Tentokrát musí Angela Merkelová rychle hasit hned několik krizí najednou. Po jedenácti úspěšných letech v čele berlínského kancléřství stojí před zatím největší výzvou. Německo, již tak vlivné v evropské osmadvacítce, se s odchodem Británie stane ještě vlivnějším. A to v si tuaci, kdy hlavní problémy, před nimiž Evropa stojí, spíše gradují.
Proud uprchlíků se na chvíli ztenčil, další miliony se jich ale na cestu do Evropy chystají. Teroristické útoky z posledního měsíce ukázaly, jak složité – až nemožné – je zajistit v Evropě bezpečnost veřejných prostor.
Vytrvalá střelba zní dál na východě Ukrajiny. Popřevratové Turecko se Evropě vzdaluje. A ekonomiky jižních zemí eurozóny se nemohou vymanit z vleklé malátnosti.
Takže: pověstné povzbuzení „zvládneme to“, kterým Merkelová měsíce chlácholila Němce, už přestává zabírat.
Dětství v NDR
Integrace uprchlíků naráží na velké obtíže, jen zlomek z nich si najde práci. Ještě zkraje prázdnin to vypadalo, že uprchlická krize její popularitou nezatřese. To už zdaleka neplatí.
Angela Merkelová■ Angela Merkelová (narozena 17. července 1954, celým jménem Angela Dorothea Merkelová) působí ve funkci německé kancléřky už od listopadu 2005. Stala se vůbec první ženou v čele tamní vlády. ■ V průběhu dluhové krize eurozóny se silně angažovala při snahách vyřešit problémy oslabených zemí, hlavně Řecka. ■ V srpnu loňského roku, v době vrcholící evropské migrační krize, se veřejně postavila ve prospěch otevřeného přijímání syrských imigrantů, později své názory částečně korigovala. |
Preference dvaašedesátileté německé kancléřky uvadají, přímo úměrně tomu, jak rostou zisky evropských populistů. Její podpora se propadla podle průzkumu agentury Dimap po červencových teroristických útocích o dvanáct procentních bodů na 47 procent.
Všechny zraky se přitom nyní upírají právě na Merkelovou. Pověstná otázka Henryho Kissingera, jak zní telefonní číslo na Evropskou unii, se dávno jeví jako zbytečná. Pochopitelně by vytočil kancléřství v Berlíně.
Jak Merkelová všem těmto očekáváním vyhovuje? Celý tento týden křižuje kancléřka Evropu, v nebývale rychlém sledu se má setkat s představiteli několika unijních zemí včetně Česka.
Potíž spočívá v tom, že ne každý z diplomatických partnerů jejím představám dobře rozumí.
Němečtí novináři o kancléřce píší, že si osvojila pozoruhodně nekomunikativní styl. Je neprůhledná. Jen málokdo tuší, co si šéfka německé vlády skutečně myslí.
Reportér Stefan Kornelius z mnichovského listu Süddeutsche Zeitung, autor její tři roky staré biografie, soudí, že její pověstná rezervovanost má kořeny v dětství, které prožila v bývalé komunistické NDR. „Člověk se tam naučil být zticha,“ připouští Merkelová ve zmíněné knize.
Chvíli to trvá, než se pustí do akce. Vyčkávala s reakcí na řeckou krizi, stejně tak dlouho nezaujímala stanovisko k syrské válce.
Vyrůstala v rodině protestantského pastora Horsta Kasnera, který se krátce po jejím narození v roce 1954 přestěhoval ze západoněmeckého Hamburku do Templinu, malého města severně od Berlína. „Doma se smělo diskutovat o politice, na veřejnosti musel být člověk opatrný,“ líčí Kornelius. Idylický „domácí prostor“ dnes Merkelové nahrazuje kancléřství v Berlíně, s úzkým okruhem spolupracovníků, kde může být otevřená. Za jeho zdmi už nikoli.
