LN: Patříte k jedněm z vůbec nejmladších europoslanců. Setkala jste se s tím, že by vás kvůli věku vaši kolegové podceňovali, zvlášť jako mladou ženu? Přece jen politika – i ta evropská – zůstává do značné míry pánským klubem.
Je zajímavé vědět, že průměrný věk v Evropském parlamentu je 55 let. Patřím tedy zcela určitě k menšině. Myslím ale, že Evropský parlament je místo, kde si vás lidé váží podle vašich kvalit. To je to, na čem záleží. Pokud dobře pracujete, pokud si lidé myslí, že vaše nápady jsou nějakým způsobem přínosné, pak je jedno, odkud pocházíte, jakého jste pohlaví nebo kolik vám je let.
Kdo je Eva Paunová?
|
LN: Od voleb v květnu 2014 už uplynuly více než dva roky a jste nyní skoro v polovině mandátu. Když se ohlédnete, podařilo se vám všechno, jak jste si představovala, nebo najdete i něco, kde to nešlo tak hladce?
Jednou věcí, u níž si všímám, že je jiná a že jsem o ní možná měla jisté iluze, je, že se tady věci dějí velmi pomalu. Ne tak rychle, jak bychom my mladí lidé očekávali. Mám několik témat, která se snažím kontinuálně sledovat a která jsou velmi konkrétní. To je podnikání a jeho rozjezd, investování do společností s potenciálem a do dobrých nápadů. V širším smyslu i mimo Evropský parlament je to pak téma vzdělání.
Třeba mé snahy věnované startupům ale občas narážejí. Když jste ze startupu, a přicházíte tedy z byznysu, nebo když jste mladý člověk plný nápadů, chcete, aby se věci děly rychle. Instituce ale pracují pomalu.
Také ze strany občanů jsou tu očekávání rychlých změn, které budou dobře zaváděny. A my jim potřebujeme dát správné odpovědi. To ale můžeme, jen pokud se zadaptujeme na rychle se měnící svět. Instituce musejí být otevřenější, aby v sobě zahrnuly změny. A tohle se může stát také zapojením více mladých lidí. Nemusejí být přitom jen z politiky, můžou být z byznysu, nevládního sektoru. Tohle všechno jsou lidé, kteří mohou vnést do celé záležitosti rychlejší změny.
LN: Přestože tvoří mladí europoslanci jednoznačně menšinu, pořád jde o instituci, kde mají zřejmě větší zastoupení než v některých národních parlamentech. Stýkáte se někdy s ostatními mladými europoslanci třeba i napříč frakcemi a koordinujete spolu nějak vaši práci?
Máme v zásadě dvě struktury, a to velmi dobře fungující. V rámci Evropské lidové strany máme síť mladých členů a ta často protlačuje dodatky ve zprávách nebo organizuje akce mající za cíl podporovat potenciál mladých. Pak je tu také skupina sdružující mladé poslance napříč frakcemi z celého Evropského parlamentu. Scházíme a diskutujeme věci orientované na zlepšení vzdělání, dovedností mladých nebo jen příležitostí pro mladé. Jsme také v nepřetržitém kontaktu s mládežnickými organizacemi.
V širší perspektivě bych řekla, že co nejvíce nasloucháme tomu, co má mladá generace na srdci, protože věříme, že postavení mladých lidí by mělo být posíleno a i sami mladí lidé by měli být aktivnější. Hodně mladých lidí dneska politika vůbec nezajímá. Chceme je proto více zapojit. Aby pochopili, že tak pravděpodobně dosáhnou Evropy více odpovídající jejich vizi.
LN: Přece jen se ale už poměrně dost dlouho pohybujete mezi Bruselem a Štrasburkem. Už rok po dokončení studií jste začala pracovat jako poradkyně bulharské europoslankyně. Navíc, mládežnické organizace jsou jedna věc, sdružují jistým způsobem hodně aktivních lidí. Přijdete ale ještě vůbec do styku s běžnými mladými třeba právě z vaší vlastní země, z Bulharska?
Možná to tak může vypadat, ale nikdy jsem neztratila kontakt se svou zemí. Ve skutečnosti byla moje práce někde napůl mezi Bruselem a Bulharskem. Na Bruselu je přitom dobré, že se potkáváte s lidmi z celé Evropy, a nejen zní, kteří se zajímají o různá témata, včetně různých mladých lidí a těch, kteří se zajímají o témata týkající se mládeže.
Zjevení z jiného světa. Bulhaři chtějí oživit chátrající kolos komunistů |
Co je ale nejdůležitější, setkáváme se nejen s různými organizacemi, ale jezdíme a mluvíme s lidmi, kteří nejsou součástí žádných mládežnických nebo byznysových spolků. Nemusíte být přece nutně sdruženi v nějaké organizaci nebo klubu, abyste mohli nastínit nápady. Konkrétně v mém případě se snažím setkávat s Bulhary, i třeba když cestuji do dalších zemí. Snažíme se s nimi hovořit o věcech, které by chtěli změnit.
LN: Co byste tedy řekla, že jsou největší výzvy, kterým obecně v celé EU dnes mladí lidé čelí?
