tam zase utratí – ovšem podle svého gusta.

Pro mě osobně je to důvod, proč možná hlasovat nebudu. Začíná to být bohužel hodně vzteklé. Jsem znechucený tím, jak se to vyvinulo. Já si myslím, že jak jedna tak i druhá strana jsou vlastenci a myslí to upřímně, aby Británie pokračovala ve svém zdárném vývoji.

Online zpravodajství z hlasování:

Myslím si, že největší problém je, že argumenty pro nebo proti členství se do značné míry odehrávají v rovině ekonomické, zatímco já se domnívám, že daleko důležitější je otázka politická, a to sice míra demokratičnosti Evropské unie. EU není demokratická instituce, vláda EU - čili komisaři, jsou vysloužilí politici a nejsou demokraticky zvolení. Naproti tomu Británie, přestože tam pořád vládne tatáž skupina lidí, je založena na demokratickém principu. Proto si myslím, že EU jako celek je v podstatě velice neúspěšná, zatímco Británie a další demokratické země jsou ekonomicky relativně úspěšné.

LN: Spíš než o demokratičnosti EU se ale hovoří o migraci. Protože to je chytlavější téma?
Ta čísla hovoří jasnou řečí. Premiér Cameron vyhlásil cíl snížit čistou migraci na maximálně sto tisíc ročně. Ale za poslední rok do Británie ve skutečnosti dorazilo 333 tisíc migrantů v čistých číslech.

K tématu:

Tady je třeba upozornit na jeden podstatný rozdíl: zatímco pro ostatní státy EU nejsou občané z Unie považováni za migranty, naopak v Británii jsou státní příslušníci ostatních členských zemí EU za ně považováni. Migrace z EU se projevuje hlavně u těch méně placených profesí. Lidé, kteří dnes přijdou do Británie z Polska, Rumunska, Bulharska jsou připraveni přijmout práci za velmi nízký výdělek. A o tato místa přichází skupina špatně vzdělaných chudých bílých Britů. Předminulá Brownova vláda to řešila tím, že jim raději vyplácela podpory a vedle je k pasivitě.

V britských volbách již hrála migrace několikrát roli. Například, když vedl tehdy opoziční konzervativní stranu Iaian Duncan Smith a pokaždé prohráli. Dnes se tato otázka stále víc vyhrocuje. Privilegované vrstvy, z nichž se rekrutují vlády, migraci jako problém nepociťují.

LN: Premiér Cameron prosadil zavedení tzv. záchranné brzdy, která má omezit čerpání sociálních dávek pro občany ostatních unijních států. Nestačí to na regulaci migrace?
Přístup lidí z ostatních členských států Unie do Británie omezit nelze. Cameron se o to pokoušel, ale dostal od kancléřky Merkelové a dalších jasně odmítavou odpověď. Premiér teď označuje to, co vyjednal jako výraz reformované Evropské unie. Ve skutečnosti to jsou ale pouze určité výjimky. Naší nejvyšší soudní autoritou zůstává i nadále Evropský soudní dvůr, který je nad nejvyšším britským soudem a má právo všechno s konečnou platností interpretovat. To, co Cameron sliboval, nedodržel. Ve skutečnosti to jsou pouze určitá polovičatá řešení, docílil toho, že Británie nebude vázána k euru, což ale není přísně vzato ani Česko, i když se zavázalo, že euro jednou zavede.

LN: A ekonomický aspekt členství není z pohledů voličů tak důležitý?
Všechny instituce jsou pro, aby Británie v Unii zůstala. Mnoho z nich dostává evropské subvence a velké firmy exportují na vnitřní trh, takže to je pochopitelně v jejich zájmu. Ovšem britské hospodářství je založeno na malých firmách, které většinou do Evropy neexportují. Přesto ale musejí dodržovat několik tisícovek směrnic a regulí, jež Brusel schválil a poté, co je přijme i náš britský parlament, se stávají normou. Tím jsem opět u principu nedemokratičnosti EU a u toho, kdo má mít poslední slovo – jestli britský parlament nebo Brusel.

Po ekonomické stránce je Unie silně zatížena eurem, jež ničí hospodářství zemí okolo Středozemního moře. Pokud se na to díváte z českého pohledu, tak není jiné řešení než v Evropské unii zůstat. Británie je velká země, zatímco Česko je z velké míry závislé na Německu.

LN: Je EU z pohledu Britů nástrojem Německa?
V Británii je pořád cítit, že musela porazit Německo a po válce tam etablovat spolu s ostatními demokracii. Německo je demokratická země, ovšem na druhé straně paní Merkelová rozhoduje v rozporu s pravidly EU, že pustí do Evropy milion běženců, z nichž polovina jsou uprchlíci a polovina si chce pouze přilepšit. Mezi nimi je řádově několik tisíc teroristů, kteří se pod záminkou běženectví dostali do Evropy. Británie sice není v Schengenu, nicméně každý kdo má pas – například belgický, nizozemský – má právo do Británie vstoupit.

LN: Je téma brexitu něco, o čem se diskutuje v širších společenstvích? Například rodinách?
Moje manželka je například přesvědčena o tom, že by Britové neměli odcházet. Odchod vnímá jako zvýšení bezpečnostního rizika, zatímco Evropskou unii bere jako určitou hráz proti ruské rozpínavosti. Já se ale domnívám, že to je omyl. Já si totiž myslím, že Evropu neochrání Unie, ale NATO v čele s USA.

LN: Dokáže se společnost zase uklidnit, bez ohledu na to, jako to nakonec dopadne?
Určitě se uklidní, ale já si myslím, že důležité je, aby po referendu – ať dopadne jakkoli – byl čas na uklidnění. Lidé, kteří se dnes hádají o brexitu, ať už v rodinách nebo v parlamentu, musejí nějak fungovat. Pokud dojde k odchodu z EU, je důležité, aby se tak nedělo v atmosféře výčitek a msty, nýbrž atmosféře přátelské diskuse, což bude – doufám – stále ještě možné.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.