Výjimkou bylo referendum o změně volebního systému v roce 2011, kdy existovala legislativa, která vládě nakazovala, že musí změnit příslušný zákon, aby byl zohledněn kladný výsledek tehdejšího hlasování. Žádné podobné ustanovení ale v případě referenda o EU neexistovalo.
Přes dva miliony Britů podepsalo petici, která požaduje nové referendum |
Když se o setrvání v EU (tehdy Evropském hospodářském společenství) hlasovalo v roce 1975, pravicový konzervativní poslanec Enoch Powell, který byl nešťastný z toho, že podle něj došlo ke ztrátě národní suverenity, tvrdil, že výsledek je pouze provizorní, protože nemůže legálně zavazovat parlament.
Po ukončení hlasování je na premiérovi Davidu Cameronovi, aby rozhodl, kdy začít uplatňovat článek 50 Lisabonské smlouvy, který znamená formální oznámení rozhodnutí z EU odejít.
Někteří stoupenci brexitu tvrdí, že diskuse s ostatními členskými státy EU mohou začít neformálně, aniž by byl použit článek 50. Někteří z tohoto tábora rovněž argumentovali tím, že jen pouhá hrozba odchodu z EU po hlasování o brexitu stačí k tomu, aby byla mnohem snadněji vyjednána lepší smlouva mezi Londýnem a Bruselem. Ta by pak byla předložena voličům ve druhém referendu o členství v EU.
Premiéra rovněž nic právně nezavazuje k tomu, aby se začal řídit článkem 50 Lisabonské smlouvy. Teoreticky mohl ignorovat veřejnost a rozhodnutí o brexitu přehlížet. Cameron již nicméně několikrát slíbil, že se výsledkem hlasování bude řídit, uvedl The Guardian.