Myslím, že je to to, co by někteří nazvali nedostatkem příležitostí a druzí by zároveň řekli, že jich je až příliš. Ačkoliv to zní možná protichůdně, může být obtížné pro jisté lidi najít si svou cestu a pochopit, kam se chtějí ubírat, když je toho všude kolem nich prostě tolik na výběr. Na druhé straně mohou zároveň někteří namítat, že mezi mladými panuje velmi vysoká nezaměstnanost. A mají pravdu. Jsem přesvědčena, že bychom ale neměli mladým nabízet nižší platy nebo podporu po jistou dobu místo jejich zapojení do práce. Je to hodně ve změně myšlení, ve změně vzdělání, které musí poskytovat dovednosti.
Možná prostě ale jen nejsme připraveni na takové množství příležitostí tohoto typu, protože nás třeba vzdělávací systém dostatečně nevybavil potřebnými dovednostmi na takový tok informací a příležitostí. Potřebujeme lidi s kritickým, analytickým myšlením, lidi, kteří dokáží dobře komunikovat. A to není jenom v tom říct „dobrý den“ hezkým, zdvořilým způsobem.
Mám tím na mysli, že v tomto rychle se rozvíjejícím světě budeme stále víc a víc potřebovat lidi, kteří dokáží třeba dobře rozvrhnout e-mail a zacílit jeho sdělení tak, aby každý dobře pochopil, co tím máte na mysli, a nedocházelo k žádným nedorozuměním.
Happy to spot few #Bulgarian projects that made it to the top40 #InnovationRadar @ECinBulgaria @eduBG2030 @BAITBG https://t.co/MGn2DytsCA
— Eva Paunova (@evapaunova) 1. srpna 2016
Potřebujeme taky více skrze vzdělání rozvíjet emocionální inteligenci. Řekla bych, že musíme rovněž mladým lidem ukázat, že v Evropě mohou realizovat svůj talent, pokud jsou dostatečně kreativní. Mohou založit vlastní firmu, být součástí nějakého startupu. Věřím, že v dlouhodobém horizontu se i vzdělávací systém změní. Nesmírným způsobem. Současná sdílená ekonomika, kterou nyní zažíváme, to také celé posune na zcela jinou úroveň. A jsem taky přesvědčená o tom, že technologie budou vše tímto směrem ještě více posouvat.
LN: Jak by ale měli konkrétně měl vzdělávací systém na něco takového připravit? Navíc jde již o poměrně úzce specializované dovednosti. Ne všichni asi něco takového využijí, řada lidí přece i nadále dnes navzdory veškerému technologickému pokroku prostě takříkajíc pracuje rukama.
V první řadě musíme pochopit, že některé práce, které tu jsou dnes, nebudou těmi samými už za pět nebo deset let. Pracovní trh se mění, některé nové profese vyvstávají a některé zmizejí zcela. Musíme taky připravit lidi nejprve na to, že už nebude nezbytné mít jen jeden diplom, ale že důležité je celoživotní vzdělávání. Máme nové, inovativní modely, jako jsou například ty, při nichž si lidé postupně osvojují dovednosti online. To budou nové normy.
Šlo by sice organizovat klasické kurzy, ale nejdůležitější je změnit způsob, jakým se učíme. Hodně věcí, které se dnes učíme, jde totiž mimo nás. Řada studentů si dneska třeba říká, proč se neučí radši programování místo učení se všelijakých dat. Ostatně, mnoho lidí tvrdí, že je to právě programování, které se stalo novým nadnárodním jazykem. I kdybychom ale zahrnuli programování do základního vzdělávání v první třídě, stejně by to řada lidí považovala za nepříjemnou povinnost. Není to dlouhodobé řešení. Musíme proto mít mnohem širší vizi pro mladé Evropany.
‚Milé startupy, přestěhujte se k nám‘. Berlín si brousí zuby na firmy z Londýna |
LN: Zmiňujete, že mladí můžou realizovat své nápady skrze různé startupy, rozjet vlastní podnikání. Které byste řekla, že jsou v tomto ohledu nejperspektivnější oblasti?
Těch oblastí může být nespočet. Mě třeba baví technologie, které nás posouvají dopředu. Společnosti, které se neprolínají s technologiemi, pravděpodobně vymizí. Myslím ale, že nejdůležitější je věřit v sebe, ve svůj potenciál a v to, že určitý nápad dokážete realizovat. Pokud nevěříte v to, co děláte, a neobklopujete se takovými lidmi, pak pravděpodobně neuspějete.
LN: Napadá mě nicméně jedna věc, když mluvíte o realizaci nápadů, jisté vizi. Proč jste se vlastně vůbec rozhodla kandidovat do Evropského parlamentu a ne třeba do toho národního – bulharského?
Někdy je o tom, jaká příležitost se vám naskytne a jestli ji chcete využít, nebo ne. Jsem v tomto ohledu velmi vděčná své straně, která mě a řadu dalších mladých lidí s novými nápady podpořila. Věřím ale taky, že musíme zavést změny nejprve na evropské rovině, aby se také odehrály na rovině národní.