„Mezi německými politiky je Merkelová jistou anomálií,“ soudí politická korespondentka Mariam Lauová z respektovaného týdeníku Die Zeit. „Jednak se stala první ženou v čele berlínské vlády, původní profesí je navíc vědkyně a vyrůstala na východě Německa, tím vším se od ostatních politiků výrazně odlišovala.“
Premiantka žebříčků
Poslední tři volební období stojí Merkelová v čele velké koalice svého bloku křesťanských stran (CDU/CSU) se sociálními demokraty (SPD) a stala se synonymem konsenzu. Tato názorová konvergence vede k tomu, že křesťanští demokraté si osvojili hodně levicových témat, jako je třeba odpor k jaderné energii.
Kritici o ní říkají, že je váhavá. „Vím, že se o mně říká, jak odkládám zásadní rozhodnutí, myslím ale, že je potřeba nejprve vyslechnout hlas lidí a poté zohlednit jejich názor,“ řekla Merkelová.
  |
Když jde však o mocenské pozice, dovede odložit nejistotu a zvolit si správný směr. To ukázala už před 16 lety, v době vrcholící aféry kolem neprůhledných darů straně CDU, kdy se dokázala rychle odvrátit od svého mentora Helmuta Kohla, v nastalé tlačenici zájemců o vedení strany se nakonec nejlépe ze všech zorientovala a ujala se funkce spolkové předsedkyně největší německé strany.
Od té doby stoupala vzhůru, až se ocitla iv čele nejrůznějších žebříčků, které reflektují sílu světových politiků.
Magazín Time ji loni vyhlásil osobností roku, ocenění doprovodil komentářem, že Merkelová představuje „vytrvalou morální vůdkyni“. Časopis Forbes ji opakovaně označil za nejmocnější ženu světa.
Přesto se Němcům nevzdaluje. Její největší devízou je nadále její „nevýjimečnost“. „Merkelová je normální, úžasně a naprosto dokonale normální,“ konstatuje německý novinář Nikolaus Blome, autor její zatím poslední biografie. Tato „normálnost“ je přitom autentická. Merkelová nic nepředstírá, na rozdíl od mnoha jiných vysoce postavených politiků. Toho si Němci cení.
Ráda vaří svému muži oblíbenou hovězí roládu. Bojí se bouřky a velkých psů. Přečte si občas i článek o fotbale, ocení sklenku dobrého bílého vína.
Názorový obrat
Chvíle, kdy zaujala všechny sympatizanty i odpůrce, přišla na konci loňského léta. Tehdy se zastala syrských uprchlíků. „Žila jsem až příliš dlouho za ostnatými dráty, než abych chtěla návrat těch časů,“ řekla údajně maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi, když zvala Syřany do Německa.
Mnohým to znělo překvapivě. Nebylo to tak dávno, pár měsíců, kdy malé palestinské dívce v Berlíně vysvětlila, že vše má svá pravidla a Německo nemůže přijmout všechny uprchlíky světa. Pak se něco změnilo. Merkelová se dostala do palby německých aktivistů a v otázce uprchlické krize zvolila docela jiný tón.
Když proud utečenců zesílil víc, než si kdokoli v Berlíně představoval, přiklonila se k politice drobného lavírování, postupně se „vítací kultura“ vytratila z jejího slovníku. Podle Stefana Kornelia i tento bod její kariéry souvisel s její minulostí. Protestantské kořeny ji předurčovaly k pomoci druhým, tradiční pragmatismus ji ale omezoval z druhé strany.
■ Angela Merkelová (narozena 17. července 1954, celým jménem Angela Dorothea Merkelová) působí ve funkci německé kancléřky už od listopadu 2005. Stala se vůbec první ženou v čele tamní vlády.
■ V průběhu dluhové krize eurozóny se silně angažovala při snahách vyřešit problémy oslabených zemí, hlavně Řecka.
■ V srpnu loňského roku, v době vrcholící evropské migrační krize, se veřejně postavila ve prospěch otevřeného přijímání syrských imigrantů, později své názory částečně korigovala.
